ČR

Aerobik je náročný po všech stránkách. Závodníci se učí provádět různé pressy a výdrže na rukou. Následují skoky do kliků, s rotací, do rozštěpu a mnoho jiných. Ti, kteří cvičí aerobik, se naučí statickou i dynamickou flexibilitu. Děti pak aerobik přitahuje tím, že není „líným“ sportem.

Aerobik se řadí mezi takzvané umělecko-estetické sporty, jako například i moderní a sportovní gymnastika. Jedná se o sport poměrně mladý, který vznikl na základě dvou pohybových směrů, vzorů. Prvotní aerobik představil v 60. letech 20. století americký lékař a sportovec K. H. Cooper a definoval ho jako cvičení, na kterém by měl být postaven každý cvičební program. Byl první, který nabídl ženám pohybovou aerobní aktivitu spojenou s tancem. Díky propagaci takových hvězd, jako byla J. Fondová tomuto cvičení propadly milióny žen na celém světě. První mistrovství světa ve sportovním aerobiku se konalo v roce 1995 v Paříži. Česká závodnice Olga Šípková již v roce 1995 získala titul mistryně Evropy a v roce 1997 získala titul mistryně Evropy a titul mistryně světa. Stala se první a největší propagátorkou nejen sportovního, ale i komerčního aerobiku v Čechách.

Kdo sportovní aerobik vyzkoušel, zamiluje si ho navždy. Krásný je v mnoha ohledech. Taneční a dynamický pohyb je spojen s moderní hudbou. Závodníci musí zvládat mnoho dovedností, ať už statickou a dynamickou flexibilitu, sílu, nebo velmi těžké skoky. Především pro dívky je velmi důležitý taneční – pohybový projev, nádherné a originální kostýmy a téma, které je jim blízké,“ uvádí trenérka Maniak Aerobik Havířov Ivana Hlubinková Kožmínová.

Jedná se o jeden z nejtěžších sportů, kdy průprava závodníků vychází nejen z gymnastiky, ale i z baletu a atletiky. Proto je občas vidět, že závodníci, především muži, uspějí i v jiných sportovních odvětvích, nebo po ukončení kariéry jsou vidět jako medailisté na různých vytrvalostních závodech, maratonech a triatlonech,“ pokračuje. 

Masová popularita aerobiku již upadla, protože současná doba nabízí mnohem více sportovního vyžití s menší dřinou. „Dá se však říci, že každá nadšená závodnice, ale i každá žena provozující pouze kondiční aerobik, přivede do tělocvičen a fitek další neméně nadšené zájemkyně,“ říká Hlubinková Kožmínová.

To, že je v dnešní době o aerobik menší zájem, je podle havířovské trenérky dáno více důvody. Dříve děti začínající s aerobikem cvičily a závodily na závodech „Master class“ choreografii podle lektora. Tuto formu cvičení zvládly i průměrně nadané děti. A v tomto bylo (a neustále je) kouzlo aerobiku, které přitáhlo tisíce dětí do tělocvičen.

Přirozeným vývojem a neustálým tréninkem uměly děti čím dál víc a posouvaly se do vyšších a náročnějších závodních kategorií, jako jsou aerobic show, fitness a sportovní aerobik. A z tohoto důvodu méně nadaní a méně úspěšní závodníci skončili a byl dost velký úbytek dětí. Svůj podíl na úbytku sportujících dětí měla i celková změna životního stylu, kdy z různých důvodů zmizely děti z hřišť, tělocvičen a mnoha zájmových kroužků vyžadujících vytrvalost, disciplínu a soustředění,“ upozorňuje Hlubinková Kožmínová, která z vlastní zkušenosti ví, že v současné době přitáhnou do tělocvičny nové děti tři věci. „Kamarádi, kteří se již sportu věnují a jsou nadšeni tím, co dělají. Různá promo vystoupení ve školách, na kulturních či sportovních akcích. A úspěch klubu,“ vyjmenovala. 

Děti závodí se svým oblíbeným zpěvákem nebo skupinou
Pokud by některý z rodičů chtěl přihlásit své dítě na aerobik, v počátcích zaplatí školné, pořídí dítěti základní sportovní oblečení – elasťáky, top a triko, což neudělá velkou díru do rodinného rozpočtu. „Mnohem důležitější je vhodná sportovní obuv, která ze začátku nemusí být nejkvalitnější a nejdražší, ale v momentě, kdy se dítě začne věnovat závodnímu aerobiku, určitě se musí přejít na kvalitní odlehčenou obuv, která je dražší, ale zároveň pro dítě nejlepší,“ poznamenala trenérka.

První tréninky se pak odvíjejí od toho, kdy či v jakém oddíle dítě s aerobikem začne. „Pokud dítě rodiče přivedou ve třech letech, jak je tomu často i v našem klubu, nedá se o aerobiku moc mluvit. První roky jsou roky her, tancování a nenápadné pohybové průpravy. Přibližně od šesti let převádíme děti do závodních týmů. Ve většině případů se připravují společnou choreografií na první závodní sezónu. Choreografie patří do kategorie show, což znamená, že náročnost není tak vysoká. Učíme děti základům techniky, vnímat hudbu, umět se podle ní hýbat. Dále základní kroky, krokové vazby, nejjednodušší skoky a zpevňovací cvičení,“ přiblížila Hlubinková Kožmínová

Vypadá to náročně, ale snažíme se, aby to děti vnímaly jako zábavu. V tom nám pomáhá výběr témat, hudby a především kostýmy. To je pro malé holčičky asi to nejdůležitější. Výjimkou jsou velmi nadané děti, které nestavíme do skupinových choreografií, ale zařazujeme je do tréninků “sporťáků“. To jsou naši nejnadanější, kteří se připravují na dráhu závodníka sportovního aerobiku. Tam se pod vedením těch nejzkušenějších trenérů učí vše, co je potřeba. Od základu až po ty nejtěžší prvky,“ řekla trenérka s tím, že na těchto trénincích jsou závodníci ve věkovém rozmezí od 6 do 18 let.

Je to pro ty menší velmi motivační, protože se učí od svých velkých vzorů. Postupem času se závodníci specializují buď na cvičení jednotlivce, dvojice nebo fitness týmů. Je běžné, že čím více děti umí, zapojují se do více závodních sestav, což je sice velmi těžké a náročné, na druhou stranu neupadnou do jednotvárnosti a nudy a pořád jsou motivovány.

Pokud je dítě ve skupině závodící v kategorii show, trénuje dvakrát týdně. U ostatních záleží na tom, co vše dělají a co tomu chtějí obětovat. „Máme v klubu i desetileté dívky, které závodí v show, fitness a singlu, což je stojí pět tréninků týdně v časovém rozmezí 1,5 až 2,5 hodiny každý den. A to s nimi bojujeme, protože by ještě moc rády cvičily s kamarádkou ve dvojici. Snažíme se, aby děti a tím pádem i klub byly úspěšné, ale já osobně nemám moc ráda ranou specializaci ve sportu. Když pominu zdravotní hledisko, tak najednou dítě ve třinácti letech skončí. A to je doba, kdy by se teprve mělo připravovat k těm nejvyšším a nejlepším výkonům. Zahazuje pak svůj talent, dřinu a také práci trenéra,“ upozornila Hlubinková Kožmínová.

A co je na aerobiku nejnáročnější? „Úplně všechno. Závodníci musí zvládnout silové prvky, mezi nimiž správně technicky provedený klik je to nejmenší. Učí se provádět různé pressy a výdrže na rukou, což zvládají pouze sportovní gymnasti. Postupně se učí skoky od těch nejjednodušších, až po ty nejkomplikovanější, což jsou skoky do kliků, skoky s rotací, skoky do rozštěpu a mnoho jiných. Naučí se statickou i dynamickou flexibilitu. Prostě vše, co se v aerobiku učí a chtějí zvládnout, bolí,“ zdůrazňuje.

Děti pak aerobik přitahuje tím, že nejde o „líný“ sport. Nejedná se přitom pouze o tanec nebo jen o sport, ale o vzájemné propojení obojího a tím je naprosto originální. Děti mohou mluvit do výběru závodní hudby, takže celou sezónu závodí se svým oblíbeným zpěvákem nebo skupinou.

Poslední slovo má však trenér a choreograf, ale většinou nedochází k velkým rozkolům. Tak jako u každého jiného sportu je velmi důležité, že se učí neustále nové věci, posouvají se výš a jsou dost často úspěšné. Také to, že se připravují v kolektivu kamarádů se velice cení, protože je to na jednu stranu motivační prvek, a na stranu druhou je to kolektivní práce, kdy se snaží jít společně za vysněným cílem.“ 

Aerobik děti naučí, že výhra je fajn, ale není nejdůležitější
Aerobik jako každý sport může být nebezpečný. „Věřím tomu, že každý správný trenér se snaží předejít úrazům správnou průpravou zaměřenou na jednotlivého závodníka. Určitě je důležité se nenechat ovlivnit rodiči, kteří chtějí mít doma šampióna, a to nejlépe hned první a pak každou sezónu. Vzdělávat rodiče i děti v tom, že cílem je cesta, ne cíl samotný. Velmi důležité je, aby pochopili, že relaxace a odpočinek jsou stejně důležité, jako samotné tréninky,“ podotkla Hlubinková Kožmínová.

Za dvacet let, co se v aerobiku pohybuji, vidím velký postup v pochopení. A to se projevuje mimo jiné i tím, že úrazy téměř nejsou, a pokud ano, tak mimo tréninky a závody. Nejčastěji bohužel ve škole během tělocviků, což svědčí o tom, že ve školství tento předmět není veden správně a připadne mi, že nejdůležitější pro mnohé kantory je, aby se dětem nic nestalo. Vidím však i mnoho učitelů, kteří se toho takzvaně nebojí a umí strhnout děti ke sportu a výkonům. Po většinou se jedná o učitele, kteří pouze nevystudovali tělocvik, ale sami závodili a trénovali, což potom umí předat dál.

Aerobik je podle Hlubinkové Kožmínové úžasný a nejlepší sport. Naučí děti, rodiče, ale i trenéry, že výhra je fajn. Ale není to to nejdůležitější.

Někdy je daleko důležitější prohra. Hovořím z vlastní zkušenosti. V roce 2015 jsme na nominačních závodech na MS dopadli velmi špatně a já coby trenérka jsem už nechtěla jet na další nominačky. Holky mě přemluvily a během velikonočních prázdnin jsme předělaly choreografii. Potom jsme už jen vyhrávaly a získaly dva tituly mistrů Evropy a světa. A to je další důležitá věc – naučit se nevzdávat a jít za svým snem,“ míní havířovská trenérka.

Sport jako takový učí děti disciplíně, ale i zodpovědnosti nejen za sebe, ale i za tým. Prošlo mi pod rukama mnoho dívek, ale i nějací ti kluci a jsou z nich velmi úspěšní lidé nejen v pracovním, ale především osobním životě. A o to jde nejvíc,“ uzavřela.