Hokej patří v Česku mezi nejpopulárnější sporty. Mnoho dětí jej chce hrát, protože touží dostat se jednou do NHL, ve které hraje spousta jejich idolů. Díky tomuto sportu se naučí hlavně dobře bruslit. Ti nejvytrvalejší se jim jednou mohou případně i živit.
V dnešní době je nabídka sportovního vyžití pro malé děti daleko širší než dříve, jelikož sportovně připravených dětí se zájmem o kolektivní sport a hru je méně a každá sportovní organizace je vděčná za každé dítě, které rodiče přivedou.
„Proto ať přijde jakékoliv dítě, tak se mu snažíme věnovat a postupně se pozná a rozhodne, jestli se k hokeji bude hodit. Problém je ve výchově a společenském prostředí ve kterém děti vyrůstají,“ uvádí Jaroslav Fleischmann, trenér hokejového klubu Ďáblíci Nový Jičín.
„Rodiče se svým dětem z pracovních a finančních důvodů nevěnují natolik od malička po pohybové stránce a potom nemají přirozené obratnostní schopnosti. Chybí jim pohyb na hřišti, za barákem a v přírodě. Hokej je sport náročný na spojení mnoha obratnostních prvků, bruslení, práce s hokejkou a rychlost samotné hry,“ popisuje trenér.
„Sportovní kluby pracují s každým dítětem a uvidí se, jestli zvládne nejen danou sportovní aktivitu, ale i společnou činnost v kolektivním sportu. Dnes to funguje tak, že spousta dětí si sport vyzkouší, omaká a rodiče se rozhodnou, jestli se tomuto sportu budou dále věnovat,“ přibližuje.
Pokud nebyli rodiče hokejisté anebo nemají úzký vztah k hokeji, většinou si vybírají sport, který je nejméně náročný na čas a peníze. „To jsou první důvody v rozhodování. Na druhou stranu je hokej nejvíce propagovaným sportem v médiích a má i nejvíce fanoušků. Proto by chtělo velké procento rodičů hokej vyzkoušet a přijdou i na zimní stadion. Český svaz ledního hokeje propaguje hokej po celé republice. Ve všech klubech probíhají dvakrát za rok akce „Pojď hrát hokej“, což je organizovaný nábor dětí,“ říká Fleischmann.
Český svaz ledního hokeje dodává do klubů zdarma výstroje pro nejmenší děti
Každé dítě, které přijde na nábor, dostane dres s logem svazu, vyzkouší si trénink na ledě, rodiče se dozví základní informace o činnosti v klubu a po přihlášení do klubu obdrží poukaz na nákup hokejového zboží.
„Český svaz ledního hokeje dodává do klubů zdarma výstroje pro nejmenší děti, takže nováčci si pořídí jen hokejku a mohou navštěvovat hokejovou přípravku zcela zdarma. V našem klubu Ďáblíků neplatí první tři měsíce žádné příspěvky, ale až se rozhodnou chodit pravidelně, začnou platit měsíční poplatek 200 korun. Každý člen v klubu má zapůjčenou kompletní výstroj, bílou přilbu s košíkem a hokejovou tašku. Vše s logem Ďáblíka hokejového klubu Nový Jičín.“
A jak vypadají jednotlivé tréninky? „Každé dítě je zařazeno do skupiny dětí ze stejného ročníku a třikrát týdně trénují jak na ledě, tak i mimo led, v tělocvičně a na hřišti. Na ledě se učí bruslit, seznamují se s hokejovými základy a na suchu rozvíjíme pohybové a obratnostní dovednosti. Hrají nejen hokej, ale i fotbal, basket, vybíjenou, rugby a další pohybové hry, které doplňují rozvoj hráče po fyzické i mentální stránce,“ popisuje Fleischmann.
„Po každém tréninku na ledě se děti svléknou z výstroje, převlečou se a jdou s trenéry cvičit na hřiště, do tělocvičny nebo do posilovny. Dnes už málo dětí jde ve svém volnu s kamarády na hřiště, a tak jim tyto aktivity nabízíme v rámci tréninkové činnosti. Sportovní všestrannost je základním kamenem vývoje herních schopností v jakémkoliv sportu, obzvláště v hokeji,“ zdůrazňuje novojičínský trenér.
V Novém Jičíně děti trénují zhruba od 4 let, kdy ještě žádné zápasy nehrají. Od 1.a 2.třídy jedenkrát měsíčně, začínají hrát na minihřištích turnaje s ostatními kluby.
„Třetí třídy hrají již co 14 dní pravidelné turnaje v minihokeji, 4. a 5.třída už každý týden. Sezóna na ledě začíná v polovině srpna a končí v dubnu. Turnaje se hrají průběžně po celý rok. V květnu a v červnu probíhá letní příprava, kdy třikrát týdně pracujeme na všech dovednostech, které potom na ledě dítě uplatňuje. V červenci, do poloviny srpna mají děti prázdniny a volno.“
Hokej je sport náročný na pohyb skloubený s herní činností ve velké rychlosti
Hokej je u dětí fyzicky stejně náročný jako jakýkoliv jiný sport. „Rozdíl je jen v náročnosti pohybových dovedností, které musí dítě uplatnit tak, aby zvládlo bruslit, pracovat s hokejkou, střílet, přihrávat a přemýšlet o hře. V jiných sportech se pohybuje bez bruslí a o to je to jednodušší,“ poznamenává Fleischmann.
„Pokud jde o fyzično, tak na tom se začíná pracovat až v pozdějším věku, v době, kdy dítě vyrůstá a sílí, v době zhruba od 12 let. U těch menších dětí síla není důležitá, učí se hlavně všechny základní, všeobecné sportovní dovednosti, které směřují ke správnému vývoji budoucího hokejisty.“
Hokej je sport náročný na pohyb skloubený s herní činností ve velké rychlosti. To jsou prvky, které když se dítě naučí, tak se dokáže prosadit v budoucnu v jakékoliv jiné sportovní hře. „Tím, že jsou tréninky zaměřené na všestrannost, mají děti široký základ pohybových a sportovních dovedností. Navíc návyky na organizaci a disciplínu při kolektivní hře, která je u hokeje na prvním místě, si každý přenáší do osobního života a tím má pak snadnější přechod do jiného sportu i budoucího studia a práce,“ říká trenér.
Spousta lidí považuje hokej za poměrně drahý sport. Ovšem podle Jaroslava Fleischmanna to není úplně pravda. „Při začátcích mají děti vše zdarma a postupně se doplňují části výstroje podle věku dítěte. Dají se koupit starší věci, ale hokej není dražší než ostatní sporty. Pokud chceme, aby se naše dítě naučilo nejrychlejší sport na světě, rodiče koupí dítěti hokejku a brusle, ostatní části výstroje mají zapůjčené od klubu a mohou se bavit pohledem na svou ratolest, jak se baví v partě ostatních prcků na ledě.“
Ke každému sportu patří i různá zranění. U hokeje tomu není jinak. Ovšem pravidelným tréninkem v prostředí zimního stadionu jsou děti odolné vůči různým nemocem, jsou velmi otužilé a fyzicky přirozeně vyspělé. Cvičením a strečinkem předchází svalovým zraněním.
„Při hře na ledě jsou děti chráněny kompletní výstrojí s přilbou a košíkem na hlavě. Hokej, až do kategorie starších žáků, se hraje bezkontaktně, a proto nedochází vůbec k žádným zraněním,“ ujišťuje Fleischmann.
„Každý ročník má svou šatnu, kde si své věci nechávají a po každém tréninku či zápase se osprchují a teprve potom odcházejí domů. Disciplína, hygienické návyky, to jsou základní návyky každého hráče a tím se předchází zraněním a nemocem,“ uzavírá Fleischmann.