Zdeňka Mičková má ve své sbírce okolo stovky kočárků. Nechybí ani „osmipérák“, kterému říká Rolls-Royce

Nejstarší kočárky pochází z roku 1920. Zdeňka Mičková se může pochlubit také kočárky, které jezdily v zámeckých zahradách či „osmipérákem“, kterému pro svou velikost říká Rolls-Royce. O její sběratelské vášni dostatečně svědčí i fakt, že si nechala potáhnout chromem kočárek, ve kterém se vozila jako dítě.

Kdy jste začala sbírat kočárky a co vás k tomu vedlo?

Bylo to někdy v roce 2012. Z jednoduchého důvodu. Potřebovala jsem nějak uniknout z reality a dostat se k něčemu pozitivnímu. Navíc už před deseti lety jsem mluvila o tom, že začnu sbírat kočárky. Začala jsem se postupně ptát lidí kolem, kdo co má. Tímto způsobem jsem začala. Dneska mám ve své sbírce okolo stovky kočárků a stále přibývají další. 

Sbírala jste dříve i něco jiného? Proč jste se rozhodla zrovna pro kočárky?

Nesbírala. Kočárky jsem zvolila z toho důvodu, že na nich ulétávám už od dětství. Byly jsme tři sestry. Rodiče látali barák, jak jen to šlo. Neměli to vůbec jednoduché. Jako dítě jsem si tak kočárků až tolik neužila a nyní mám možnost si to kompenzovat v důchodu. Je to moc příjemné. 

Co se vám na kočárcích tak líbí, že je sbíráte? Čím si získaly vaši přízeň?

Svou vůní. Když je vystavuji v menších místnostech, bývá v nich cítit specifická koženková vůně. Teď se ke mně dostal sporťáček z roku 1985. Umyla jsem ho a už krásně voní. I když jsou některé kočárky opravené, pořád voní.

Zaměřujete se jen na určité typy kočárků či z určitého období nebo sbíráte jednoduše jakékoli, které se k vám dostanou?

Všechny, které se ke mně dostanou. Ve své sbírce mám i princesky z let 1920, které jezdily jako zámecké kočárky v zámeckých parcích. Splnila jsem si jimi svůj sen, protože jsem je moc chtěla získat. Vozila jsem v nich už i vnoučata. Součástí mé sbírky jsou i novější kočárky z let 1986 či 1990. Ty jsou relativně nové a nějakou dobu potrvá, než zestárnou. Ke kočárkům pak sbírám také panenky, peřinky, protože k nim neodmyslitelně patří. Mám dvě vnučky, tak věřím, že budou tuto sbírku v budoucnu opečovávat.

Zmínila jste, že máte okolo stovky kočárků. Jsou mezi nimi i rarity, které stojí za to vyzdvihnout?

Určitě princesky, protože těch už dneska moc není a tím pádem se i hůře shánějí. Novější kočárky jsou dostupné kupříkladu ve sběrných dvorech. Jedním z nejzajímavějších je dřevěný kočárek ve tvaru autíčka z roku 1938, který jsme dávali dohromady společně s manželem. Nebýt jeho pomoci, sama bych si neporadila. Nesmírně hrdá jsem na svůj proutěný „osmipérák“, kterému říkám Rolls-Royce. Je to skutečně veliký kočárek. Pyšná jsem také na „šestipérák“, který jsem si vymazlila. Vozila jsem se v něm jako dítě. Teď je nádherně pochromovaný. Potáhli mi jej chromem někde, kde chromují motorky.

Jak náročné je shánět další kočárky? Kde je hledáte a jakým způsobem se k vám dostávají?

Většinou se na mě lidé sami obracejí, protože za tu dobu, co je sbírám, už o mé zálibě ví spousta lidí. Nabízejí hlavně ty ze 70. a 80. let, když je jim líto je vyhodit. Takových je ještě poměrně hodně, ale takové košatiny už se stávají pomalu vzácnými. Je jich čím dál méně. Patří k mým srdcovým záležitostem. Bojuji s prostorem, ale zatím ještě stále nějaké místo mám.

V jakém stavu kočárky bývají, když se k vám dostanou? Musíte je nějak opravovat?

Košatiny bývají hrozné. Zaprášené, v zoufalém stavu. Podepisuje se na nich fakt, že byly někde na půdě 55 až 60 let. Je úplně normální, že je třeba vyměnit koženku, rozšroubovat, obrousit a očistit zrezivělé kovové části. Pokud si však člověk dá práci, kočárek vyloženě prokoukne a mohou se v něm znovu vozit děti tak jako v minulosti.

Co na vaši zálibu říkají lidé ve vašem okolí?

Slýchám jen pozitivní ohlasy. Lidem se totiž díky kočárkům vybavují vzpomínky na nejkrásnější období, když byli ještě dětmi. Mnohdy říkají, že si vzpomínají, že taky měli takový kočárek či panenku. Navíc oceňují, že se starám o takovou sbírku a kočárky nevyhazuji. Mám i peřinky, které pro nás babičky vyšívaly. Je to ruční práce a představuje vzácné věci, které by bylo škoda vyhodit. 

Půjčujete kočárky i na výstavy do různých muzeí či galerií? Je o ně zájem od těchto subjektů?

Ano, půjčuji. Bývá problém s odvozem a dovozem, ale pokud ho pořádající výstavy dokážou zajistit, pak s půjčováním na jednotlivé výstavy nemám žádný problém. Ideální by bylo, když by kočárky putovaly z jedné výstavy na druhou, ať se nemusí pořád převážet z výstavy ke mně a odtud zase na jinou výstavu. 

Co se pak lidem na výstavách nejvíce líbí? Na co se nejčastěji ptají?

Pochvalují si, že košatiny a liberty byly pohodlné kočárky pro děti. Kolikrát i děkují za to, že se všechny uchovaly v tak krásné podobě. A bývají rádi, že se takto mohou vrátit do svých dětských let a zavzpomínat na to, jak vyrůstali.