Kdy jste začal sbírat modely hraček a co vás k tomu vedlo?
Hračky a promítačky jsem začal sbírat okolo roku 1992. V domě rodičů své ženy jsem jednou našel krabičku plnou různých součástek. Byl mezi nimi i komínek. Zpočátku jsem si myslel, že jde o nějaká kamínka. Při montáži jsem zjistil, že komínek patří k malé plechové promítačce - kinematografu. A tak myslím tímto začalo období mého sbírání promítaček a mechanických hraček.

Uvažoval jste někdy nad tím, že byste sbíral i něco jiného?
Pravděpodobně jsem sběratelství měl v sobě. Zdědil jsem ho asi po svém dědovi, který sbíral známky. Mé sběratelství začalo asi již v 11 letech, kdy jsem začal sbírat obrázky od žvýkaček a o dva roky později poštovní známky. Známky jsem se snažil nasbírat co nejstarší a z celého světa. Byly na nich vyobrazeny historické události a osobnosti té doby, a to mne již tehdy velmi zajímalo. Hledal jsem i Modrého Mauritia, což se mi doposud nepodařilo. Měl jsem také tendenci vždy objevovat ukryté poklady nebo informace. Vždy mě zajímaly i staré předměty, které mi připomínaly dobu dávno minulou, do které bych se také rád podíval. 

Proč jste se nakonec rozhodl právě pro hračky?
Hračky mne zajímaly již odmalička. Hlavně ty mechanické. Pro hračky jsem se pravděpodobně rozhodl, protože mi připomínaly mé dětství a ve svém provedení připomínaly i dobu, kdy byly vyrobeny. Možná jsem se jimi také chtěl obklopit, abych si v životě i dále mohl hrát. 

Jak dneska vypadá vaše sbírka? Které hračky do ní patří?
Dnes patří do mé sbírky nejenom československé hračky, hry a stavebnice od roku 1918 do roku 1950, ale i zahraniční. Jedná se hlavně o hračky a hry německé z let 1770 až 1945, ale i americké a francouzské. 

Co všechno sbíráte, pokud jde o hračky?
Sbírám hlavně hračky plechové s pohonem, ale i dřevěné a papírové. Dnes je tomu asi 12 let, co se zaměřuji na plechové československé hračky od firmy HUSCH. Tento nejvýznamnější československý výrobce z období první republiky začal vyrábět jako první u nás vláčky na pérový i elektrický pohon. Byl první také jako výrobce plechových autíček na pérový pohon. Vyráběl však i letadla, lodě, ponorky, příslušenství k železnici, ale i sporáčky na vaření. S kolegou Miroslavem Smahou, se kterým jsme založili v roce 2008 Muzeum technických hraček, se nám podařilo v únoru 2017 uspořádat první výstavu v historii s výrobky od této firmy na zámku v Litvínově asi 300 metrů od bývalé továrny. Tato výstava bude k vidění minimálně až do konce roku 2020. Diváci ji také mohli zhlédnout v Toulavé kameře.
Již asi 12 let také sbírám gumové hračky od firmy Baťa a. s. a Baťa n. p. Část své sbírky mám vystavenou v expozici „Princip Baťa - Dnes fantazie, zítra skutečnost“ ve Zlíně. Moje sbírka těchto gumových hraček je možná jednou z největších na světě.
Sbírám však také i kaučukové (gumové) hračky německé a americké výroby od začátku jejich výroby v letech 1870 až 1875. 

Specializujete se na určité časové období či druh hraček nebo sbíráte prakticky všechny, ke kterým se dostanete?
Sbírám většinou hračky, které se mi líbí již na první pohled svým vzhledem a zpracováním. Snažím se také dle dobových katalogů a reklamních listů z časopisů dosbírat ty, které mi ještě schází do sortimentu výroby určitého výrobce.
Dnes už to bude asi 10 let, kdy jsem začal vytvářet dioramata, která představují historické události. A tak při přípravě určitého tématu z určitého období se zaměřuji na široký sortiment různých typů hraček a předmětů z té určité doby v potřebné velikosti. Někdy mi příprava (sběr hraček a exponátů) trvá i 5 let. Byl to případ i dioramatu „Poslední let vzducholodi Hindenburg LZ 129 – 1937“.
V posledních letech se snažím sbírat hračky české, ale i německé z 19. století. Snažím se získat i hračky barokní. 

Máte ve své sbírce nějaké rarity či unikáty, které stojí za to vyzdvihnout?
Za těch dlouhých 25 let jsem nasbíral z území České republiky větší množství velmi zajímavých unikátů z českých i německých hraček. Z českých hraček mohu jmenovat například první kovové stavebnice Inventor (č. 1, č. 2, č. 3). Je to předchůdce stavebnice Merkur ještě systém se zaháknutím (bez šroubků a matiček) z let 1920 až 1922. Jednu z prvních elektrických lokomotiv Merkur asi z roku 1933 až 1935. Dále mohu jmenovat největší tanky na klíček vyrobené v historii Československa a Česka ze Zbrojovky Brno z let 1947 až 1948 nebo například největší auto na klíček s osvětlením kabiny i zadní poznávací značky od firmy HUSCH z Litvínova z roku 1934 až 1936. Podařilo se mi získat i největší letadlo na pérový pohon vyrobené v Československu od firmy HUSCH z let 1934 až 1936. Do mé sbírky patří i jedna z mála ponorek na pérový pohon, která byla vyrobena firmou HUSCH v období první republiky. Ve sbírce je i největší sporáček československé výroby vyrobený firmou HUSCH (1933 až 1936).
Z německých unikátů mohu jmenovat barokní voskovou panenku v dobovém oblečení z let 1765 až 1780, barokního houpacího koně, německou skládanku puzzle z roku 1790 až 1810, vánoční cínovou pyramidu s vláčkem Adler z let 1850 až 1860, kaučukové hračky z let 1750 až 1900, hry z období napoleonských válek a další. 

Jakým způsobem hledáte další hračky a jak se k vám dostávají?
Asi 70 až 80 % hraček v mé sbírce pochází z tzv. „půdních“ (sklepních) nálezů, zpočátku sbírání jsem byl i přítomen některým nálezům na půdách. Chodil jsem také na různé burzy v mém okolí, ale občas dojel i na burzy do Prahy. Poslední dobou již nemám dostatek času, tak jsem nyní závislý i na nabídce starožitníků a internetových burz. Občas mě nabídnou své hračky i lidé z mého okolí nebo ti, kteří mě viděli v médiích a zjistili, že hračky si nechávám, opravuji a dále je neprodávám, ale vystavuji na našich výstavách Muzea technických hraček po celé republice. 

Když se k vám hračky dostanou, v jakém bývají stavu? Musíte některé i opravovat?
Hračky se ke mně dostávají v různém stavu, v současnosti spíše stále v horším. Už jich není tolik na prodej jako dříve, tak musím přikročit k jejich opravě. V počátcích bylo v mém okolí více šikovných kutilů, tak se nás na opravách hraček podílelo více. Dnes mohu jmenovat z mála opravářů aspoň Antonína Gemrotha z Prahy, který opravuje vláčky převážně z období první republiky, svého strýce Emila Seiberta (86 let), který je schopen opravit téměř cokoliv a také pana Lubora Šušlíka (91 let), který vyrábí a opravuje vojáčky československé armády z období první republiky. 

Kromě toho, že sbíráte hračky, je taky opravujete. Jak takové opravy vypadají? Potřebujete k nim nějaké speciální nářadí?
Hračky opravuji asi 20 let. K opravě hraček všeho druhu přistupuji individuálně. Zpočátku někdy ani nevím, jak je opravit. Někdy si je nechám i několik měsíců na očích, aby možný postup opravy časem uzrál. Pamatuji například na opravu gumového skauta od firmy Baťa a.s., kterého jsem získal v Anglii. Spadl v Anglii, kam se dostal asi před 80 lety, za nějaký nábytek hlavou dolů a obličejem ke stěně. Rozpadla se mu také velká část obličeje. Asi až po dvou měsících jsem přikročil k sejmutí otisku obličeje z jiného skauta. Na opravě (výmalbě) se podílel i Lubor Šušlík z Pardubic. Skauta se nám nakonec podařilo opravit a nyní je umístěn ve Zlíně ve stálé expozici „Princip Baťa - Dnes fantazie, zítra skutečnost“ s mými ostatními gumovými hračkami.
U některých hraček musím provést i výmalbu celého těla s obličejem. Někdy musím domalovat i kytičky na kroji tanečnice. Tam pak je někdy těžké vybrat správnou barvu a namíchat vhodný odstín. Před nedávnem jsem opravoval exportní verzi chlapce a dívky v kroji od firmy Baťa n. p. z roku 1946, kteří se vrátili asi po 70 letech z Anglie.
Na opravy sbírám léta staré materiály plech, dřevo, papír. Ty pak někdy použiji na opravy hraček ze stejné doby.
Před 14 dny jsem například opravoval dřevěný barokní povoz s vojákem a barokního houpacího koně, které jsem zapůjčil na natáčení druhého dílu filmu Marie Terezie.
Nářadí jsem si musel za ta léta nějaké pořídit, ale nejde většinou o speciální. Jsem schopen opravovat i z auta, když uvíznu v nějaké zácpě na silnici. Beru si někdy na cestu kufr s nářadím a materiálem. 

Když byste se ohlédl v čase zpátky, která oprava vám dala nejvíce práce?
Nejvíce mě časově zaměstnala předělávka staré hračky z let 1925 až 1930 na veterán-hračku automobil Škoda Hispano-Suiza, který T. G. Masaryk obdržel v květnu 1926. Auto jsem opatřil i dobovým sklem o síle 1 mm, svítícími žárovkami hlavních reflektorů i směrových světel o průměru 3 mm. Na konstrukci uchycení reflektorů jsem musel udělat závity M 1,6. Auto jsem opatřil i dřevěnou krabicí na nářadí, houkačkou a plechovou poznávací značkou prezidenta N-1. Čas strávený na předělávce jsem pak radši ani nepočítal. Autíčko jsem potřeboval minulý rok na výstavu Dioramata, stroječky, hračky…, kterou jsem měl v Regionálním muzeu v Litomyšli. Dnes se automobil stal součástí dioramatu „T. G. Masaryk opět v Lánech - květen 1926“, které jsem před dvěma měsíci dokončil. Ve scenérii jsem schopen dálkově rozsvítit některá okna na zámku a hlavní světla automobilu. 

Kde všude pak mohou vaše hračky vidět lidé, kteří by si je chtěli prohlédnout?
Hračky moje i mého kolegy Miroslava Smahy si mohou lidé prohlédnout na našich putovních i stálých výstavách po celé České republice. Z těch nejvýznamnějších mohu jmenovat „Fenomén továrny Heller Schiller – Historie výroby hraček HUSCH na zámku v Litvínově“ (do 31. 12. 2020), „Nezranitelná armáda značky Baťa v Jihomoravském muzeu ve Znojmě (do 30. 8. 2019)¨, „Hračky 1850-1950“ v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě (3. 7. – 4. 10. 2019). Z těch stálých expozic např. „Princip Baťa - Dnes fantazie, zítra skutečnost“ v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Bližší informace ke všem našim výstavám jsou na webové stránce www.muzeum-technickych-hracek.cz. 

S jakými ohlasy od ostatních se nejvíce setkáváte? Co říkají lidé vaší zálibě? A jak moc ovlivňuje váš život? Nezabírají vám hračky místo, které byste kolikrát potřeboval pro jiné účely?
Ohlasy od lidí kolem nás a na výstavách jsou většinou pozitivní. Líbí se jim hračky a většinou i celkové uspořádání výstavy. Na naše výstavy instaluji také historická dioramata, která ještě více přibližují návštěvníkům dobu a její historické události. Většině lidí se tento druh naší činnosti líbí. Často se ptají, kam hračky dáváme po výstavě. Já jim většinou odpovím, že musíme stále pořádat výstavy, abychom je měli kam dát. 

Obracejí se na vás často muzea a podobné instituce s tím, že by chtěly hračky zapůjčit k výstavě? Půjčujete je takovým způsobem?
Již delší dobu se na nás obracejí muzea i zámky, abychom jim udělali výstavu. Poslední dobou půjčuji hračky i do různých seriálů a filmů. Mohu jmenovat například film Obarvené ptáče, seriál První republika, druhý díl filmu Marie Terezie nebo připravovaný seriál České televize o Boženě Němcové. Snažím se vždy vybrat exponáty z té určité doby, kterou film představuje. 

Čím si vás hračky získaly natolik, že je sbíráte? Co se vám na nich nejvíce líbí?
Jsem také strojař a vždy mě zajímaly různé mechanizmy a ty některé hračky mají. Tyto hračky mi také připomínají dobu minulou s jejími technickými vynálezy (parní stroj, auto, vzducholoď a další). Hračky byly vyráběny v době, kdy představovaly i atmosféru ve společnosti. Mohu jmenovat třeba vojenské hračky, které se většinou nejvíce vyráběly před válkou a během ní. Pak záleželo, kdo válku vyhrál. Válečné hračky vítěze se vyráběly i po válce. 

Vzpomenete si ještě, s jakými hračkami jste si nejraději hrál jako malý? Měl jste nějakou oblíbenou, na kterou jste nedal dopustit?
Velmi dobře si vzpomínám na svůj vláček s tunelem od firmy IGRA, pásák na plochou baterii od firmy Tatrasmalt nebo bakelitový traktor Zetor od firmy Technoplast. Nejoblíbenější byl asi pásák, který mám ještě schovaný. 

Co říkáte na hračky, které se vyrábí dnes? Líbí se vám, jakým směrem se trend ubírá?
Myslím si, že dnes se vyrábí velké množství velmi zajímavých hraček a her, ale také i devastujících. Ty se dříve tolik nevyráběly. Hračka pro děti již neznamená většinou to, co dříve (v minulém století a později). Děti jich dnes pro svou finanční dostupnost mají velké množství a většinou se mezi nimi a hračkou nevytvoří bližší vztah. Hračky se někdy pak i „pytlují“. V 19. století i dříve se hračky a hry předávaly z generace na generaci. Na některých hrách jsou na spodní straně zaznamenány obsáhlé informace o vlastnictví i o darování.
Některé hračky dnes nepředstavují ani reálné stroje nebo postavy /osobnosti/. Velké množství hraček neposiluje ani osobní tvořivost a jsou i jen na jedno použití. Ale jsou i u nás výrobci, kteří podporují tvořivost u dětí a pokračují v tradici starých výrobců jako například firma CROSS z Police nad Metují, která je pokračovatelem firmy Merkur.