Atletika je ne nadarmo označována za královnu sportu. Je velice populární prakticky na celém světě. V poslední době zažívá ohromný boom především díky běhu. Pravidelně běhat chodí čím dál více lidí. Někteří, aby si udrželi fyzickou kondici, jiní se účastní i různých závodů.
Atletika však není jenom o běhání. Kromě běhů na hladkých tratích či přes překážky zahrnuje také disciplíny, jakými jsou například skok do dálky, skok do výšky, skok o tyči, hod oštěpem, vrh koulí či hod kladivem. V atletice si tak každý může vybrat disciplínu, která mu bude vyhovovat nejvíce. Nejvšestrannější atleti pak zvládají i desetiboj sestávající z desíti disciplín.
Pro děti atletika představuje všeobecnou sportovní průpravu. Pokud se ji začnou věnovat v útlém věku, mohou pak v budoucnu přejít klidně na nějaký jiný sport a určitě v něm poznají, že jim atletika mnohé dala. I z tohoto důvodu existují takřka ve všech atletických oddílech přípravky, jejichž cílem není prioritně vychovat budoucí profesionální atlety. Jde o službu pro rodiče, kteří chtějí, aby se jejich děti naučily pravidelnému a zdravému pohybu, zabavily se a do budoucna se mohly zaměřit na jakýkoliv sport profesionálně či se mu mohly věnovat pouze rekreačně. Do atletické přípravky jsou zpravidla přijímány všechny děti, které projeví zájem, nedělá se talentový výběr. Databázi atletických přípravek najdete Atletika pro děti.
V začátcích pak atletika nemusí být nijak nákladným sportem, protože dítě potřebuje „jen“ tenisky, šortky a tričko. Navíc při atletice se děti pohybují na čerstvém vzduchu. Běhají, skáčou, házejí. A na trénincích a závodech pak poznává spoustu kamarádů. Při vzájemném soupeření se pak učí úctě, respektu a pokoře k ostatním. V tomto ohledu tak atletika také vychovává.
Historie atletiky
Kolébkou organizované atletiky se stalo antické Řecko, kde byla atletika hlavní náplní antických olympijských her. Starověký pentathlon (pětiboj) obsahoval kromě zápasu i běh, skoky, hod diskem a hod oštěpem. V době feudalismu se pěstovaly běhy, skoky a hody v rámci lidových her a slavností jako nenáročná zábava bez přesných pravidel.
Začátky atletiky jako novodobého sportovního odvětví jsou spjaty s Anglií. Již v 17. století se zde konaly závody v běhu, především na dlouhé vzdálenosti. V počátcích se závodů zúčastňovali profesionálové; sázelo se na vítězství jak mezi diváky, tak i mezi závodníky. Teprve v polovině 19. století se tvořily kroužky amatérů, a to nejprve na školách, později vznikaly sportovní kluby. První záznam o závodech je z univerzitních kolejí. V programu závodů se začínají objevovat i technické disciplíny, tj. skok do dálky a do výšky, vrh kamenem, hod kriketovým míčkem a kladivem. V tomto období vznikl statut závodníka amatéra. Jeho formulace umožňovala účast na oficiálních závodech pouze příslušníkům šlechty, univerzitním studentům a duševním pracovníkům. Roku 1880 tato konzervativní amatérská definice zanikla a závodění bylo zpřístupněno širší veřejnosti. Ve 2. polovině 19. století se začíná atletika šířit z Anglie na evropskou pevninu i do zámoří. Atletické federace jednotlivých zemí Evropy vznikly převážně koncem 19. století, zejména vlivem novodobých olympijských her.
Aktuální informace týkající se dění kolem atletiky najdete na webu Českého atletického svazu www.atletika.cz.