ČR / FRÝDEK-MÍSTEK

Libor Lepík učí matematiku a fyziku. Mezi studenty je velice oblíbený. Jeho žáci po něm nechali pojmenovat i jednu hvězdu, několikrát byl ve finále soutěže Zlatý Ámos. Děti, které učil, jsou v Německu, v Mexiku, Spojených státech, Švédsku, Velké Británii, téměř po celém světě a jsou mezi nimi i úspěšní fyzici. Populární pedagog by chtěl také jezdit po kraji jako kočovný fyzik (matematik) a předávat ostatním část toho, co umí.

Učíte matematiku a fyziku, což jsou předměty, které u mnohých studentů nejsou nejpopulárnější. Přesto jste mezi nimi oblíbený. Čím si to vysvětlujete?
Matematika je vnitřně sladěný soubor nádherně provázaných myšlenek. Má svoji vnitřní krásu, která vás potěší tím více, čím více chápete souvislosti. V matematice není nic zadarmo. Matematika je pro mě dobrodružstvím a mám ji moc rád. Možná proto? Ale kdo ví? Fyzika potřebuje matematiku jako svůj jazyk. Rád experimentuji, na jednoduchém pokusu umím vysvětlit řadu vlastností z okolního světa. Jsem debrujár. (více na www.debrujar.cz) 

Dovedete nějak zvlášť pomoct při studiu studentům, kteří na tyto předměty nemají zrovna buňky?
Žákům a studentům se snažím podstrčit nějaké zajímavé téma, které by je zaujalo. Možná právě tito žáci změní náš způsob myšlení, stejně jak se to podařilo Albertu Einsteinovi s jeho teorií relativity. A nemusí to být jedničkáři. Někomu stačí k pochopení problému a jeho vyřešení pár sekund, někomu minuta, někomu více dnů. A matematika je taková, máte dost času na to se v ní zdokonalovat. Je to často jen o tom, že chcete a uděláte si čas. 

Každý vyučující by jistě potvrdil, že v každém kolektivu jsou vzorní žáci, ale i takoví, se kterými bývá nejvíce práce. Je něco, co vám vadí nejvíce nebo co vyloženě nesnášíte?
Děti jsou obrazem svých rodičů. Myslím, že by stačilo, kdyby žáci nedělali druhým to, co se nelíbí jim samotným. Třeba nebrali sousedce plnící pero. Myslím, že nyní často chybí respekt k autoritám, úcta ke zkušenějším, pokora k těm, co toho umí více než oni. Ale většina mladých je úplně stejná jako jsme byli my. Vůbec se nemusíme bát o budoucnost našeho státu. Oni to zvládnou, budou fakt dobří a každý v něčem jiném. 

Rukama už vám prošlo hodně studentů. Našli by se mezi nimi takoví, kteří vám dnes dělají zvlášť radost tím, kam se dostali nebo čeho dosáhli? Případně stává se to, že vám třeba ještě dodatečně děkují za to, co jste jim dal, když jste je ještě učil?
Vždy jsem si vážil svých učitelů, pana učitele Laníka, paní učitelky Zabystřanové, pana učitele Vrbika, pana profesora Rumiana - na třídní učitele se nezapomíná. Doufám, že mí žáci jsou na tom podobně. Největší radost mi teď dělá František H. Je fakt moc dobrý a usilovný. A jsem rád, že ve většině případů vzpomínají na školu rádi. Děti, které jsem učil, jsou v Německu, v Mexiku, Spojených státech, Švédsku, Velké Británii, téměř po celém světě a jsou mezi nimi i úspěšní fyzici.  

O vašich učitelských schopnostech svědčí i to, že jste v minulosti byl dvakrát ve finále soutěže Zlatý Ámos. Kdy to bylo a proč si myslíte, že jste se dostal do nominace?
Poprvé jsem byl do soutěže navržen žáky základní školy. K písemné přihlášce museli žáci vypracovat moji charakteristiku, přidat fotografii, popis příhody, kterou se mnou prožili. Byl jsem jejich třídní učitel, jezdili jsme na výlety, víkendové pobyty, spali ve škole, vedli kroniku třídy, dělali pokusy, počítali se vším. Psal se rok 1996. Byli úžasní, báječná třída. Finále Zlatého Ámose bylo veřejné, proběhlo v březnu 1997. Soutěžní úkoly jsem řešil na pódiu sám nebo se svými žáky. Nechal jsem zmizet vodu. Dádou Patrasovou, Janem Cimickým a jeho kolegy jsem nechal procházet elektrický proud, házel houbou, hrál divadlo se svými žáky (Popolušku). Finále jsme si s dětmi pořádně užili. Pak následovaly tiskové besedy, Kantorský bál. Úplným vrcholem pak bylo natáčení v České televizi, kde jsem měl tu čest vystoupit v Nedělním ránu s Rudolfem Křesťanem a pobavit český národ. Ve studiu jsem se potkal s panem Lasicou a Satinským a od té doby vím, co je to dzindzík. Podruhé jsem byl do soutěže navržen žáky střední školy. Psal se rok 2001. Byli také úžasní, báječná a v životě úspěšná třída. Finále Zlatého Ámose bylo veřejné, proběhlo v březnu 2002. Na pódiu jsme zpívali, tančili, řešili jeden úkol za druhým. A já obdržel cenu Ámos sympaťák ČR. 

Patříte mezi pedagogy, kteří jsou velice aktivní i mimo vyučovací povinnosti. Pořádáte akce, jako je chození po rozžhaveném uhlí nebo přespání ve škole. Kde na takové nápady chodíte a co se na těchto akcích studentům nejvíce líbí? Jak velký je mezi nimi o ně zájem?
Zážitková fyzika a matematika, člověk si lépe pamatuje věci, které si zkusil na vlastní kůži.  V neděli 12. května se vrátili žáci gymnázia z Istanbulu z finále 28. MEZINÁRODNÍ DR. IBRAHIM ARIKAN - SOUTĚŽE PROJEKTŮ VZDĚLÁVACÍ INSTITUCE MEF. Žáci gymnázia Aleš Socha a Viktorie Ledererová přivezli medaile za třetí místo v kategorii Fyzika. Kamarád Azmi (Turek) vzpomínal v Istanbulu na to, jak v roce 2011 na dvoře gymnázia ve Frýdku chodil po rozžhavených uhlíkách při finále debrujárské soutěže Mudrc. Fyzikové dovedou spočítat, kolikrát můžete na rozžhavené uhlíky stoupnout, aniž byste se popálili. Ale nikdy není jisté, že zrovna vy se nespálíte. 

Vybavíte si nějakou zvlášť vtipnou historku, která se pojí s těmito akcemi?
Myslím, že jen málo z mých žáků nezná Selušu. Je to takový můj bůžek dobrého cestovatelského počasí a ještě lepší nálady. Však si to zkuste sami. Stačí opakovat onu kouzelnou formulku: „Ó, já, ó, Seluša, ty!“ Jak na to, když chcete, aby se Vám Seluša zjevil? Postavíte se ve stoji spatném a ruce připažíte. Ve stoji spatném vzpažíte a hlavou se díváte mezi vzpažené ruce a současně říkáte: „Óóó“, (otevřete se vesmíru). Pak s pokorou k vesmíru zdůrazníte svoji osobnost a dáte ruce křížem na prsa a hlavu skloníte a říkáte:“Jááá!“. Pak ve stoji spatném vzpažíte a hlavou se díváte mezi vzpažené ruce a současně říkáte: „Óóó!“. Pak s pokorou vzdáte úctu Selušovi tím, že dáte ruce křížem na prsa a hlavu skloníte a říkáte:“Seluša!“ Pak ve stoji spatném vzpažíte a hlavou se díváte mezi vzpažené ruce a současně říkáte: „Ty!“ To vše opakujete tolikrát, až se vám Seluša zjeví. Doporučuji toto cvičení předvádět před rovinným zrcadlem. Určitě jste už přišli na to, že jde jen o slovní hříčku: „Ó, já, ó, Seluša, ty!“ je ekvivalentní výroku: „Ó, já, osel, ušatý!“ Snad se umíte zasmát sami sobě. A kdo by neznal vtip o Frýdku-Frýdku… 

A kde se rodí nápady?
Většina nápadů se rodí v mé hlavě v průběhu dne, koukám během dne kolem sebe. Mám velký sen. Ale sny se neprozrazují. Chtěl bych také jezdit po kraji jako kočovný fyzik (matematik) a předávat ostatním část toho, co umím.  A pustit se do Beskydského korespondenčního semináře z matematiky. 

Není pochyb o tom, že jste u studentů hodně populární. Jedni dokonce nechali po vás pojmenovat hvězdu. Jak k tomu došlo a jak moc si toho vážíte? Myslíte na to často? Hledáte ji někdy večer na obloze? Dovedete ji najít?
Samozřejmě, že vzpomínám na své bývalé žáky. Často sleduji jejich další kroky a mám radost z jejich úspěchů. Pokud mi volný čas dovoluje, rád se účastním setkání s nimi po letech. Je zajímavé sledovat osudy žáků, studentů, dospělých lidí po roce, po deseti letech, po 20 letech... Vždy jsem byl třídní učitel, a to je moře starostí a radostí navíc oproti netřídnímu učiteli. Od jedné třídy jsem opravdu dostal hvězdu STAR4LYZRFZ5MX-37093560, Right Ascension 12h 2m 48.8s, Declination +4 stupně 44' 38.0". Veřejný záznam je uveden v Britské knihovně a je chráněn autorskými právy britské vlády. A já ji pojmenoval po sobě a dcerách LIBOR LEPIK MATE. A když se na ni podívám, hned je den krásnější. Leží směrem k zajímavému souhvězdí, ale neprozradím k jakému. Rád ukážu hvězdářským dalekohledem.  

Teď ještě zpátky k vyučování. Doba jde stále dopředu, třídy jsou stále modernější. Jste spokojený s tím, jaké podmínky máte na Gymnáziu Cihelní, kde učíte nebo vám ještě chybí nějaké pomůcky?
Schopný učitel si podmínky pro výuku snaží vytvářet sám. A nebrečí. Podařilo se mi vybudovat odbornou učebnu matematiky SAKO (zkratka z názvu projektu Student A KOnkurenceschopnost). Pokud je podpořen ředitelem, pak je to nádherný bonus. Myslím, že na "Cihle" máme dobrého pana ředitele.  

Pomáhá současná doba zvýšit zájem studentů kupříkladu o fyziku? Děláte se studenty třeba i nějaké pokusy? Co by podle vás mohlo pomoct zvýšit jejich zájem o technické předměty? Vždyť současný trh potřebuje hlavně takové lidi.
Určitě jsem chtěl vždy zlepšit svět a moji žáci doufám také, protože opak by nedával smysl.  Zkuste napsat na papír vynálezy, které změnily svět. Kdo za nimi stojí? Fyzikové, chemici, historici, politici, někdo jiný? Důležité je na něčem pracovat cíleně, přemýšlet o věcech. Dělám jednoduché pokusy snad každý den. Ti, co jsou v mém okolí, už na něco nového vždy čekají. A jak zvýšit zájem dětí o technické předměty? Víc mužů do mateřských školek? Víc mužů do výuky na prvém stupni základních škol? Jsme možná jiní než ženy. Ženy jsou lepší v řadě činností.