Příroda je mocná čarodějka a zvídavé děti ráda poznávají její kouzla. Výborný způsob, jak jejich zvídavost uspokojit, je pomocí pokusů. Nemusí být nijak náročné, aby upoutaly pozornost. Jedním z nejjednodušších a zároveň nejefektivnějších je výroba sopky chrlící lávu.
Pro tento pokus není potřeba žádné speciální vybavení a můžete ho s dětmi provádět nejen venku na zahradě, ale i klidně doma v kuchyni. Netřeba se bát výbuchů, zničeného vybavení ani většího nepořádku. Zvlášť, pokud použijete větší tác, hlubší plech na pečení, podložku na modelování nebo starší vinylový ubrus.
Každý, kdo někdy čistil odpad pomocí jedlé sody a octa, ví, co tato kombinace zvládne. Když k ní přidáte ještě pár dalších přísad, které jistě máte doma, budou děti trvat na několika opakováních pokusu.
Budete potřebovat: talíř (klidně plastový), alobal, sklenici (zavařovačku, ale klidně i obyčejnou, případně láhev s širším otvorem), modelínu, ocet, jedlou sodu, jar a tmavší, ideálně červené barvivo (tekuté či v prášku, je to jedno).
Protože chcete dětem přiblížit, jak funguje sopka, bude potřeba nejdříve vyrobit ji. Na talíř si postavte sklenici a buď kolem ní uhňácejte z modelíny kužel, nebo použijte alobal. V případě alobalu si utrhněte delší kus, položte ho prostředkem na hrdlo sklenice a postupně přetáhněte přes okraj talíře. Když získáte tvar sopky, opatrně v alobalu protrhněte díru v oblasti ústí sklenice. A můžete začít plnit.
Nasypte do sklenice asi tři lžíce jedlé sody a přidejte trochu jaru nebo jiného prostředku na nádobí podobného složení (ekologické prodávané jako koncentráty v tomto případě moc nefungují). Do panákovky nalijte ocet a přidejte do něj barvivo. Čím tmavší, tím bude výsledek efektnější. Červená je jasná volba. Zkusit ale můžete i fluorescentní barvivo, pokud máte.
A jde se na to! Do směsi v sopce přilijte obarvený ocet a sledujte, jak láva vytéká ze sopky. Většinou je to rychlý proces, a tak pokud dosoptí příliš rychle, nebojte se přidat další várku jedlé sody, případně i octa. Jen hlídejte, aby směs pro samé vědecké bádání netekla až na podlahu.
Mladší děti se spokojí s podívanou jako takovou, u starších přidejte i vysvětlení pokusu, případně i principu, na jakém fungují skutečné sopky. Můžete si u toho připravit povídání o známých sopkách a jejich výbuchách. Přidejte Pompeje nebo příběh vymření dinosaurů a děti vám budou viset na rtech. Připravte se na to, že budou chtít vidět i videa. V takovém případě dejte nejlépe na svůj úsudek a raději předem některá předvyberte. Citlivější (byť opravdu zvídavé) děti by mohly mít ze záběrů vybuchující a rychle tekoucí lávy polykající města špatné sny…
Vysvětlení pokusu
Kyselina (ocet) reaguje se zásadou (jedlá soda). Z reakce vzniká voda, octa sodný a oxid uhličitý. Ten s vodou vybublává ven ze sklenice. Protože jsme do sklenice přidali i saponát, bublinky oxidu uhličitého ho pěkně napění a ze sopky tak vytéká efektní pěna.
Vysvětlení principu sopky v kostce
Sopka je místo, kde pronikají magma (roztavené horniny nacházející se pod povrchem Země) a vulkanické plyny na povrch. Extrémní žár v magmatu způsobuje rozšíření bublinek oxidu uhličitého a dalších plynů. Rozpínající se plyny tlačí magma směrem na povrch planety. Pokud je napětí tak silné, že vytlačí magma až na vrchol sopky, nastává sopečné erupce. Protože hlavními viníky jsou plyny,
nejdříve ze sopky unikají ty, společně se sopečným popelem. Až poté dojde (nebo nemusí) k výlevu samotného magmatu, respektive poté už lávy. Existují různé druhy sopečných erupcí a typů lávy.
Mimochodem, i v Česku máme vyhaslé sopky – a není jich málo. Patří k nim například Říp, Bezděz, Milešovka, Trosky nebo Komorní hůrka.