ROŽNOV POD RADHOŠTĚM

Městský park v Rožnově pod Radhoštěm od poloviny června do konce září ozvláštňuje sochařská expozice Vojtěcha Míči. Jeho betonové Objekty-subjekty, Rámy, Bedny nebo Fantomy tělesnosti přináší zajímavý protiklad k lidové architektuře nedalekého Národního muzea v přírodě. Touto expozicí navazuje pořádající městská kulturní agentura TKA na sochařské aktivity z konce minulého století, kdy v rámci sochařských sympozií vznikly sochy „Loď“ od profesora Mariuse Kotrby a socha „Noc a den“ od Václava Fialy. Obě jsou umístěny v severovýchodní části parku. Expozice je volně přístupná a potrvá do 30. září 2020.

„Vojtěch Míča náleží k výrazným osobnostem současné české sochařské scény. Podstatu sochy považuje za konstantu a pro dnešní dobu zmiňuje vlastní „pocit nutnosti redefinovat a opětovně zaostřit hranice sochařství“ ve snaze přiblížit se čistému fenoménu tohoto výrazového prostředku. Ve svých pracích dlouhodobě kombinuje geometrizovanou formu elementárního a minimalistického charakteru s postmoderně nesourodou tvarovou hypertrofií,“ upřesnil Jakub Sobotka, ředitel kulturní agentury TKA.

Vlastní uměleckou reflexi světa charakterizuje jako „množství střepů“, jež sesazuje dohromady v duchu syntetismu. Soubor soch prezentovaný v městském parku v Rožnově pod Radhoštěm – Bedna z cyklu Něžné prefabrikáty, Obrana – skládání prostoru, Fantomy tělesnosti, Objekt/Subjekt, Rámy – gesto – situace aj. – zprostředkovává jeho charakteristická umělecká témata i typické výrazové formy. Prostor sochy Vojtěch Míča připodobňuje k intimnímu prostoru člověka – „bezbřehému, nekonečně složitému“, proto své práce označuje za „netečné komunikátory“, jež čekají na dotyk či upřený pohled. Sochy pojímá v životním měřítku, ty ale přitom navozují monumentální dojem. Působí současně svébytně i otevřeně, prospívá jim lidská nebo objektová společnost. Definování jejich hranice souvisí s autorovým dlouhodobým tématem „bariér“, je výsledkem průběžné vzájemnosti vnitřního a vnějšího prostoru. Sochy jsou výsledkem vrstvení, s ponechanými a zapracovanými chybami, jež se mohou objevit v průběhu vytváření práce. Charakteristický výraz soch Vojtěcha Míči těží z podstaty betonu – z formy otisku.

Hledám pro sebe možné hranice formy sdělení. Schematický narativ. Hranice, ve kterých ještě ‚vyprávím‘ konkrétní příběhy, děje, ale neilustruji. Podobnost jevů neznamená jejich stejnost – probíhají v závislosti na neustále se měnících okolnostech. Jednoduchost není zjednodušení. / Konfrontovat se se stávajícím přehlcením veřejného prostoru množstvím slov, kompilováním kompilovaného, přebarvením a zmnožením reálných obrazů bez vztahu k žitému, s ‚postfaktickou realitou‘. Slovolam, zoufalé zjednodušení. Podřízenost jednotlivce společnosti (ne společenství). Proti tomu postavené vědomí vlastní tělesnosti, vědomé já. Jednoduchost střetávající se s naivitou.“ uvedl Vojtěch Míča, autor sochařské expozice.