LETOHRAD

Zajímavou podívanou slibuje návštěva Muzea řemesel v Letohradu. Návštěvníci si tady mohou prohlédnout například unikátní pohyblivý skanzen řemesel s 25 vyřezávanými řemeslníky, kteří předvádějí svá řemesla.

V prvním patře se návštěvníci mimo jiné seznámí s výrobou mýdla, praním a mandlováním prádla, je zde ojedinělá expozice paramentářství, hodinář, řezbář, švec, holič, vlásenkář, kupec a krejčí. Nejoblíbenějším exponátem v tomto patře je unikátní vyřezávaný mechanický skanzen řemesel vyrobený speciálně pro Muzeum řemesel.

V druhém patře jsou zastoupeny především živnosti zabývající se výrobou potravin, ale je zde také světnice, jak se žilo před více než 100 lety. Dominantní prostor zaujímá mlynářství včetně části vodního kola, pekařství, cukrář, řezník, výroba sýra, másla, sodové vody a včelař. V tomto patře láká ke svezení speciální dřevěný tobogán na spouštění pytlů do nižšího patra.

Třetí patro představuje kromě vybavení vesnické hospody a hasičských technik i puškaře, četníka, železničáře, kartáčníka, tkaní látek, sedláře, výrobu provazů a lisování lněného oleje a funebráka.

V expozici si hosté mohou prohlédnout unikátní pohyblivý skanzen řemesel s 25 vyřezávanými řemeslníky, kteří předvádějí svá řemesla. Tento skanzen zhotovil na objednávku muzea třebechovický řezbář. Korpus skanzenu je vyroben z borového dřeva, kulisy, stroje a figury z lipového, ozubená kola převodů z bukového dřeva. Řemeslníci předvádějí 15 řemesel. 

Školní třída
Slovo škola je řeckého původu a znamenalo volný, prázdný čas, kterého bylo možno užit k duševní práci, která značila zotavení a byla výsadou občanských vrstev starověké společnosti. Učitelování bylo jedním z úkolů kněžského. Kněží zakládali školy a pečovali o vzdělání vyšších vrstev.
Školní třída v Muzeu řemesel je zařízená ze starých lavic z obce Hrušové a katedry z místní školy z Kunčic u Letohradu, kde učil pan Kněžek, který se zasloužil o sepsání nejstarších pamětí obyvatel Kunčic.
Ve školách se vyučovaly tyto předměty: náboženství, čtení, psaní, jazyk vyučovací, zeměpis a dějepis, přírodopis a přírodozpyt (dnešní fyzika a chemie), počtářství spolu s jednoduchým účetnictvím, geometrie a kreslení geometrické, kreslení od ruky, krasopis, zpěv, ruční práce, tělocvik. 

Mechanické dílny
Mechanické dílny jsou tvořeny základními a nejstaršími českými řemesly. Lidé se znalostí zpracování dřeva a kovu stavěli svá obydlí, vyráběli zbraně pro svoji obranu a lov a nástroje pro hospodaření. Expozice je doplněna kompletně vybaveným obchodem smíšeným zbožím z obce Jásenná.
Zámečník měl technické znalosti kováře a také jeho dílenské vybavení. Vyráběl převážně za studena výrobky preciznější, zatímco kovář pracoval s kovem za horka a s méně přesným tvarováním. Kovář železo kuje do potřebného tvaru a zámečník piluje, kovář materiál seká a zámečník řeže, kovář železo probíjí a zámečník vrtá. Zámečnické dílny byly postupně vybaveny jednoúčelovými stroji pro soustružení, frézování, hoblování, vrtání atd.
Klempíř - kovotlačitel. V dobách, kdy výroba tenkých kovových plechů, která se prováděla kováním, byla velmi obtížná, nebyly výrobky z plechu moc časté. Nádoby na potraviny se vytepávaly z měděného, později mosazného plechu, který se cínoval. Želené nádoby vyráběli kováři. Klempíři své zboží prodávali ve vlastních krámech nebo dodávali do obchodů. Vyráběli lampy, svítilny, krabice, hrnce, poklice, talíře, vany do koupelen apod. Pro stavby domů pak dodávali žlaby, roury nebo plechové krytiny. Na střechách plechové věžičky a hlavice, hromosvody. Klempířská práce nebývala tak namáhavá jako zdlouhavá, vyžadovala prostorné dílny a značný počet tovaryšů.
Kovářství je řemeslo, které existovalo už za středověku. O kováři se hovořilo jako o člověku čistém, pravdivém a nesmlouvavém. Kováři a kovářky byli také ranhojiči a zvěrolékaři. Kovárna byla místem, kde se scházeli lidé z celého okolí a řešili tu své problémy. Kováři měli své vlastní zvyky a pověry. Nejtypičtější je koňská podkova, která je dodneška symbolem nosícím štěstí. Zvonění kladiv mívalo dokonalý rytmus a ozývalo-li se kování brzy z rána, říkávali tomu po vesnicích "ranní kovářské modlení".

Podrobnější informace zájemci najdou na webu muzeumremesel.cz.