Znojmo

Expozice, kterou mohli návštěvníci zhlédnout na znojemském hradě již od období první republiky, byla v bývalé kapitulní síni minoritského kláštera otevřena v červenci roku 1986. K celkové rekonstrukci a modernizaci expozice pak došlo v letech 2009–2010.

Praktická funkční stránka těchto zbraní již patří minulosti. Jde však o zbraně historické, které oceňujeme jako doklad vyspělosti starobylých řemesel a uměleckého nadání orientálních národů. Vedle metalurgických a zbrojířských mistrů se při výrobě zbraní a zbroje uplatnilo i množství umělců. Ti se s využitím nejrůznějšího materiálu podíleli na jejich estetické výzdobě. Orientální zbraně tedy nevydávají pouhé svědectví o tom, jak a jakými prostředky se kdysi bojovalo a válčilo, ale jsou i kulturními památkami, v nichž se zrcadlí historické a umělecké tradice novodobých asijských národů.

Historické zbraně se přestaly užívat v průběhu 19. století, kdy byly postupně nahrazeny moderními zbraněmi evropského typu. Výjimku tvoří indonéské dýky kris a kavkazské kinžály, které jsou dodnes součástí tradičního mužského oděvu u řady národů Kavkazu a ostrovů jihovýchodní Asie.

V expozici je vystaveno více než 160 kusů chladných i palných zbraní. Nejpočetnější skupinu tvoří zbraně zemí bývalé Osmanské říše, mezi nimiž převládají kinžály z Kavkazu a jatagany z Balkánu. Z území dnešního Turecka pocházejí šavle kilidž a nůž „biçak", mezi palnými zbraněmi jsou turecké i albánské/černohorské pušky a pistole. Nechybí ani zbraně ze severu afrického kontinentu. Persie je ve sbírce zastoupena šavlemi zvanými šamšír, dýkami džambija, bojovými sekerami, meči, palcáty, ale i puškami, přílbou a štíty. Indii reprezentují meče talvar s charakteristicky zakřivenou čepelí. Početnou skupinu tvoří bodné dýky katar, v některých případech s rozevíratelnou čepelí.

Unikátními kusy ve sbírce jsou indické celokovové bojové sekery a dýky čilanum či saintie. K ostatním zbraním indického původu patří palice zaghnal, dále nůž kukri, krátký bodec na pohánění slonů ankus, hvězdicový palcát a malý kulatý štít madu s vystupujícími bodci z antilopích rohů. Čína je pak reprezentována mečem. Mezi zbraněmi z Japonska si zasluhují pozornost především pušky, jejichž krátká pažba je přizpůsobena střelbě od boku. Charakteristickou japonskou zbraní je meč, symbol výlučného společenského postavení svého nositele – samuraje. Zastoupeny jsou oba druhy mečů, katana a vakizaši. Vedle mečů japonského původu jsou vystaveny i kopí, přílby, samurajská zbroj a vojenský klobouk džingasa. Indonésie, konkrétně ostrov Sumatra, je v expozici zastoupena především kerisem, dýkou s přímou, jednoduše prohnutou i vlnitou čepelí, která je svým tvarem charakteristická pro jednotlivé indonéské ostrovy. Bohatá řezba rukojeti představuje antropomorfní i zoomorfní postavy. V kolekci nechybí ani indonéský meč klewang.