Logo Aktivní dítě

Je to první kniha, kterou žáčci drží v ručičkách, říká o slabikářích jejich sběratelka

5.11.2018 / ČR

Zdeňka Markovičová je lektorkou angličtiny a matematiky. Kromě toho však také vášnivou sběratelkou slabikářů. Její sbírka čítá okolo 250 kusů. A to nejen z Evropy, ale i dalších kontinentů.

Sběratelka slabikářů Zdeňka Markovičová.
Autor / zdroj foto: Pavla Rečková

První slabikář si Zdeňka Markovičová koupila v Kosovu, kde byla na misi a chtěla si odtud přivést nějaký suvenýr. Postupem času se její sbírka rozrostla o slabikáře nejen z Evropy, ale také z Austrálie či ze Severní Ameriky. V současnosti jich má okolo 250 kusů. V rozhovoru mluví o tom, co se jí na těchto knihách nejvíce líbí, jak se vyvíjejí nebo jaký je o ně zájem v muzeích, kde je vystavuje. 

Člověk může sbírat cokoli. Někdo sbírá pohlednice či známky, jiný třeba etikety od alkoholu. Co vás vedlo k tomu začít sbírat právě slabikáře?
Úplně na začátku jsem se sbírkou vůbec nepočítala. Během působení v zahraniční misi v Kosovu v roce 2002 jsem si chtěla přivést nějaký suvenýr. Vlastně ono v Kosovu nic moc k dostání tehdy nebylo. V misi jsme opravovali školy a pomáhali lidem, ke školství jsem měla blízko. Napadlo mě tehdy ve městě Podujevo koupit si slabikář. Potom s tlumočníkem jsme ho koupili v trafice. Sbírka vznikla úplnou náhodou. Kupovala jsem další knihy, protože se mi líbily. A když jich bylo 100, tak jsem zkusila oslovit muzeum ve Vyškově. A že sbírka dosáhne takových rozměrů, jsem na začátku vůbec nepředpokládala. 

Čím si vás slabikáře tolik získaly?
Zřejmě slabikáře jsou spojeny s tím, že se zajímám o vzdělávání. Jsem lektorkou angličtiny a matematiky. Slabikář nám otevírá dveře ke vzdělání, je to první kniha, kterou žáčci drží v ručičkách. Vzdělávání mě fascinuje, doučuji i matematiku základní školu a v současné době pomáhám slečně ze Srbska s češtinou. To mě moc baví. A mám ráda originalitu, jsem šťastná, když můžu jít a vyšlapávat nové cesty. Slabikáře jako sbírka svým způsobem originální jsou. 

Sbírala jste někdy i něco jiného?
V dětství jsem nesbírala nic. Mám doma ještě i sbírku slonů z různých materiálů (dřevo, sklo, porcelán, kámen, atd.). Ovšem jak jsem už uvedla, mám ráda originalitu. 

Když se vrátíte do svého dětství, vzpomenete si ještě, jak vypadaly slabikáře v době, kdy jste se učila číst?
To bylo v roce 1984. Vzpomínám si na můj první slabikář velmi dobře. Jeden slabikář pro všechny žáčky v Česku, vydaný Státním pedagogickým nakladatelstvím. Máma mele maso. Ema má mísu. Určitě na mě zapůsobil, protože čtením začala moje cesta ke vzdělání a otevřela se mi brána poznání. 

Jakožto sběratelka slabikářů musíte mít přehled, jak vypadaly v minulosti a jaké jsou dnes. Kam se tyto učební pomůcky za celou tu dobu posunuly? Změnily se nějak výrazně? V čem se odlišují ty současné nejvíce od těch z minulosti?
Historie slabikářů je nejistá. Vynalezení knihtisku v 15. století pomohlo papírové formě knih celkově. První dva slabikáře vznikly u nás podle německých vzorů a byly tištěny v Prostějově u tiskaře Jana Güntera. Slabikář "Český a jiných náboženství počátkové" z roku 1547, na němž pravděpodobně pracoval Jan Blahoslav, je k vidění v muzeu ve Vídni. Jan Ámos Komenský pomohl živé abecedě a dalším pomůckám ke čtení. Dále ve vývoji slabikářů měla vliv doba a politická situace. Ve slabikářích z 2. světové války je oslavován Adolf Hitler a ve slabikářích 20. století se odráží socialismus. Když srovnám současné od předchozích, tak se obměnila slovní zásoba, rozvinuly se metody čtení, metoda slabikování se rozšiřuje o hláskovací a další metody. Každý slabikář používaný na území České republiky musí mít schvalovací doložku z Ministerstva školství. 

Vybavíte si ještě, které slabikáře patřily mezi první ve vaší sbírce? Mohla byste je trochu podrobněji popsat?
První ve sbírce byl z provincie Kosova, současné Srbsko. Jmenuje se ABETARE a je psaný pro kosovské Albánce. Ve srovnání se slabikářem ze Srbska, který následoval hned po kosovském, nebyl tak krásně barevný. Ale první slabikář je první slabikář. Tomu se nic nemůže vyrovnat. 

Máte slabikáře z různých koutů světa. Kterých z nich si ceníte nejvíce?
Všech slabikářů si vážím stejně. Každý má v mé sbírce určitou váhu. Fascinuje mě každá kniha svým obsahem, grafikou atd. Překvapilo mě, že se v japonském slabikáři objevila pohádka o tom, jak babka s dědkem tahali řepu. I paní učitelky si myslely, že je to ryze slovanská pohádka. Učíme se stále. 

Najdou se ve vaší sbírce slabikáře, které se dají označit za raritní, případně exotické?
Převážnou část sbírky tvoří knihy, které jsou raritní, protože je již v antikvariátech nebo na aukcích nelze koupit. Určitě si cením knih z druhé světové války, na které jsem čekala několik let. Líbí se mi i současné slovenské, doplněné o maňásky. 

Jak kupříkladu vypadají slabikáře z jiných kontinentů? Máte ve své sbírce i takové?
Z kontinentů mi chybí slabikáře jen z Jižní Ameriky. Z Austrálie, Severní Ameriky, Evropy mi knihy přijdou velmi podobné. Angličtina celkově se i rodilým mluvčím, co se týká čtení, špatně učí. 

Je těžké shánět další slabikáře do sbírky? Odkud je získáváte nejčastěji?
V České republice již nakupuji jen nové slabikáře. Starší se již nedají sehnat. Když ano, cena je příliš vysoká. Nakupuji na rakouských portálech, antikvariátech a mám své kolegy sběratele v zahraničí. 

Existují slabikáře, které ještě ve své sbírce nemáte, ale hodně byste je chtěla?
Vůbec nemám knihy z Jižní Ameriky. Ale nijak na to netlačím. Ta správná cesta, jak je odtud získat, teprve přijde. Knihy z Austrálie byly také úplná náhoda. Sběratelství je běh na dlouhou trať, nic neuspěcháte. Můžu mít další knihy, ale je na čase ponořit se více do historie knih. 

Co na váš sběratelský zájem říkají lidé v okolí?
Rodina i studenti mě podporují. Tímto bych chtěla poděkovat všem, kteří mi sbírku pomáhají rozšiřovat. 

Momentálně jsou slabikáře k vidění na výstavě v Muzeu Bučovice. Zapůjčujete je často do muzeí či galerií? Jaký je o ně zájem mezi těmito institucemi?
Ano, zapůjčuji. Výstava v Bučovicích je jedenáctou v pořadí. O sbírku je z muzeí zájem až do roku 2021. 

Když už návštěvníci přijdou na výstavu slabikářů, co je nejvíce zajímá?  
Určitě hledají ten svůj, ze kterého se učili číst oni. Slabikáře jsou z bezpečnostních důvodů umístěny do vitrín, přece jenom některé knihy nebyly levnou záležitostí. Ale bývají vždy naaranžovány tak, aby bylo do knihy krásně vidět. Určitě obdivují písmo, obrázky, skladby vět. Někdy slabikáře srovnávají.

Autor: Jan Smekal
Váš prohlížeč nepodporuje SVG
VYBERTE SI SVŮJ REGION
Zobrazte si aktuality přímo z vašeho okresu!