Keramika (řecky „pro hrnčířství“) je směs anorganických nekovových materiálů nebo uhlíkový materiál, vyrobený pálením v peci za vysokých teplot. Keramika se využívá pro výrobu nádobí, nástrojů, šperků, v sochařství, ve stavebnictví a kamnářství. Keramika patří k nejstarším řemeslným dovednostem člověka od pravěku.

„Hlína. Jeden ze základních stavebních kamenů našeho světa. Chodíme po ní, živí nás. A je jedním z nejstarších materiálů, který se lidstvo naučilo opracovávat a přeměňovat ku svému užitku. Používáme ji na mnoho způsobů - známe keramiku ozdobnou i ryze praktickou, známe porcelán, z nějž lze vytvořit i krajku. Hlínu lze snadno tvarovat a mnoha způsoby zušlechťovat a barvit,“ uvádí Marcela Žofie Zetková, vedoucí keramického kroužku Dětského studia Žofka.

Na keramice je nejzajímavější to, že si kdokoli dokáže sám vyrobit věc k užitku nebo pro radost, k dekoraci. „Keramika se v Čechách v posledních letech stala velmi populární a velice se rozšířila, a nebude proto možná zas tak velké překvapení, že si v tomto oboru stojíme velmi dobře - čili máme velké množství vynikajících keramiků a výrobců porcelánu,“ říká Zetková s tím, že kouzlo každého keramického výrobku tkví především v jedinečnosti.

„Ani jeden talíř není dokonale rovný, ouško nesedí na každém hrnku stejně. A právě drobné odchylky jsou to, co je na keramice zajímavé. Lidé začínají více přemýšlet o tom, kdo věc, kterou si kupují, vyrobil nebo odkud je. Mít ručně vyrobené originální kousky nesoucí vlastní rukopis práce je čím dále více populární,“ pokračuje.

Zájem dětí o keramiku je podle ní v dnešní době stabilní. V nabídce kroužků patří k atraktivním.

„Děti od určitého věku uspokojuje proces vlastnoručního, rukodělného vytváření. Vyrobit si vlastní hrníček, misku je výzva,“ popisuje Zetková a dodává, že s keramikou může začít už i šikovné čtyřleté dítě. „Jednoduchou výrobou z plátů, kdy si může udělat keramickou kachli nebo hrníček. Použitím vykrajovátek. Točení na hrnčířském kruhu je mnohem náročnější a vhodné až pro děti starší, školního věku,“ podotýká.

Děti baví i zdobení engobami a malování na vypálenou keramiku

Pokud se dítě začne věnovat keramice v rámci kroužku, naučí se pracovat s keramickou hlínou tak, aby věci, které vyrobí, držely pohromadě. Na rozdíl od modelíny, se kterou děti pracují už od útlého věku, je práce s keramickou hlínou odlišná.

„Hlína v rukou vysychá a musí se vlhčit v průběhu práce. Drobné detaily a spoje je třeba při práci s keramickou hlínou lepit takzvaným šlikrem, který si vytvoříte smícháním kousků hlíny a vody a vytvoří se lepivá kaše. Je třeba počítat s tím, že pokud něco nedostatečně přilepím, nebude to po zaschnutí držet nebo že může například nevhodně rychlým sušením vyrobená věc prasknout a zničit se,“ upozorňuje Zetková. „Dokud se výrobek nevypálí ve speciální peci na keramiku, je lehce rozbitelný.“

Dětem se pak na keramice líbí hlavně to, že mohou vyrobit praktickou věc k běžnému užitku. „Hrníček na pití, květináč, talíř. Dárky pro kamarády a rodiče. Děti baví i následné zdobení engobami a malování na vypálenou keramiku a glazurování,“ popisuje Zetková.

A co všechno dítě potřebuje ke keramice? V domácích podmínkách stačí zakoupit ve výtvarných potřebách keramickou hlínu, vyrobit si šlikr, mít při ruce vlasec, pár dřevíček, vidličku a kuchyňský nůž. Následně se dá začít tvořit.

„Pak je třeba najít keramickou dílnu, která vám výrobek za drobný poplatek vypálí.  Profesionálně je potřeba mít hrnčířský kruh, glazury a keramickou pec na vypalování,“ líčí Zetková.

Keramika zlepšuje motorické dovednosti u dětí a díky haptickému zážitku s hlínou má i arteterapeutické (léčebné) účinky. Je výbornou relaxací a je spojená s radostí z tvorby.

Nejdražší je pořízení keramické pece a hrnčířského kruhu. Samotná keramická hlína nákladná není.