Co se děje doma, když…Tak se jmenuje prvotina, kterou vytvořil Hynek Nekuža. V současnosti píše její druhý díl. Jedná se o knihu pohádkových příběhů určenou starším dětem i dospělým. První díl už si zájemci mohou poslechnout v audio podobě. V rozhovoru autor přibližuje, jak pohádky vznikaly, co jej při tvorbě inspirovalo a jaké už stihla zaznamenat ohlasy. 

Kdy jste přišel s myšlenkou vydat takovou publikaci? Co vás k tomu vedlo?
Psal jsem divadelní skeče, scénky, parodie s kamarády z divadelního souboru ING kolektiv ve Frýdku-Místku. Scénky a parodie jsme pak zrežírovali a hráli je. Poslední naše dílo byla pohádka Tajemství staré mapy s písničkami. Před třemi lety jsem se přestěhoval do Prahy. Divadlo jsem tedy přestal hrát, ale touha psát a tvořit mě neopustila. Momentálně je moje prvotina Co se děje doma, když… v audio podobě na audioteka.cz. Právě píšu druhý díl. Následně oba vydám tiskem. 

Troufnete si odhadnout, kdy by se jí mohli čtenáři dočkat v tištěné podobě?
Pokud obě pohádkové knihy vyjdou do letošních Vánoc, budu rád. 

Co všechno se muselo sejít, abyste na této knize mohl začít pracovat?
Léta zkušeností s psaním divadelních her a skečů, chuť vytvořit svůj vlastní svět a pobavit děti i dospělé. Miluju nadsázku, tvořivost, hravost. 

Jedná se o vaši prvotinu tohoto druhu. Proč jste se rozhodl právě pro pohádku?
Miluju mýty, pohádky, pracuju s lidmi a jejich archetypy. Pohádka je prostor po fantazii, pro personifikaci věcí, předmětů, nářadí. Všechno zde ožívá, komunikuje, prožívá dobrodružství. 

Přiblížíte, jak pohádka vypadá? Můžete alespoň trochu popsat její děj a nastínit zápletku?
Pohádky mají své zákony a své charaktery. To musí v tomto světě fungovat. Moje texty jsou často na hraně mezi pohádkou a povídkou. Například Ponožek ztratí svou Ponožku. Vydá se ji hledat po bytě, což je pro něj velký svět neznáma. Čelí výzvám, prožije nebezpečí, upadá do zoufalství a nakonec se se svou milou opět shledá. Hrdina jde do světa hledat svou milou, starý známý příběh. 

Kde jste bral inspiraci, když jste psal tuto knihu? Podle čeho jste vytvářel příběh, který se v pohádce odehrává? Musel jste hodně popustit uzdu své fantazii?
Prožil jsem mnoho životních příběhů a potkal zajímavé lidi. Čerpám ze svého života. Pak mě zaujme předmět, nebo situace. Pak většinou vymyslím sujet, celou kompozici až k pointě a napíšu to. Bez fantazie snad nejde vůbec nic. Stačí se podívat okolo sebe a napadne vás tolik bláznivin. 

Čím by si podle vás taková pohádka měla získat své čtenáře? Co se jim na ní bude nejvíce líbit?
Humorem, nadsázkou, originalitou. Aluzemi ze světa dospělých, který se s tím dětským prolíná. Já mám nejvíce rád charaktery: zatoulanou utěrku, vyprávějící koberec, zaseknutou žaluzii, hádavou televizi. 

Pro kterou věkovou skupinu je pohádka určená? Které děti z ní budou mít největší radost?
Psal jsem ji pro starší děti a pro dospělé. Některým slovům nebo komentářům malé děti asi nebudou rozumět. Ale zaujmou-li i malé posluchače a čtenáře, budu rád. 

Zaregistroval jste už nějaké ohlasy? Co na ni lidé říkají? Jaké z ní máte pocity vy sám?
Terezka Pokorná, které se pohádky libí, mi vydala článek ve svém internetovém časopise wwww.stylenew.cz s laskavým komentářem. Na audioteka.com, kde si pohádky můžete koupit, je taky jedna pozitivní recenze. Jinak mám zatím různé reakce od přátel, které mě inspirují do dalšího psaní. 

Zmínil jste, že momentálně píšete druhý díl. Dovedete si představit, že v budoucnu budete psát i další pohádky? Případně, které další žánry by vám mohly být blízké?
Ano, tento žánr mě baví a inspirace mám stále dost. Nový soubor už obsahuje pět nových pohádek. Píšu ještě jednu novelu a divadelní hru. 

Co říkáte tomu, že děti mají o četbu postupně menší a menší zájem? V čem je podle vás chyba a co by mohlo pomoct tento trend změnit?
Dnešní svět se mění a děti s ním. Já to respektuji. Ať pro ně budu psát nebo hrát divadlo, nebo číst své příběhy, dělám to rád, baví mě to. A kdo bude mít zájem, nechť poslouchá nebo si čte, co jsem napsal. Pokud se budou psát zajímavé příběhy, budou dospělé i děti bavit. Jde jen o způsob, jak je zaujmout. A audiovizuální či divadelní podoba pohádek má své místo stejně jako knihy. Vždyť před literární epochou se příběhy vyprávěly a předávaly ústně nebo se hrály jako součást rituálů. Takže nejdůležitější je příběhy stále tvořit a předávat dál.