Říká se, že nejkrásnější pohled na svět je ze hřbetu koně. Jezdectví nabízí celou škálu kategorií. Od parkurového skákání, přes drezuru či jezdeckou všestrannost až po voltiž nebo western.
Pokud se tedy někdo rozhodne, že začne jezdit na koni, má rozhodně z čeho vybírat. Trenéři, kteří pracují s dětmi se shodují, že jezdectví učí děti mimo jiné lásce a respektu ke zvířatům. Ti, kteří se tomuto krásnému sportu věnují, totiž dobře ví, že není jenom o ježdění, ale také o práci okolo koní. Ta je nedílnou součástí a zabere poměrně dost času.
Co se týče jednotlivých disciplín, tak mezi nejrozšířenější patří parkurové skákání, jehož cílem je bezchybné překonání všech překážek v co nejkratším čase. Hlavně mezi dívkami je pak v oblibě také voltiž, což je gymnastika na neosedlaném koni (je to rovněž artistická disciplína). Tady mají výhodu děvčata, která dříve dělala nebo stále dělají klasickou sportovní gymnastiku. Ta představuje perfektní průpravu pro voltiž.
Každý jezdecký styl má trochu jiné požadavky na způsob ovládání koně, způsob pohybu koně, používají se jiná sedla i uzdění. Přesto lze říci, že hlavní jezdecké disciplíny jsou drezura, parkur, dostihy, western a všestrannost.
V případě, že se sportující dítě dostane na lepší úroveň, musí rodiče počítat s tím, že tréninkům a závodům bude podřizovat takřka veškerý volný čas.
Zajímavosti
Jezdectví je jediný olympijský sport, kterého se aktivně zúčastňují společně s lidmi zvířata respektive koně. Jde také o jeden z mála sportů, který obvykle nemá oddělené mužské a ženské soutěže. Muži závodí společně se ženami, hřebci a valaši pak společně s klisnami.
Historie jezdectví
Jezdecké školy se vyvinuly ve středověku ve vznikajících jízdárnách po Evropě. Navázaly na v knihách uložené poznatky řeckého vojevůdce Xenofonta (žil 430-353 př.n.l.). Středověcí rytíři potřebovali vycvičené koně ovládané jednou rukou či nohama, protože v druhé ruce drželi meč. Koně se nesměli zaleknout válečné vřavy, dokonce se podíleli na boji naučeným vzpínáním a kopáním. To je učila např. Španělská jezdecká škola. Později se jezdecké umění netýkalo přípravy koní a jezdců na válku, stalo se sportovním odvětvím. Jezdecké školy pak vyučovaly sedm prvků výskoků - figur (Airs), např. levada, courbette, capriole.
Jezdectví a děti
Děti koně milují. I ty, které na nich nejsou zvyklé jezdit pravidelně, touží po tom, se na nich alespoň jednou za čas svézt. V mnoha případech stačí obyčejná louka a projížďka na koni je pak pro dítě zážitek, na který pak vzpomíná ještě hodně dlouhou dobu.
Odkazy na stránky o jezdectví:
www.jezdectvi.cz
www.jezdectvi.info
www.jezdectvi.org
www.cjf.cz