Miroslava Pecháčková se společně se svým manželem už přes 30 let věnuje hledání historických hraček. Kromě hraček je ale zajímá i historie výroby a výrobců. Zaměřují se zejména na hračky české a československé výroby. Soustředí se na exponáty z let 1880 až 1980. Zvláštní kapitolu pak představuje jejich sbírka loutek. 

Můžete se pochlubit rozsáhlou sbírkou loutek. Vybavíte si ještě po tolika letech, které z nich patřily k těm prvním?
Loutková divadla jsou jen částí z celého širokého záběru hraček. Jedno z prvních divadel do našeho muzea jsme získali z pozůstalosti zámožné prvorepublikové rodiny a jedná se o kompletní rodinné divadlo s loutkami tzv. „alšovkami“ vyráběnými podle návrhů Mikoláše Alše. Taková divadla byla ve své době dost drahá, běžnější bylo zakoupit kulisy, portál i loutky jako polotovar a doma vše kompletovat a dotvářet. Existovalo množství předloh, šablon i forem na loutky, proto mohlo být a také bylo alespoň nějaké divadélko téměř v každé rodině. 

Říkáte alespoň nějaké divadélko v každé rodině. Tohle už dneska moc neplatí. Když se ohlédnete zpátky, ve kterém období zažívaly loutky největší boom?
Období první republiky bylo zlatou érou rodinných loutkových divadel a přispívalo také k vlastenectví. Hrály se nejen pohádky, ale i historické kusy z českých dějin. Byl to opravdu fenomén a zcela po právu je české a slovenské loutkové divadlo od roku 2016 zapsáno v seznamu památek UNESCO. 

Máte ve své sbírce loutky, kterých si obzvlášť vážíte? Najdou se mezi nimi takové, které se dají označit za rarity a liší se nějak výrazněji od ostatních?
Běžná rodinná divadla mají většinou loutky velikosti od 20 do 30 centimetrů, ale v našich sbírkách máme i jedno nadměrné, vyrobené na zakázku kolem roku 1930 do vily továrníka. K tomuto divadlu patří loutky velké půl metru. I proto je velmi obdivované všemi, kdo jej uvidí. Rozhodně se dá označit za unikátní divadlo. 

Jak náročné je dneska další loutky sehnat a kde je hledáte?
V dnešní době nacházíme loutky a divadla spíš z druhé poloviny 20.století. Prvorepublikových a starších je velmi málo. Hledáme je na internetových aukcích, případně na různých burzách a občas nám někdo nabídne přímo do muzea. 

Co všechno musíte dělat, abyste loutky udržovala „v kondici“? Je třeba se o ně nějak zvlášť starat nebo stačí, když jsou jednoduše někde schované?
Samozřejmě, že ne všechny exponáty získáme v dokonalém stavu. Jedná se o hračky. Sloužily na hraní, a to je na nich také patrné. Pokud je to možné, snažíme se je citlivě zrestaurovat a zachovat jejich autentičnost v co největší míře. 

Kde všude bývají vaše loutky k vidění? Půjčujete je i do jiných galerií či muzeí?
Naše Muzeum hraček má rozsáhlý depozit, a proto často zapůjčujeme ucelené soubory do jiných muzeí. Rodinná loutková divadla jsou od 9. září až do konce roku prezentována v Muzeu Roztoky u Prahy pod názvem Kašpárkův svět a velmi pěkně přibližují historii zlatého období loutkových divadel u nás. V současnosti také prezentujeme ve Chvalském zámku v Praze další ucelený soubor. U příležitosti 100 let výročí vzniku republiky je zde instalována výstava „Jak si hráli naši prarodiče“, která přibližuje dobu vzniku republiky a také hračky, které odrážely výchovu k vlastenectví. Byly to různé vědomostní a poznávací hry, stavebnice, stolní hry a podobně. 

Zmínila jste, že největší boom zažívala loutková divadla v období první republiky. Jaký zájem je o ně v současnosti a co by podle vás pomohlo jej zvýšit mezi lidmi?
S nástupem nových medií jako televize v 50tých letech minulého století nebo počítačů v současnosti klesá zájem o klasická rodinná divadélka. Objevují se spíše papírové kulisy a loutky. Krásné papírové divadlo české výtvarnice Rokytové vydalo v roce 1960 SNDK, různá papírová divadla vyšla také v Albatrosu. Ale spíše než loutky, potkáváme v současnosti látkové maňásky, kteří jsou pro hru podstatně jednodušší. 

Popsala jste výstavy, které mohou lidé nyní navštěvovat i v jiných muzeích, než u vás. Můžete už říct, jaké akce chystáte na příští rok?
Už letos se mohou návštěvníci na konci roku těšit na výstavu Vánoce za socialismu, která bude k vidění v Tančícím domě v Praze a na které se spolupodílíme. Brzy na jaře bude výstava Technické hračky v muzeu v Třinci a v muzeu ve Znojmě budeme prezentovat papírové hračky, což je velmi rozsáhlý okruh vystřihovacích archů, různých papírových her a podobně.