Akce pro děti  |  Výstavy

Česká republika    > > >    vybrat region

Výstava zviditelňuje existenci uměleckého i pedagogického odkazu školy v Hořicích

Výstava zviditelňuje existenci uměleckého i pedagogického odkazu školy v Hořicích

Hořice

V letošním roce si připomínáme 140. výročí od založení hořické Střední uměleckoprůmyslové školy sochařské a kamenické. Tato významná instituce ovlivnila nejen řady svých absolventů a absolventek, ale celé město Hořice. Podpořila rozvoj místní tradice kamenosochařství, která proměnila veřejný prostor města. To nejvýrazněji lze vidět ve Smetanových sadech, krásném parku naplněném sochařskými pomníky, včetně prvního pomníku Bedřicha Smetany na světě, jehož autorem je Mořic Černil. Sochařská škola také podnítila vznik hořické Galerie plastik, která pak několik desetiletí sídlila právě v budově školy. Tím ale úzké propojení těchto institucí nekončilo. Provázány byly také personálně a galerie získávala pro svou sbírku práce vzniklé na škole. Zásadní letošní výročí tak trefně připomíná Městské muzeum a galerie v Hořicích právě v Galerii plastik. Ve spolupráci s kurátorkou Ivou Mladičovou byla připravena výstava To, co zbylo absolventů a absolventek sochařské a kamenické školy Kryštofa Kaplana, Markéty Korečkové, Štěpána Málka, Lenky Melkusové a Petra Stibrala. Výstava potrvá do 14. července tohoto roku. Jejím hlavním záměrem je zviditelnění existence uměleckého, pedagogického či obecně hodnotového odkazu nabytého studiem na této škole. Prostřednictvím děl pěti sochařů a sochařek se výstava obrací do nedávné historie, ale především k živé přítomnosti, aby zdůraznila i význam samotného zrodu instituce. Ta zásadně ovlivňuje kulturní dění v Hořicích a dodnes vychovává mladé umělce a umělkyně pro další studium. 

„Velice nás těší navázání spolupráce s kurátorkou Ivou Mladičovou. Ta je významnou historičkou umění, která se dlouhodobě a důkladně věnuje tématu sochařství. Spolupráce s externími kurátory nám umožňuje přinášet do Hořic čerstvé pohledy na lokálně významná témata a zapojovat Hořice do širokého kulturního dění u nás.“ vysvětluje vedoucí Galerie plastik Anna Crhová.

„Celek výstavy To, co zbylo je prezentovaný v symbolickém prostoru Galerie plastik, který je od svého vzniku se školou úzce spjatý. Je tvořen současnými pracemi, také ale i kresbami, sochami a fotografickými záznamy uměleckých akcí z doby středoškolského studia autorů. Umožňuje tak nacházet vzájemnosti působení dobového stylu výuky a osobitosti pozdějšího uměleckého výrazu vystavujících, včetně vlivu jejich následného studia na pražské Akademii výtvarných umění,“ uvádí Iva Mladičová – kurátorka výstavy. „Výstava nabízí možnost uvidět, jaký vliv měla hořická škola na další směřování umělců v jejich tvorbě - to, co zbylo,“ dodává Iva Mladičová.

„Pro výuku na škole je zásadní, že zde působí umělci, kteří aktivně tvoří a jsou zastoupeni na důležitých výstavách a ve sbírkách velkých galerií,“ říká o kvalitě výuky na škole Petra Zachovalová, ředitelka Městského muzea a galerie v Hořicích.

Současné práce Kryštofa Kaplana charakterizuje prolínání technicistní a tělesné formy s metaforickým významem transformativního děje. Ve výstavě jej prezentují Procesy, objekty tvořené nosnou architekturou a objemy formovanými expanzí fyzikálně-chemických sil. Torzo reflektuje možnosti plasticity vymezené kovovou figurální konstrukcí. Hořickou SUPŠSK vnímal Kryštof Kaplan v době rozhodování o volbě střední školy jako jedinou možnost, kde lze studovat kvalitní sochařství.

Markéta Korečková si z doby studia na hořické SUPŠSK vybavuje nejednu vyhrocenou situaci. Opakovaně se odvážila k netradičním výrazovým formátům, některými evidentně předjímala dnes pro ni již charakteristické téma ženských rolí a rodinného společenství. Do současné výstavy zařadila svou nejnovější práci Rodina v louži obsahující srozumitelnou symboliku a subverzi specifického humoru. Její významy odkazují do autorčina osobního prostoru, současně ale umožňují rezonanci problematického tématu dnešní moderní civilizace.

Štěpán Málek si již během středoškolského studia uvědomil skutečnost, že klasická kresba a mo-delování jsou podpůrnou součástí svobodné umělecké práce. Také již na hořické SPUŠSK začal proje-vovat zájem o konstruktivistické tvarosloví, jehož principy umělecky interpretuje dodnes. Inspirativní vý-znam pro něho měly tehdy výtvarné publikace vydávané od 70. let Jazzovou sekcí. Z pedagogů školy si velmi vážil Dagmar Štěpánkové, především za její otevřený přístup, podnětný byl pro něho i Miroslav Čapek.

Také v pozdějších pracích Lenky Melkusové – jde hlavně o psychologické dětské portréty – zaznívá raný formu-jící kontakt s kvalitní sochařskou tvorbou v autentickém pro-středí hořické vily Josefa Wagnera, což jako samozřejmou součást výuky zprostředkoval Jan Wagner. Do současné vý-stavy je zařazen i autorčin charakteristický porcelánový por-trét EM ze sbírek Národní galerie.

Petr Stibral se svými současnými site-specific pracemi vztahuje k závažným sociálním obsahům. Ve výstavě se ob-jevují ale i práce tematizující aktivování divákova přímého vjemu, poukazující na vizuální nejednoznačnost vytvořené formy. V období studia na hořické SUPŠSK se Petr Stibral věnoval především figurální soše. Také pro něho bylo pedagogické působení Dagmar Štěpánkové zá-sadně motivující, neboť studenty vedla k vytváření volných uměleckých prací.

Součástí výstavy jsou i videozáznamy komentářů všech vystavujících. Uvádějí v nich vlastní očekávání při vstupu na SUPŠSK a hodnotí jejich naplnění. Vyjadřují se k dobovému charakteru výuky, připomínají význam konkrétních pedagogů-osobností. Popisují, zda se během studia přiblížili podstatě vlastního specifického uměleckého tématu/výrazu. Formulují odlišnost principů středoškolského formátu umělec-kého studia vzhledem k vlastním zkušenostem následného absolvování pražské AVU. Někteří reflektují výuky na hořické škole i optikou vlastních pedagogických zkušeností. Pregnantně formulují existenci specifické esence v jejich umělecké práci, která vyplynula právě ze studia na této škole. Video-komen-táře autorů/autorek tak odkrývají další obsahové roviny a živým způsobem rozšiřují působení vystave-ných děl. Videozáznamy přibližují ale i atmosféru dnešního stavu školy, a to díky výpovědím některých současných pedagogů – Ladislava Jebery, Martiny Hozové a Jana Pospíšila, – všichni jsou i jejími dřívějšími absolventy. Vystavující často připomínají poměrně úzké zaměření dobové výuky na řemeslnou dovednost, a právě uvedení pedagogové se již řadu let pokouší vnést do výukového konceptu především uměleckou rovinu. Oživují tak vlastně principy spjaté se založením školy, kdy jedi-nečný charakter instituce a vysoká kvalita výuky se zasloužily o mezinárodní věhlas školy, a výrazně tedy ovlivnily nejen umělecký názor a díla samotných studentů, ale i kulturní charakter samotného města.

  • Výstavy
  • Kateřina Goroškov Řeháková
Reklama