Letní prázdniny jsou pro děti nejoblíbenějším obdobím v roce. Na dva měsíce si odpočinou od školních povinností. Některé se vydají s rodiči na dovolenou někam k moři, jiné stráví část léta na některém z dětských táborů. Psycholožka Natálie Machová v rozhovoru mluví o tom, na co všechno by rodiče měli myslet, než pošlou své dítě na tábor, čemu by se měli vyvarovat nebo co by neměli podcenit.
Dětem začínají letní prázdniny. Některé z nich pak část léta stráví na letních táborech. Na co všechno by měli rodiče myslet, než dítě pošlou na dětský tábor?
Letní tábory jsou velmi hezký způsob, jak děti mohou strávit část svých letních prázdnin. Rozhodně by ale rozhodnutí o přihlášení dítěte na tábor mělo být společným rozhodnutím. Dítě by samo mělo chtít na tábor jet a těšit se na něj. Je důležité také zvážit osobnostní charakteristiky dítěte, ne každé dítě je „táborový“ typ. Letní tábory mohou být především pro menší děti velmi náročným prostředím v mnohých oblastech.
Mohou rodiče dítě nějak předem připravit na to, že bude dva nebo i tři týdny v cizím prostředí?
Je potřeba dítě ubezpečit, že rodiče nevyužívají tábor jako prostředek k tomu, aby si od dítěte „odpočinuli“ nebo jej „odložili“. Naopak je velmi důležité, aby dítě bylo podporováno v tom, že na tábor jede, aby zažilo nové dobrodružství a poznalo nové kamarády. Doporučuji rodičům, aby dítě také ujistili, že kdyby se cokoli přihodilo, mohou za ním přijet, zavolat si nebo dokonce tábor přerušit. Je důležité, aby rodiče s dítětem komunikovali a mluvili také o nepříjemných věcech, které mohou na táboře nastat a jak jim mohou předcházet.
Dá se nějak dopředu odhadnout, jak bude dítě reagovat na cizí prostředí, které nezná? Ostatní vrstevníky, vedoucí, které na něj mají dohlížet…
Každý rodič zná své dítě nejlépe a je na něj odborníkem. Na tábory odjíždějí děti, které jsou již samostatnější, obvykle ve starším školním věku. V tomto období už může každý rodič vypozorovat, jak se jejich dítě chová v kolektivu, jak reaguje například na novou paní učitelku, jak se dokáže přizpůsobovat novému prostředí, jestli je spíše individualista nebo týmový hráč. To všechno jsou ukazatelé, které je potřeba zvážit.
Pokud se dítěti během pobytu na táboře začne více stýskat po domově a rodičích, co v takové situaci nejvíce pomůže?
Je dobré, když dítě na tábor jede s někým, koho zná již před samotným odjezdem. Se spolužákem, kamarádem, sourozencem nebo s někým, s kým již má nějaký vztah a může mu důvěřovat. V případech, že se pak dítěti stýská po rodičích, může tato blízká osoba pomoci a dodat dítěti pocit bezpečí. Stýskání je přirozené a obvykle k němu ve většině případů na táboře dochází vždy, ať už v menší či větší míře. To je pak také práce pro vedoucí tábora, aby dítě dokázali utěšit, povzbudit a zaměstnat programem, který dítěti bude přinášet radost a zábavu.
Když rodiče pošlou dítě na tábor, mívají pak více času pro sebe. Doporučovala byste, aby alespoň jednou zajeli dítě navštívit nebo se nic nestane, když ho nechají celou dobu samotné, aby se pak o to více těšilo domů?
Je to velmi individuální, každé dítě je jiné. Velmi často je odpočinek oboustranný, nejen rodičů od dětí, ale odpočinek dětí od rodičů. Samozřejmě, že pokud dítě na táboře pláče, stýská si a v čase se to nezlepšuje, je na zvážení, aby rodiče přijeli. Rozhodně bych ani nepodceňovala žalostné telefonáty dětí, které chtějí z táborů odjet. Stává se, že rodiče bagatelizují tato volání se slovy „on se otrká, jen ať se učí samostatnosti“, a pak v září v poradně řešíme, že se dítě bojí jít kamkoli samo a je úzkostlivé. Ale tyto případy jsou výjimečné.
Co je pak největší předností takových táborů? Navíc mnohé bývají i všelijak zaměřené, aby bavily zrovna ty děti, které na něj jedou.
Tábory jsou skvělým nástrojem pro to, abychom u dětí podporovali týmového ducha, vzájemnou spolupráci, rozvíjení pracovních vlastností, pohyb a v neposlední řadě tam děti také navazují nová přátelství a učí se mezilidským vztahům. Velmi často se také přímo setkávají s dětmi jiné věkové kategorie, což přináší nové zkušenosti, jinou energii skupiny, první platonické i pravé lásky…
V dnešní době jsou stále populárnější příměstské tábory nabízející pestrý program. Je to zajímavá alternativa nebo klasický tábor, na kterém je dítě déle pryč, jednoduše nenahradí?
Nenahradí není asi to správné slovo. Obě varianty mají něco do sebe. Rozhodně bych ale příměstský tábor doporučila těm dětem, které mají problémy s navazováním kontaktu, introvertní či úzkostlivé děti. Ta jistota každodenního návratu do domácího prostředí může takovým dětem velmi pomoci.
Kdybyste si sama vybavila dětská léta. Jezdila jste na tábory? Jak na ně vzpomínáte? Zažila jste na nich i něco, na co vzpomínáte dodnes?
Jezdila jsem od svých osmi až do patnácti let. Vzpomínám na to velmi hezky. Já jsem byla ale přesně ten typ dítěte, které je velmi přizpůsobivé, soutěživé a sociabilní. Navíc jsem vždy jezdila s kamarády či sestrou.
Změnily se nějak zásadně tábory v porovnání s těmi, které jste zažila? Přece jen dnes už na ně děti jezdí i s mobily, což dříve nebývalo. Je to výhoda nebo spíše nevýhoda? Nemohly by si na táboře vyzkoušet, jaké to je fungovat bez mobilů?
Mobily dětem bohužel nejspíš už nevymluvíme, nicméně jednou z cest může být snaha o to, abychom je zapojili do aktivit, které pro ně budou atraktivnější a zábavnější než virtuální hry a sociální sítě.