Nejprve prosím přibližte, jak vzniká dětská kapela, kterou tvoří tak malí hudebníci. Potřebují pro to nějaké speciální předpoklady či dovednosti?

Děti se k nám dostávají na základě konkurzu, který vypisujeme. Musí umět zpívat a tancovat. A do rolí moderátorů a opičky je potřeba, aby navíc měly i herecké nadání, uměly improvizovat a bavit publikum. Kromě toho všeho to musí být děti samostatné, protože najezdíme v průběhu roku tisíce kilometrů po celé republice a nasedí se spousta hodin v autě. Kolikrát se vyjíždí velmi brzy a vrací se poměrně pozdě. 

Co bylo důvodem vzniku takové kapely? S jakými ambicemi a vyhlídkami vznikala a co si slibovala od svého působení na hudební scéně?

My jsme žádné ambice neměli. Čiperky jsme vytvořili výhradně pro naše tehdy dvouleté děti. Abych to upřesnila - já a můj partner Jirka, který je hudebník pro syna Matěje a naše kamarádka Alice pro syna Simona. Chtěli jsme pro ně natočit nějaký klip, protože hodně sledovali dětská videa na YouTube, ale nám přišlo, že by to chtělo něco jiného, než tam v tu dobu bylo. My jsme s Alicí za sebou už měly dětský muzikál Dalmatin Barvička, ze kterého se pak stal Bílý dalmatin a hrálo ho divadlo Kalich několik let, tudíž jsme měly jistou představu, co by se dětem mohlo líbit. Jirka k mým písničkám udělal aranže, Alice naučila děti choreografii a natočil nám to kamarád. Když jsme tehdy umístili na YouTube dva videoklipy, sami jsme žasli, kolik měly během chvíle shlédnutí a jak závratně to rostlo. Pak nám začali volat sami pořadatelé, jestli by Čiperkové nechtěli vystoupit na nějaké akci. Nejdřív jsme o tom nechtěli ani slyšet, měli jsme každý své práce až nad hlavu. Já jsem pracovala v České televizi a když se Čiperkové tak závratně rozjeli, musela jsem si vybrat, čemu budu svůj čas dál věnovat. Čiperkové nakonec vyhráli.

Co všechno už má formace Čiperkové za sebou? Které počiny považuje za své největší úspěchy?

Čiperkové jsou na scéně už devátým rokem a za sebou mají ročně zhruba stovku vystoupení. Vystupovali také v Německu, na Karlovarském filmovém festivalu, na Colours of Ostrava a dalších velkých festivalech. Několikrát se objevili v televizi a na svém YouTube kanále mají přes dvě stě milionů zhlédnutí. Za největší úspěch považujeme, že to děti stále baví, a to jak diváky, tak účinkující.

Jak vypadá život takové dětské kapely? Liší se nějak výrazně od fungování dospělých hudebních formací? V čem jsou největší rozdíly?

Zas tak zásadně se fungování v dětské a dospělé kapele neliší. Vždycky to je o tom někam dojet, z čehož vyplývá spousta hodin v dodávce, a to vám řekne kdejaký muzikant, že to je asi ta nejotravnější část. Samotný koncert je pak nabíjející, ale potom zase sedíte v dodávce. Někdy jsou dvojáky, takže rychlé přejezdy, jídlo se stíhá většinou jen rychlé, takže nějaká pizza či řízek, co připravili dětem doma rodiče. Pokaždé říkáme, že tohle není školní výlet ani besídka, ale opravdový život kapely. Kolikrát také na některých místech přespáváme po hotelích, to mají ale děti rády. Jediný rozdíl bych asi viděla v nočních večírcích, protože my zaženeme děti spát, kdežto manažerka dospělé kapely nemá moc šanci nařídit muzikantům večerku. (směje se)

O čem Čiperkové nejčastěji zpívají? Kde hledají inspiraci pro jednotlivé písničky?

První písničky jsem skládala já, potom s tím začal můj partner Jirka Vopava a nyní ještě někdy něco složí, ale často si už bereme další textaře, poslední dobou například Petra Nedvěda. Čiperkové zpívají o tom, co vidí dětské oči ve světě fantazie. O vosách, které chodí do školy, o tancující houbě, nebo o zpívajícím strašákovi na poli. Kromě toho se snažíme děti i něco naučit, takže máme písničky o počítání, barvičkách nebo dnech v týdnu. 

Všichni členové jistě chodí do školy. Jak zvládají skloubit školní povinnosti s těmi v kapele? Ať už jde o nácviky, koncertování,…

Čiperkové vystupují převážně o víkendu, všední dny jezdíme velmi zřídka, právě kvůli škole. Nácviky i natáčení klipů také směřujeme do víkendů. Máme ale také alternace, takže se děti střídají. Celá stejná parta tedy nejezdí na všechna vystoupení, každá postava je u nás dvakrát.

Na kterých akcích Čiperkové běžně vystupují? Mají ve svém kalendáři takové, které jsou obzvlášť oblíbené?

Čiperkové vystupují od jara do podzimu na různých festivalech a městských slavnostech a v zimě po kulturácích. Nejvíc děti baví akce, kde se ještě po koncertu můžou vyblbnout, například, když vystupovali v Aqualandu Moravia nebo na nějakých poutích apod. Taky je baví festivaly, kde kolikrát vystupuje i nějaký jejich oblíbený interpret a oni se s ním můžou setkat i v backstagi.

Jak vypadají koncerty, na kterých dětská formace vystupuje? Předpokládám, že se nedají srovnat s těmi, pro dospělé, které se zpravidla protahují do pozdních večerních hodin.

Rozdíl tam bude asi jen v té noční hodině a v efektech velkých kapel, ale jinak je to koncert jako každý jiný. Malí fanoušci tancují pod podiem, zpívají písničky, které znají a pak se můžou s Čiperky i vyfotit. Čiperkové se po vystoupení fotí po každé s každým, třeba i půl hodiny nebo déle. 

Kdo patří mezi největší příznivce Čiperků a co se jim na této kapele nejvíce líbí? Co na ní nejvíce oceňují?

Mezi největší příznivce patří malé předškolní děti, které Čiperky vnímají jako takové velké oživlé plyšáky. A líbí se jim jejich písničky, které jsou vyloženě dětské a nehrají si na nějaké velké umění. Myslím, že v tom je celá podstata. My vytváříme tvorbu, která má za cíl pobavit děti a ne dospělé. 

Co všechno čeká kapelu v tomto roce? Jaké jsou její plány, ambice? Na co hlavně se mohou její posluchači těšit?

V tomto roce nás čeká zase spousta vystoupení po celé republice na všech možných akcích. Ale zároveň se připravujeme na oslavu 10. let Čiperků, což bude na jaře 2024. Už nyní připravujeme velký dětský festival Čiperkafest, kde kromě Čiperků vystoupí i další umělci dětské scény. Ovšem od ostatních dětských festivalů se tento bude hodně lišit v doprovodném programu, který bude velmi pestrý a zajímavý pro celou rodinu. Nechceme mít jenom nafukovací hrady, ale spoustu kreativních a zábavných aktivit.