Rytíři Svatého Grálu – Spolek historického šermu a tance letos slaví 30 let své existence. Vídat je můžete na hradech, zámcích či různých kulturních akcích, jakými jsou kupříkladu městské či obecní slavnosti. Jejich vystoupení baví malé i velké diváky. Jsou plná dramatických šermířských soubojů i dechberoucích ohnivých show. Jeden z členů skupiny Petr Skóra v rozhovoru mluví o tom, co všechno stojí za jejich vystoupeními, jak se na ně připravují či co mívá u publika největší úspěch. 

Jak se vaše skupina zrodila a co vás vedlo k tomu ji založit? Co jste si od toho slibovali?
Skupina vznikla v lednu v roce 1989, přičemž se od počátku snažila o scénickou prezentaci historického šermu v souladu s možnostmi danými tehdejší dobou a zkušenostmi zakládajících členů. Já sám nejsem zakládajícím členem (do skupiny jsem přišel až v polovině roku 1991), ale myslím si, že se kolegové snažili vymanit ze stereotypu tehdejší doby, že chtěli dělat něco jinak a něco jiného, než se tehdy chtělo. Nechtěli být organizovaní – dohlížení nějakou institucí, chtěli dělat něco sami, tak jak to oni cítili a jak to tehdy považovali za správné. Jinými slovy – letos slavíme třicátiny. 

Kdybyste se ohlédli v čase zpátky. Co bylo v začátcích nejnáročnější, s čím jste měli největší problémy
Tehdy byl největší problém nedostatek informací k naší problematice. Myslím si, že to ani nebylo dobou, ale technickými možnostmi té doby, nebyl internet. Neměli jsme rodiny, závazky, povinnosti, měli jsme spoustu času a nadšení. Problémy přichází později - získání právní subjektivity (změna ze statutu skupiny = občanské sdruženi na spolek), daňová přiznání. Taktéž se mění podnikatelské prostředí, ve smyslu „nic není zadarmo“ – zaplať. Myslím tím růst nájmu, poplatky autorským svazům a podobně. A stane se, že se z „nadšení pro věc“ změní v tvrdý „byznys“. Kdysi se vystupovalo za naftu a párek, dnes je to už téměř nemožné, až na nějakou charitativní nebo dobrovolnou akci. 

Na jakých akcích nejčastěji účinkujete? Kde všude vás mohou lidé vídat?
Jsme k vidění nejen v Česku, ale i v okolních zemích nebo i na filmových plátnech. Naše vystupování – účinkování má dvě roviny: komerční a „tu naší“. Jak je zřejmé z názvu té první, jezdíme na objednávku agentur, měst, obcí či filmařů, kde tvoříme součást jejich programů. Akce tohoto typu jsou pro nás nutností si na sebe vydělat. Akce „naše“, jsou takové, kde je v naší režii vše od A až po Z (něco ve stylu „jaký si to uděláš, takový to máš“)… Příkladem takové akce jsou již tradiční Šermířské víkendy, které pořádáme na zámku Hradec nad Moravicí o prázdninách. Zde jsme pro diváky, známé, bývalé členy… k dispozici po celý víkend a snažíme se předvést vše, co jsme se naučili a co máme v nabídce. Taktéž jsou zde k dispozici naše zbraně, zbroje, rekvizity a v neposlední řadě i my - členové. Nesmím zapomenou na naše sobotní večery v Penzionu hrad ve Frýdku-Místku, kde zhruba jednou měsíčně předvádíme naši show obsahující šerm, tanec a ohně… Z uvedeného by možná nezaujatý čtenář nabyl dojmu, že nejezdíme na bitvy a různé dobové akce. Jezdíme: Budyně, Libušín a jiné. 

Co všechno zahrnují vaše vystoupení? Co patří k tomu nejzajímavějšímu z toho, co předvádíte?
Snažíme se, aby v našich vystoupeních byla vidět historie – tím nemyslím třeba svůj věk, ale aby z našich zbrojí, zbraní a způsobu boje bylo vidět, kterou dobu prezentujeme. Zajímavé je vše, pokud máte problematiku nastudovanou a naslouchá vám publikum, které má zájem se něco dozvědět. Stalo se nám, že jsme před šermuchtivým publikem začali rozebírat dobové odívání, od trenýrek, nohavic až po pokrývky hlavy. Dopadlo to tak, že rozprava musela být ukončena, protože se blížilo další pásmo představení a naši „modelové“ se museli obléct do zbrojí a jít „konečně “ šermovat. Divácky zajímavé jsou například ukázky boje dlouhým mečem nebo tesákem. Zde obecně platí známé „čím víc toho vím, tak zjišťuji, že toho vím docela málo…“ 

Máte ve svém repertoáru něco, co se lidem obzvlášť líbí?
Nevím, zda mi přísluší preferovat či dokonce upřednostnit nějaký typ vystoupení před jiným…Veřejnost velice oceňuje naše ohňové show, pěší rytířský turnaj. Publikum znalé -orientující se v problematice historického šermu poptává náš „Turnaj IKF“. Nemohu říct, zda uvedené výstupy jsou top, ale publikum vždy ocení výkon, který je proveden „od srdce“, kde vidí že to účinkující baví a že do to dali „všechno“. 

Existují akce, na kterých obzvlášť rádi vystupujete? Pokud ano, tak které to jsou?
Již jsem zmínil Šermířské víkendy, Dny vojenské historie na Helfštýně, Mikulovské vinobraní… Zkrátka jezdíme tam, kde nás to baví, kam přijdou lidé, které to naše bavení baví také. Jakmile dosáhnete takového souznění, je to ideální, protože potom jsou všichni spokojeni. 

Zažili jste už při vašich vystoupeních i nějakou humornou, vtipnou nebo ojedinělou historku, na kterou se nedá zapomenout?
Historek je mnoho, to by vydalo na knihu. Vloni - Spišská Nová ves, akce běžela od pátku odpoledne a končila v sobotu večer, my jsme byli na programu v sobotu. Celou akci moderovala – uváděla pracovnice místního odboru kultury… My máme svůj itinerář, organizátor má svůj itinerář, vystupující ví kdy a kde mají být nachystaní… Moderátorka se zeptá, zda je vše OK a uvede další vystupující. Taková je praxe. My jsme odšermovali první výstup, před druhým výstupem jsme tázáni moderátorkou, zda budeme potřebovat nazvučit scénu, my že ne, „to dáme z placu“. Z jejích očí se dal číst trochu údiv, ale vysvětlovali jsme si to tím, že viděla statná mužská těla jak se halí do zbroje. Všeobecný údiv nastal, když nás Rytíře svatého Grálu uvedla jako středověkou muziku. Vysvětlení se našlo, měla v ruce itinerář z pátku. 

Součástí vašich představení jsou i ohňová show. Musíte být hodně opatrní, aby se nikomu nic nestalo? Co všechno je třeba dodržovat, aby nedošlo k nějakému neštěstí?
Musíte stále myslet na to, že oheň opravdu pálí, že když už má někoho spálit, tak ne diváka, ale radši mě. Musíte mít natrénováno nejen „na sucho“, ale hlavně i s ohněm, když namočíte pochodeň, vějíře…mění se těžiště celého předmětu, když fouká, plameny jdou jinde… Na to všechno ale přijdete, až si dané číslo mnohokrát zopakujete „naostro“. Navíc ohně musíte provádět v prostorách, které jsou na to přizpůsobeny, musíte mít po ruce hasící prostředky, prostor musí být zabezpečen proti pohybu nepovolaných… Pořád je to trochu riziko, krásné riziko. 

Které historické období při vašich ukázkách diváci vidí?
Zbraně, zbroje i civilní odění podřizujeme módnímu diktátu, panujícímu v 70. letech 15. století v Burgundsku. Konkrétně do roku 1477, kdy byl náš milovaný Burgundský vévoda Karel Smělý poražen u Nancy. Myšlenka ztvárnění burgundské jednotky počala klíčit zhruba pět až šest let nazpět, kdy jsme se začali účastnit bitev v Budyni nad Ohří pořádaných spolkem Rattenschwanz. Ten představuje švýcarskou pěchotu, která právě s Burgunďany válčila. Takto máme dostatečně omezený geografický a časový rámec, ve kterém se dá alespoň trochu uvěřitelně předvést kousek historie. Je to doba, která se vyznačuje prudkým vývojem ve vojenství. Starý způsob boje, kde bitevnímu poli dominovala těžká jízda rytířstva už nenávratně mizí. 

Musíte jednotlivá čísla nějak zvlášť trénovat? Kde a jak se na vystoupení připravujete?
Zabýváme se scénickým šermem, pokud budu hovořit o bojové činnosti, tudíž všemu předchází důsledný trénink, pohybová a fyzická příprava. Na improvizace máme málo lidí. Vlastní tréninky, secviky se odehrávají dvakrát týdně v pronajatých prostorách, případně pod širým nebem, ale jezdí se i po různých kurzech a školách šermu. Příprava na konkrétní vystoupení se odehrává pod vedením vedoucího akce, který si alokuje lidi a prostředky a s nimi doladí jednotlivé body programu. 

K vystoupením určitě potřebujete spoustu kostýmů. Kde je sháníte a jak těžké je se k nim dostat? Je to drahá záležitost? Co se shání nejhůře?
Je to otázka peněz, dnes se dá koupit – objednat přes internet kde co, pokud si dáte práci (recenze, dotazy u kolegů), tak i kvalitativně a dobově v pořádku. Dále jsou švadleny, platnéři, ševci, kteří jsou znalí v problematice, znají, umí ALE umí si i své dílo nacenit. Taktéž funguje „domácí výroba“ = šicí stroj, šídlo, dratev, vosk… Nemohu říct, že by se něco shánělo nejhůře, je to vše o penězích. Spíše se stane, že je vám líto dát za mosaznou sponu na opasek třeba 800 korun a 200 korun za dopravu. Opravdu nejhůře se shání naši nástupci, další členové. Sice se snažíme o vlastní dorost, ale děti rostou pro nás „pomalu“ a nikde není dáno, že u toho zůstanou. 

Jak moc jsou dneska oblíbené mezi lidmi různé akce na hradech a zámcích? Můžete říct, kdy akce tohoto typu táhly nejvíce, kdy zažívaly jistý boom?
Jako turista jsem na hradě nebyl už moc dlouho, jsou různé typy turistů, někteří se snaží za den toho navštívit co nejvíce a na nějaké zastavení jim nezbývá čas, ale jsou i tací, kteří když zjistí, že se náhodou na hradě něco děje, změní program a zůstanou. Myslím si, že se na hrady chodilo, chodit bude a bude jen na kastelánech, co za bonusy pro turisty nachystají. Jistou módou jsou teď svatby a firemní večírky na hradech a zámcích, to ale s turismem nemá nic společného. 

A když se podíváme na to, jak jsou hrady dneska vybavené. Disponují vším, co potřebujete nebo je něco, co vám na nich chybí k tomu, aby vaše vystoupení mohla být ještě zajímavější?
Je pravdou, že se zlepšuje infrastruktura v hradech, zámcích a v jejich okolí, ale je jen o lidech – kastelánech – správcích, co lidem nabídnou. Jedna z možností jsou prohlídky, během kterých se na zámku něco děje, v kuchyni se dobově vaří, ve zbrojnici zbrojí apod. My vždy raději vystoupíme na hradě, či na zámku, než někde na náměstí vedle kolotoče a stánku s langoši. Je pár lokalit, kde to již pochopili a veřejnost se znovu učí chodit za trochu jinou zábavou. My pro naše vystoupení toho moc nepotřebujeme, stačí kus rovného prostoru, ať neprší a ať se potkají správní lidé na správném místě.