Plavání patří mezi tradiční sporty. V současnosti se projevuje vliv dnešní doby, kdy existuje celá řada nových sportů a kroužků, které jsou pro děti zábavnější a hravější. Mnohé z nich nejsou tak náročné jak fyzicky, tak psychicky v porovnání s tím, jak je tomu u klasického plavání, kdy děti plavou v bazénu od stěny ke stěně, několikrát denně, s velkou fyzickou, psychickou námahou a jejich motivace k tomuto sportu musí být obrovská. Lze poznat i vliv moderní doby, dětem nabízeného a poskytovaného pohodlí a komfortu, z nichž je potřeba u plavání vystoupit a naučit děti, že sport zkrátka i bolí.

„Na druhou stranu o samotnou výuku plavání dětí je velký zájem. Rodiče s dětmi cestují k moři, k vodním plochám, mají vlastní bazény a v jejich zájmu i v zájmu zdraví dítěte je, aby se dítě v tomto prostředí umělo pohybovat a aby umělo plavat,“ uvádí Simona Klapcová, trenérka Klubu vodních sportů Laguna Nový Jičín s tím, že v tomto oddíle výuku plavání začínají ve věku vaničkování, tj. od 2 měsíců dítěte.

„Jedná se o první seznámení s vodou v podobě takzvaného plavání kojenců vaničkováním, bazénkového plavání kojenců, plavání rodičů s dětmi a plavání dětí do školní docházky. Rodiče se v těchto případech rozhodují pro plavání, aby se naučili s miminkem manipulovat na suchu, ve vodě, aby děti získaly vztah k vodě, postupně si přivykly na různá prostředí (vana, šatna, bazének, bazén, bazénová hala) a zejména se společným pobytem a časem prohloubil vztah rodiče a dítěte,“ popisuje Klapcová.

Výuka plavání následně pokračuje až do dospělosti. V každé etapě má svůj cíl, význam a přínos.

Výuka plavání u dětí je kolektivní, probíhá hrou
Děti mají rády vodu, pobyt ve vodním prostředí je jim příjemný, mají rády pohyb. Výuka plavání u dětí je kolektivní, probíhá hrou, děti se setkávají se stejně starými vrstevníky, navzájem se při nácviku dovednosti plavání, zejména těžkého dýchání, podporují. Sport je nekontaktní, má dané hranice.

„Do závodního plavání pak postupují děti, které rády překonávají překážky, rády bojují samy se sebou, s vodním prostředím a učí se novým věcem a zároveň dokáží dlouhodobě pracovat, překonat stereotyp tréninků, opakovaných pohybů, stanovují si dlouhodobé cíle a k těm jdou postupnými kroky,“ přibližuje trenérka.

„Děti si oblíbily rychlost pohybu ve vodním prostředí, ale také krásu a ladnost pohybu ve vodě. Přestože plavání je postaveno na řadě týmových soutěží, jedná se o sport jednotlivců. Děti tak mají rády i zodpovědnost za svůj výkon,“ pokračuje.

Ač je plavání individuálním sportem, přináší i přátelské vazby. Společné zážitky v bazénu, ve sprše, v šatně, v tělocvičně, při cestě domů, při cestě na závody či na soustředění. Plavání vytváří přátelství na celý život, přináší dětem společné zážitky.

Pokud rodiče přihlásí dítě do plavání (kroužku zaměřeného na výuku plavání, regeneraci či závodního sportu), musí počítat s tím, že jejich dítě bude dodržovat hygienické zásady, kázeň a pokyny pedagoga (trenéra, učitele či instruktora plavání).

Při závodním plavání je pak třeba myslet na to, že děti plavou každý den, později i dvakrát denně, a to i o sobotách. O víkendech pak absolvují soutěže a závody. „Samozřejmostí je dnes i další trénink na suchu. Zvýšená fyzická i psychická námaha vyžaduje i podporu dítěte ze stran rodičů. Tato investice do života dětí nese ve výsledku své ovoce.“

Plavání se stane součástí životního stylu
A co všechno se děti díky plavání naučí? „Ve výuce se učí orientovat ve velkém prostoru bazénu, hygienickým zásadám, otužování, seznamují se s vodou, poznávají její výhody i nebezpečí, učí se pohybu ve vodě, vznášení se, obratům, splývání, dýchání do vody, potápění, skoky do vody,“ vyjmenovává Klapcová s tím, že výuka probíhá formou hry. „Je do ní zapojena řada dalších prvků s poznáváním barev, počítáním, s motorickými dovednostmi. Děti postupně nacvičují základy plaveckých způsobů kraul, znak, prsa, delfín ve všech formách nohy, paže, souhra a jejich obrátky a starty.“

V případě, že dítě začne s plaváním, musí počítat s tím, že mu bude muset věnovat spoustu volného času. V počátcích výuky plavání trvá určitý čas, než se dítě naučí a zautomatizuje dýchání a všechny plavecké pohyby a po vstupu do tréninkové přípravy je plavání jeden z časově nejnáročnějších sportů. A sice ve své výkonnostní a vrcholové formě. Ovšem díky tomu nemá dítě čas na lumpárny, ale věnuje se smysluplné činnosti.

„Plavání se stane součástí životního stylu. Tréninky jsou organizovány jednou i dvakrát denně v bazénu a dnes již je samozřejmostí nejen další trénink na suchu v rámci všestranného sportu dětí, ale je nezbytností u výkonnostního i vrcholového sportu odpovídající kompenzační cvičení. Bez cílené regenerace není možné sport zvládat. O víkendech se konají soutěže a v průběhu celé závodní sezóny i kempy a soustředění. Plavec nemůže být bez svého vodního prostředí. Fáze přechodná, odpočinková je velmi krátká,“ upozorňuje trenérka.

Umět plavat je uměním záchrany lidského života
Plavat může začít kdokoliv. Plavání je obecně vhodné pro všechny. Pro štíhlé i obézní, handicapované, mladé, staré. Zvládají jej děti s chronickým onemocněním. Samozřejmě u vrcholového sportu již platí jiná pravidla.

„Myslím, že k závodnímu, výkonnostnímu a vrcholovému plavání je třeba určitých předpokladů ve stavbě těla i funkcí psychických. Důležitým faktorem je pocit vody, dlouhé končetiny, výhodou jsou velké záběrové plochy dlaně, chodidla, svalová síla a flexibilita. U ploutvového plavání výška postavy, délka končetin nehraje roli. Velkou roli hraje mimo pocitu vody, schopnost vnímat pohyb ve vodním prostředí, souhra pohybů těla s vodou, rytmus pohybu, svalová vybavenost a dispozice dítěte, kloubní pohyblivost,“ říká trenérka.

Umět plavat je uměním záchrany lidského života. Smysluplnou činností plavání vyplňuje volný čas dětí a mládeže. Celoživotně vytváří kladný návyk na pravidelnou tělesnou aktivitu, pěstuje kladný vztah ke sportovní činnosti. Rozvíjí morálně volní vlastnosti jako je odpovědnost, cílevědomost, vytrvalost, houževnatost. Vede děti k samostatnosti, sebedůvěře, odolnosti psychické i fyzické. Tyto nabyté vlastnosti uplatňují po celý svůj život.

„Jako každý sport vysvětluje význam kázně, pořádku, řádu defacto všemu, co řadě dnešním dětem bohužel schází. Řada rodičů nedokáže postavit dětem hranice, nechá děti již v nízkém věku rozhodovat. Dítě nemá odpovídající zkušenosti, dovednosti, znalosti, nedokáže se v nízkém věku samo rozhodovat. Sport však tuto schopnost rozhodování, vědomí odpovědnosti v průběhu vývoje přináší,“ poznamenává Klapcová s tím, že obrovský přínos má spolupráce s ostatními dětmi. Vytvářejí se tak kamarádské vazby na celý život.

Plavcem je pak ten, kdo uplave bez plaveckých brýlí s pravidelným dýcháním do vody více než 200 metrů. „Pokud toho chci dosáhnout, musím překonat řadu překážek. Zejména v nácviku dýchání proti odporu vody a se změnou dýchání. Plavec nadechuje ústy a vydechuje ústy a nosem. Pouze tato maličkost činí plavání jako sport náročný. Ploutvové plavání je ještě náročnější z hlediska dýchání přes dýchací trubici (překonání mrtvého prostoru šnorchlu) a používání řady sportovního vybavení, které pohyb zrychlují ale dítě psychicky omezují,“ upozorňuje trenérka.

K úrazům plavců v bazénu dochází minimálně, pouze k oděrkám
Plavání je sportem středně finančně náročným, samozřejmě podle věku a výkonnosti dítěte. Pro děti jsou nezbytné do bazénu odpovídající plavky, postupně během výuky a tréninku využívají i plavecké brýle, plaveckou čepici a další plavecké pomůcky jako je velká a malá plavecká deska, plavecké packy, gumové ploutve různých velikostí, podložka pro cvičení na suchu.

„Celou řadou nákladných plaveckých pomůcek jsou vybaveny plavecké školy, sportovní klub.  Bazénová obuv a hygienické potřeby (osuška, mýdlo, šampon, krém apod.) jsou samozřejmostí,“ poznamenává Klapcová.

Pro výkonnostní či vrcholový sport je potřeba také závodních plavek. Náročnější je závodní plavání s ploutvemi, kde má ploutvař několik tréninkových monoploutví gumových i laminátových, dýchací trubici, závodní laminátové či karbonové monoploutve. Plavci používají řadu potravinových doplňků ke zvládnutí nároku tréninku.

Ke každému sportu pak patří i různá zranění. Pomineme-li životu zásadní věc, která hrozí při plavání neplavci, a to tonutí či utonutí, k němuž ovšem při výuce a tréninku nedochází, je plavání sport z hlediska zdravotního bez větších úrazů či zranění.

„Plavání je jedním z nejzdravějších sportů pro všechny věkové skupiny od miminek po seniory. Přiměřeně zatěžuje kloubní a svalovou soustavu, rozvíjí dýchání a všestranně buduje svalstvo,“ říká Klapcová.

K úrazům plavců v bazénu dochází minimálně, pouze k oděrkám. Citliví jedinci mohou mít problémy se zvukovodem, což je v dnešní době řešitelná záležitost, stejně jako kožní onemocnění. Vhodnou hygienou – nošení obuvi, špunty do uší a zejména správným postupem sprchování jim plavci předcházejí.

„Zdravotní problémy spojené s každým vrcholovým sportem (přetížení př. ramen) řeší zvládnutím techniky, kompenzačním cvičením a nezbytnou regenerací. Plavání má naopak řadu zdravotních výhod od otužování těla, rozvoje imunity, pro astmatiky rozvoje dechových funkcí, nápravy tělesných vad či uvolnění svalů,“ uzavírá Klapsová.