Kdy jste začal sbírat modely hraček a co vás k tomu vedlo? Uvažoval jste někdy nad tím, že byste sbíral i něco jiného? Proč jste se rozhodl právě pro hračky?
Modely autíček jsem začal sbírat v devíti letech. Nyní je mi jednapadesát. Nějaký čas už to tedy trvá. Tenkrát jsem dostal od rodičů k Vánocům první kousky, a tak mě to chytilo, že jsem si následně k Vánocům, narozeninám, svátku či za vysvědčení už ani nic jiného nepřál. 

Můžete přiblížit, jak vaše sbírka vypadá? Které hračky do ní patří? Co všechno sbíráte, pokud jde o hračky?
Prvotně se zaměřuji na modely z let padesátých až do konce osmdesátých let, kdy už se přesunula výroba pravých angličáků do Číny a tím pro mne to kouzlo skončilo. Ve sbírce mám ale i autíčka a hračky od dvacátých let minulého století. 

Máte ve své sbírce nějaké rarity či unikáty, které stojí za to vyzdvihnout?
Autíčka i hračky mám jak ty úplně obyčejné, tak i raritky, kterých bylo v rámci limitovaných edicí vyrobeno pouze stovky kusů pro celý svět. Od toho se odvíjí i cena. Za některé kousky by se dala uskutečnit velice pěkná exotická dovolená. Paradoxně mají velkou cenu i některé hračky, které byly vyráběny masově, protože tím, že byly obyčejné a za pár korun, tak jich mezi lidmi zůstalo v pěkném neporušeném stavu velice málo a tím cena stoupá. 

Jakým způsobem hledáte další hračky a jak se k vám dostávají? A když už se k vám dostanou, v jakém bývají stavu? Musíte některé nechat i nějak opravit?
Nové kusy do sbírky se už hledají těžko. Ceny stoupají a hraček je méně. Sbírám autíčka prvotně proto, že mám tyhle staré hračky, které mají duši, rád. Vzhledem ke zmíněným cenám už se moc sbírat nedá. 

Kde všude pak mohou hračky vidět lidé, kteří by si je chtěli prohlédnout? Jsou někde trvale vystavené nebo putují po různých muzeích či výstavách?
V současné době je stálá výstava v Rokytně, kde k tomuto účelu slouží bývalá budova obecní hospody vybudovaná v osmdesátých letech minulého století v akci Z. Je zde vystaveno zhruba 5 500 kusů modelů autíček a asi 1000 hraček. 

Obracejí se na vás často muzea a podobné instituce s tím, že by chtěly hračky zapůjčit k výstavě? Půjčujete je takovým způsobem?
Na spolupráci v rámci výstav je možné se za určitých podmínek domluvit. Vzhledem k tomu, že většina hraček nebo modelů je 40 let a více starých, je potřeba, aby bylo vše zabezpečeno. Výstavy si většinou instaluji sám a sám si je také vozím na místo určení. Náklady na toto hradí subjekt, který výstavu pořádá. 

S jakými ohlasy od ostatních se nejvíce setkáváte? Co říkají lidé vaši zálibě? A jak moc ovlivňuje váš život? Nezabírají vám místo, které byste kolikrát potřeboval pro jiné účely?
Ohlasy na výstavy jsou pozitivní. To mě velice těší. Rád chodím mezi lidmi a pozoruji jejich okamžité reakce na danou hračku. Nejčastější a nejvíc potěšující je věta: „Tohle jsem měl, když jsem byl malý, malá.“ To je opravdu pěkné, protože v tu chvíli lidé zapomínají na stres a shon okolo a stávají se z nich opět děti i s jejich pohledem na okolní svět. Lidé okolo mě a moji nejbližší jsou už na mou zálibu zvyklí, i když se někdy podaří překvapit i je. Třeba tím, že z půdy přinesu další krabici s pokladem a společně všechno prohlížíme, a i já někdy zapomenu, že tohle ve své sbírce mám. 

Čím si vás modely hraček získaly natolik, že je sbíráte? Co se vám na nich nejvíce líbí či co vás vyloženě fascinuje?
Autíčka a hračky si mne získaly tím, jak byly zpracované, jaké detaily na nich byly zpracované a také to, že jejich prostřednictvím se malí i velcí kluci mohou přenést, kam chtějí. Každá země měla určitá specifika při výrobě. Zkušeným okem lze třeba už podle koleček na autíčku určit výrobce. Každá země měla i určitý druh materiálu, se kterým nejvíce pracovala. Třeba Japonsko používalo v šedesátých a sedmdesátých letech nejvíce plech, NDR plast, Anglie kovové odlitky atd. 

Vzpomenete si ještě, s jakými hračkami jste si nejraději hrál jako malý? Měl jste nějakou oblíbenou, na kterou jste nedal dopustit?
Jako každé dítě jsem si hrával s tím, co dávala daná chvíle, příležitost, místo, kde jsem zrovna byl. Ve své sbírce mám dodnes prvních 150 autíček, která jsem dostal od rodičů jako kluk. To je pevný základ mé sbírky a zároveň i to nejcennější, co ve své sbírce mám. 

Co říkáte na hračky, které se vyrábí dnes? Líbí se vám, jakým směrem se trend ubírá? Co je největším přínosem současných hraček a co jim třeba naopak podle vás chybí?
Dnešní hračky se bohužel pro děti staly spotřebním zbožím. Nemají už jak to nazvat duši, nedrželi je od začátku do konce v ruce lidé, kteří je vyráběli. Něco tomu zkrátka chybí. I dnes ale existují výjimky. Třeba právě u nás firma s šedesátiletou historií KOVAP, kde se vyrábějí plechové hračky stále stejným způsobem a se stejným zápalem. Podobně je tomu v případě firmy VISTA Semily. Ve světě se určitě také ještě další výrobci najdou a za to jsem rád.