Znojmo

Dlouhodobá výstava Lidové tradice Znojemska volně navazuje na výstavu Tradice jedné hranice. Výstava je zaměřena na lidové obyčeje, tradiční oděv, stravu a řemesla obcí znojemského okresu. Kromě krojových kompletů a oděvních součástí si v prostorách výstavy můžete prohlédnout předměty přibližující život na venkovské usedlosti ve dnech všedních i svátečních, ale také některá z tradičních řemesel, především hrnčířství, bednářství, košíkářství a lnářství.

Část výstavy je zaměřena na zemědělskou výrobu, z nemalé části na pěstování révy vinné. Zemědělství, zelinářství, ovocnářství a vinařství bylo nakonec základní obživou většiny zdejšího obyvatelstva.

Ústřední scenérií celé výstavy je dozajista „Selská světnice“ z jižního pohraničí doplněná o nově upravené krojované figuríny ženy a muže ze Starého Šaldorfa, dnes součást města Znojma. Každého návštěvníka jistě upoutají také figuríny svobodného páru z Dolních Dubňan, dívky z Jaroslavic a nevěsty ze Starého Šaldorfa. Za zmínku stojí i krojované panenky z některých význačných národopisných lokalit, k nimž řadíme Vémyslice, Plaveč, Jamolice, ale také Starý Šaldorf nebo Bítov reprezentující Vranovsko. Jde o výrobky mistryně rukodělné výroby Kraje Vysočina Marie Žilové.  

Současný okres Znojmo leží na rozhraní dvou význačných etnografických regionu, a to Dolska a Podyjí. Zatímco Dolsko řadíme k rozlehlé národopisné oblasti Horácka a Podhorácka, Podyjí bývalo až do konce druhé světové války osídleno převážně německojazyčným obyvatelstvem a jeho tradice se tedy blížily těm dolnorakouským. Moravskokrumlovsko situované na severovýchodě Dolska mělo zase blízko k další národopisné oblasti Brněnska.

A právě propojení dvou etnicky odlišných regionů vytváří z místního kraje jisté specifikum. Není pravda, že by se obyčeje německojazyčného Podyjí a Dolska, kde se dodnes mluví středomoravskými dialekty, výrazně odlišovaly. Naopak, doplňovaly se a vzájemně ovlivňovaly. Teprve dějinné události 19. a 1. poloviny 20. století tento region začaly záměrně rozčleňovat a často i uměle dotvářet stereotypy „německé“ a „české“, které oboustranně sloužily k prosazování nacionalistické výlučnosti jednoho či druhého etnika. 

Pokud by se měla výstava zařadit z historického hlediska, jsou zde k vidění exponáty pocházející převážně z 19. a z počátku 20. století. Výjimečně zde najdete sbírkové předměty starší nebo mladší. Vše doplňují dobové fotografie a repliky oděvů či obřadních pokrmů, které se do dnešních dnů fyzicky nedochovaly.

Mezi nejcennější artefakty patří rychtářské právo z Vémyslic ze 17. století, ženské kabátky z jižního pohraničí, koutní plachty z Hlubokých Mašůvek, ostatkové právo stárka ze Starého Šaldorfa nebo kolekce ženských svatebních čepců, tzv. krepin. Ty jsou sice tradičně prezentovány jako součást krojů z německého Podyjí, rozšířené však byly až na Vysočinu.

Výstava představuje i jiné zajímavosti. K nim patří jednak expozice zámecké černé kuchyně nebo trojrozměrné scenérie zachycující práce při žních, vinobraní a zabíjačce. Pozornosti však neuniknou ani keramické poklopy používané při pěstování chřestu, masopustní maska kobyly z Prokopova u Moravských Budějovic nebo džbán chasy z Konic. K posledně jmenovanému se váže i zajímavá historka. Podobně jako i jinde si koničtí mládenci o masopustu darované uzené maso nabodávali na rožeň a víno od všech hospodářů slévali do džbánu o obsahu 40 litrů, který označovali jako Irtenkrug, čili „pohár chasy“. V regionu se dříve vyráběl také modrotisk. Tuto zaniklou tradici představuje forma ze Znojma a část modrotiskové tkaniny, která ji byla potištěna.

Ve dvou místnostech dlouhodobé výstavy lidových tradic byly v nedávné době zrestaurovány nástěnné malby. V prvním případě představují iluzivní průhledy do krajiny v okolí Znojma a v druhém pak dominanty města Znojma, které v roce 1927 k příležitosti společné česko-německé Zemské a jubilejní krajinské výstavy zhotovil místní dekoratér Otto Trauer.

Součástí expozice jsou také některé interaktivní prvky, pomocí nichž si mohou návštěvníci aktivně vyzkoušet lidové tradice a obyčeje našeho kraje nebo si prohlédnout jak se třeba ve Vémyslicích staví stan, pod nímž se o hodech tančí.