Modelářství obecně je velice rozsáhlý obor, počíná miniaturami a končí velkými funkčními RC modely. Například v Kopřivnici, kde každoročně pořádají výstavu modelů nazvanou Beskyd Model Kitshow, se zaměřují nejen na plastikové modelářství, zjednodušeně řečeno na modely do vitríny. Ať už se však člověk rozhodne pro kteroukoli odnož modelářství, většinou se z něj stane koníček na celý život.

„Plastikové modelářství je skloubení technické stránky s výtvarnou. Modelář pátrá po historii předlohy modelu, o tom, jak fungovala, kdo ji vyrobil, jak byla zbarvená, kdo ji používal. Snaží se nalezené informace přenést do modelu. Zkoumá různé postupy stavby, zbarvení a závěrečné patiny. Odměnou je unikátní věrná zmenšenina zvolené předlohy,“ uvedl Roman Kresta, jeden z pořadatelů modelářské akce Beskyd Model Kitshow s tím, že vztah dětí k modelařině je dnes poměrně vlažný.

„Kolem je totiž spousta jiných lákadel, například mobilní či počítačové hry. Před pěti léty v DDM Kopřivnice čítala členská základna modelářského kroužku 18 dětí, v současnosti je to 11 malých modelářů. Situace v jiných městech je obdobná, ale většinou horší, u nás se určitě projevuje vliv Beskyd Model Kitshow,“ míní Kresta. 

Modelářstvím si děti mohou vytvořit technický šperk, který zkrášlí jejich pokoj
To, kdy by mělo dítě s modelářstvím začít, je velice individuální. „Mimořádně nadané dítě začíná v osmi letech, běžní členové kroužku přichází od desíti let. Pokud je rodič dítěte aktivní modelář, může vést svého potomka i od šesti let. Vysloveně záleží jen na tom, jestli dítě ovládá jemnou motoriku prstů a je-li schopné se soustředit na vytvářený detail, což je primární předpoklad,“ přiblížil Petr Koliba, další z organizátorů Beskyd Model Kitshow.

„Na podporu manuální zručnosti a jemné motoriky u dětí vznikl například projekt Modely pro školy (www.modelyproskoly.cz), kdy přímo výrobce modelů ve spolupráci se školami dodává modely za výhodných podmínek pro polytechnickou výchovu žáků,“ pokračoval Koliba.

Pokud se jakékoli dítě začne věnovat modelářství, musí počítat s tím, že není ve virtuální realitě. Neexistuje tlačítko „reload“, všechno musí vytvořit vlastníma rukama.

„Pokud nepostupuje podle návodu či rad vedoucího kroužku, může stavebnici zkazit a nedosáhne kýženého výsledku. Ale pokud vše dobře dopadne, vytvoří „technický šperk“, který se stane ozdobou dětského pokoje a může s modelem vyrazit i na soutěže a výstavy. A tam může získat zajímavá ocenění,“ podotkl Kresta s tím, že dětem se na modelářství nejvíce líbí srovnání se svými vrstevníky ať v kroužku nebo na soutěžích. „Oceňována je i legrace v kroužku, kdy různé drobné nezdary nutí malého modeláře přemýšlet jak dál a současně pobaví ostatní. Svým způsobem to je i dobrá příprava na život.“

Při modelářství se pak dítě neobejde bez trpělivosti, vytrvalosti, pevných nervů a péče o detail. „Z materiálního hlediska je potřeba základní vybavení potřebné ke stavbě, které je vyčerpávajícím způsobem pospáno v knihách Jakuba Vilingra a dříve jednoho z nestorů plastikového modelářství Václava Šorela,“ popsal Koliba. 

Základní investice je potřebná do nástrojů a barev
A co všechno se dítě díky modelářství naučí? „Určité trpělivosti, schopnosti číst výkresy a různá schémata, vyhledávat podklady ke stavbě (např. fotografie), zvládnout různé techniky barvení – malování štětcem nebo airbrush (modelářská stříkací pistole),“ vyjmenoval Koliba. „Drobné nezdary a nutnost hledat řešení problému jsou dobrou průpravou na realitu dnešního světa v dospělosti,“ dodal s tím, že mnohé malé modeláře tento koníček zasáhne natolik, že je následně směruje k výběru budoucího povolání.

V případě, že se rodiče rozhodnou přihlásit své dítě do nějakého modelářského kroužku, nemusí se obávat toho, že by byl zvlášť nákladný. „Základní investice je potřebná do nástrojů a barev, pak se „jen“ dokupují stavebnice a doplňky. A také pochopitelně čas, a čas jsou peníze,“ poznamenal Kresta.

A co nebo kdo by dokázal zvýšit zájem o modelářství mezi dětmi? „Nejvíce pomáhají modelařící tatínkové, prezentace na výstavách a získaná ocenění. Určitá forma motivace přichází i z mediálního světa, kdy vyvstane „potřeba“ si postavit model něčeho, co se objevilo ve hře či filmu nebo v seriálu,“ řekl Kresta.  

„Každopádně jsme rádi za každého nového (nejen) malého modeláře. Je to rozhodně lépe strávený čas, než dnes tak módní zírání do mobilu či tabletu,“ shodli se Kresta s Kolibou.