ČR / BRNO

Milada Kollárová intenzivně sbírá historické hračky už 30 let. V její sbírce nechybí panenky, medvědi, pokojíčky, nádobíčko, kočárky, houpací koně, stolní i venkovní hry, ale také autíčka, letadla, vláčky či stavebnice. Sběratelku hračky natolik fascinují, že o jejich původu často pátrá v literatuře, což je podle ní napínavé.

Kdy jste začala sbírat historické hračky a co vás k tomu vedlo? Uvažovala jste někdy nad tím, že byste sbírala i něco jiného? Proč jste se rozhodla právě pro hračky?
Jsem absolventka brněnské uměleckoprůmyslové školy, obor drobný umělecký průmysl, tedy i hračka. Ke starým hračkám jsem měla vždy velmi blízko. V minulosti jsem pracovala také jako návrhářka textilních hraček. Maluji a tkám originální gobelíny a v ateliéru jsem měla vždy pár milých starých medvědů a dřevěných aut. Že bych je sbírala mne ani nenapadlo. Teprve asi před 30 léty se mi nahromadilo víc hraček, a v Muzeu Brněnska v Předklášteří u Brna měli zájem o předvánoční výstavu. Souhlasila jsem, a tím začalo i mé intenzívní sbírání. Následovalo pak několik výstav v různých muzeích a zámcích. 

Můžete přiblížit, jak vaše sbírka vypadá? Které hračky do ní patří? Co všechno sbíráte, pokud jde o hračky?
Sbírka je velmi rozsáhlá. Sbírám vše, co se týče dětského světa, kupříkladu panenky, medvědy, pokojíčky, nádobíčko, kočárky, houpací koně, stolní i venkovní hry, staré školní předměty, knihy, fotografie - téma dítě s hračkou, autíčka, letadla, plechová i dřevěná, stavebnice, vláčky… 

Dá se říct, že se nějak specializujete na určité časové období nebo je vám jedno, z jaké doby hračky pocházejí?
Sbírám hračky do 70. let 20. století. Vím, že bych měla schraňovat i mladší, ale nemám dostatek místa. 

Máte ve své sbírce nějaké rarity či unikáty, které stojí za to vyzdvihnout?
Zvlášť si cením hračky českého Artělu, dřevěné hračky z počátku 20. století navržené našimi předními výtvarnými umělci (třeba Václav Špála, Ladislav Sutnar, Minka Podhajská). 

Jakým způsobem hledáte další hračky a jak se k vám dostávají?
Hračky získávám všemi možnými způsoby. Nejvíc si však cením těch, které získám přímo od původních majitelů, příběhy z dětství jsou kouzelné a velmi působivé.

V jakém stavu hračky bývají? Musíte je nechat nějak opravovat?
Protože se s hračkami hrálo, jsou často „ohrané“, což je milé. Ty víc poškozené se snažím opravit, ale jen tak, aby se jejich vzhled neodlišoval od původního stavu. 

Kde všude pak mohou hračky vidět lidé, kteří by si je chtěli prohlédnout? Jsou někde trvale vystavené nebo putují po různých muzeích či výstavách?
Velká část mé sbírky (asi třetina), je už osmým rokem vystavena v Brně na Měnínské bráně jako „Muzeum hraček“, provozovatelem je Muzeum města Brna. Průběžně expozici obměňuji a rozšiřuji. Vystavuji tady celou šíři hraček, které sbírám. První patro je více věnováno hračkám pro děvčátka, ve druhém převažuji chlapecké. Také je pro děti připravena menší herna. Na Vánoce a Velikonoce dělám tematické výstavy historických hraček a obyčejů. 

S jakými ohlasy od ostatních se nejvíce setkáváte? Co říkají lidé vaší zálibě?
Ohlasy jsou velmi pozitivní, dětství a hračky měl každý. Ale jeden zápis z mnoha, psaný dětskou rukou mne překvapil: „Chtěl bych žít před 100 lety, děti měly hezčí hračky!“ 

A jak moc sbírání hraček ovlivňuje váš život? Nezabírají vám místo, které byste kolikrát potřebovala pro jiné účely?
Sběratel má vždy málo místa, a při mém širokém záběru je místa hodně málo. Říkám, že „nejsem náročná“, ale nějaký zámek by se mi hodil.(!) 

Obracejí se na vás často muzea a podobné instituce s tím, že by chtěly hračky zapůjčit k výstavě? Půjčujete je takovým způsobem?
Obracejí se na mne často různí zájemci o vystavení hraček, ale dělám to jen výjimečně. 

Čím si vás historické hračky získaly natolik, že je sbíráte? Co se vám na nich nejvíce líbí či co vás vyloženě fascinuje?
Historické hračky jsou nádherné, a myslím, že tím zachraňuji kulturní dědictví. Objevuji pořád nový zajímavý svět, který už nenávratně zmizel. Každý nový přírůstek mne velmi potěší. Často pátrám v literatuře o jejich původu, což je napínavé. 

Vzpomenete si ještě, s jakými hračkami jste si nejraději hrála jako malá? Měla jste nějakou oblíbenou, na kterou jste nedala dopustit?
Jsem poválečné dítě, hraček jsem moc neměla, byla jsem však tvořivé dítě, tak jsem si ráda různé hračky vyráběla. Třeba medvídka z chlupů ze svetru. 

Co říkáte na hračky, které se vyrábí dnes?
Dnešní výběr hraček je velmi bohatý. Často jsem v „hračkářství“ překvapena množstvím. Lituji rodiče i děti, nemají to lehké. Děti však dávají přednost hrám na počítači. 

Líbí se vám, jakým směrem se trend ubírá? Co je největším přínosem současných hraček a co jim naopak podle vás chybí?
Děvčátka si dnes již v 10 letech s panenkami nehrají. Škoda. Současné trendy však nesleduji, je to už jiný svět.