Brno

Udělejte si v prosinci podvečerní procházku na brněnskou Kraví horu. Na jejím vršku, v těsném sousedství hvězdárny, na vás čeká Vánoční hvězda. Věřte, že ji nepřehlédnete. 

Netradiční světelná skulptura stojí nejen za vidění, ale také slyšení. V pravidelných intervalech, od 1. prosince do 1. ledna vždy mezi 16. a 21. hodinou, vám odvypráví kratičký příběh jednoho ze symbolů Vánoc – hvězdy Betlémské. Existovala vůbec? A pokud ano, šlo opravdu o hvězdu? Nebyla to spíše kometa? Nebo dokonce supernova? A můžeme odlesk pradávných událostí sledovat na současném nebi?

Instalaci Vánoční hvězdy pro vás připravila Hvězdárna a planetárium Brno a VISUALOVE. Příběh odvyprávíme každých 15 minut v uvedeném časovém rozpětí. 

Vánoční hvězdu najdete před budovou Hvězdárna a planetária Brno. Je tedy volně přístupná v městském parku. Když si ale koupíte vstupenku na některé představení v digitáriu, nebudou se místní hvězdáři zlobit.

Pojďme spolu do Betléma...

Jsou všude. Na sloupech pouličního osvětlení i v televizní reklamně na lepivě sladkou kolu. Září nad leckterým umělohmotným stromkem a na přeplněném stánku pouličního prodavače vyhrávají importované elektronické melodie. Prostě betlémské hvězdy či vánoční hvězdy už dávno patří k Vánocům. Jenže odkud se přivalily? V jakém designérském studiu je navrhli? Vězte, že v tom úplně nejvyšším...

Všechno to rozehrál před dvěma tisíci roky svatý Matouš: "Když se pak narodil Ježíš v Betlémě Judově za dnů Heródesa krále, aj, mudrci od východu slunce vypravili se do Jeruzaléma. Řkouce: Kde jest ten narozený král Židovský? Nebo viděli jsme hvězdu jeho na východu slunce, a vypravili jsme se, abychom se klaněli jemu." Tak zní první z pouhých čtyř krátkých biblických zmínek o "hvězdě", která všem oznámila příchod Spasitele.

Nehledě na diskusi o faktické existenci Ježíše Krista stal se tento nebeský objekt hitem nejen v kuloárech církve svaté. V následujících staletích Betlémská hvězda v představách umělců rostla a rostla, pak se přizdobila krásným dlouhým ohonem a v poslední době se prostřednictvím elektroniky dokonce rozblikala. Jenže byla reálná? A pokud ano, co se za ní skutečně skrývalo?

Tyto otázky si lidé, včetně astronomů, kladou už pěkně dlouhou dobu. Například Johannes Kepler ji považoval – mimo jiné – za stejnou "novou hvězdu", jakou sám objevil roku 1604 v souhvězdí Hadonoše. Možných vysvětlení se však nabízelo ještě více. Některé byly reálné, jiné méně a především – žádné nedosáhlo všeobecného přijetí.

Důvod tisíciletých nejistot je více než prostý. Svatý Matouš totiž při popisu "Superstar" inkoustem hodně šetřil. Fakta jsou následující: Hvězda se objevila velmi nízko nad východním obzorem, z tehdejšího královského Jeruzaléma dokonce nebyla vůbec vidět, a patrná byla jen krátce před východem Slunce. Svou jasností nejspíš předčila všechny ostatní a pozornost tehdejších pozorovatelů musela upoutat nejméně po dobu několika dní či spíše týdnů.

Už v tomto okamžiku je patrné, jak zajímavě celá historka kvetla. Zatímco v biblickém originálu "Hvězdu" sledovali kouzelníci či mudrcové, v později převyprávěných příbězích se z nich stali svatí a ještě později skuteční králové: Kašpar, Melichar a Baltazar. Tradice také říká, že byli tři – a ani k tomu není žádný důvod. Jejich počet se odvozuje pouze z toho, že s sebou nesli tři dary: zlato, kadidlo a myrhu.

Aby toho nebylo málo, na rozdíl od současnosti byl kdysi termín "hvězda" mnohem obsáhlejší. Zahrnoval nejen stálice, ale také planety (tzv. bludné hvězdy), komety (hvězdy s vlasy), meteory (padající hvězdy) a novy či supernovy (nové hvězdy).

Možnou identifikaci s konkrétním jevem pak stěžuje i skutečnost, že datum narození Ježíše Krista rozhodně neproběhlo v "čase nula", tedy v době, kdy se lámal letopočet. Spasitel se totiž narodil někdy v posledních letech vlády krále Heroda, který však zemřel ve čtvrtém roku před naším letopočtem. Chybné datování vzniklo kolem čtvrtého století našeho letopočtu, kdy se tehdejší učenci pokusili na základě útržkovitých záznamů zpětně určit přesný okamžik narození Spasitele. Dnes je ale více než jisté, že pokud se Ježíš vůbec narodil, pak to muselo být někdy v letech deset až čtyři před naším letopočtem. Nuže tedy, co se tenkrát tak zajímavého dělo na obloze?

Díky čínským hvězdářům víme, že se v té době na nebi objevily nejméně dvě nové hvězdy, dnes bychom řekli novy. Jedna vzplála mezi 9. březnem a 6. dubnem roku pět před naším letopočtem v souhvězdí Kozoroha, druhá byla pozorovatelná v Orlovi v dubnu o rok později. Je však hodně nepravděpodobné, že by právě ony mohly být oním "spouštěcím mechanismem". Rozhodně nebyly nijak nápadné a až na Číňany takovým dočasným hvězdám pozornost věnoval jenom málokdo.

Nepravděpodobným představitelem Vánoční hvězdy je i jasná kometa. Byť se v této souvislosti často hovoří o Halleyově kometě, která se objevila na konci léta roku 11 před naším letopočtem. Vlasatice však byly odjakživa považovány za posly špatných zpráv, tedy katastrof, hladomorů a válek. Vždyť i tehdejší průlet Halleyovy komety předznamenal podle římských spisovatelů smrt generála Agrippy, blízkého přítele budoucího císaře Augusta. 

Stejně tak je téměř jisté, že to nebyla ani nápadná Venuše, jejíž lesk v podobě jitřenky a nebo večernice často upoutá pozornost i náhodného kolemjdoucího. Astronomové planety totiž nejen pozorovali, ale také zcela bravurně předpovídali jejich budoucí polohy. A prchavé meteory – jakkoli by byly jasné – lze škrtnout bez jakýchkoli diskusí.

Logicky tedy zůstává jediná možnost: Pokud vůbec Betlémská hvězda "zazářila", pak šlo o astrologické seskupení několika planet. Takovou událost bylo možné vypočítat s dostatečným předstihem. Jednoduše se objevila v hojně sestavovaných horoskopech a všichni astrologové se na ni mohli pečlivě přichystat. V této souvislosti se spekuluje například o trojité konjunkci Jupiteru a Saturnu v souhvězdí Ryb, ke které došlo v sedmém roce před naším letopočtem. Taková událost se totiž opakuje jednou za osm století!

Tehdejší mágové a stelární kouzelníci skutečně věřili v sílu planet. Jejich nastavení, vzájemné pozice v konkrétní části ekliptiky, vyznačené skupinami hvězd s přesně definovaným vlivem na člověk a svět kolem něj, hrály u vládnoucí hierarchie nesmírně důležitou roli. Hvězdářské pomůcky měli u sebe egyptští faraóni ukrytí v hrobkách Údolí králů. Mezopotamští pozorovatelé nám nechali mapy na hliněných destičkách a Číňané zase záznamy o pohybu nebeských těles vyryté na želvích krunýřích. Znamení, které mělo předpovědět příchod židovského krále, se tedy nejspíš objevilo v dopředu počítaných horoskopech a vlastně ani nemuselo mít žádnou oporu v pozorovaném dění na obloze. 

Rozumíte? Vánoční hvězda vlastně nemusela být vůbec vidět! Mohlo ji představovat pouze velmi výjimečné, pro tehdejší astrology důležité postavení všech známých nebeských těles!

Pro příběh Betlémské hvězdy může být vodítkem Ptolemajův Tetrabiblos – jakási "bible" starověké astrologie, která s tehdejší Judeou spojuje nebeské znamení Berana. Z tohoto úhlu pohledu se jeví nejzajímavějším okamžikem 17. duben roku 6 před naším letopočtem. Právě tehdy se pět známých planet seskupilo do velmi příznivého, jedinečného obrazce: Slunce se ocitlo v Beranovi a dosáhlo tak největšího vlivu. Stejně tak byla umocněna i síla Venuše s Měsícem. V Beranovi se prostě ocitla všechna tři nejvlivnější tělesa a v jejich blízkosti i další planetární průvodci. Jupiter byl v tzv. heliakální pozici, tedy se na nebi objevil těsně před východem Slunce a ke všemu ho tentýž den nakrátko zakryl i Měsíc! To vše – jak už bylo řečeno – v Beranovi, astrologicky spojeném s Judeou. Námitka, že "hvězda" nebyla vidět z Jeruzaléma a naopak z Betléma ano, pak není nijak podstatná. Židé v Jeruzalémě až na výjimky astrologii nepraktikovali, takže jim unikátní postavení planet mohlo lehce uniknout.

Ať tak či onak – existence Betlémské hvězdy závisí spíše na křesťanské víře v Boha než na detailním rozboru velmi vágních zmínek v bibli. Není to problém astronomů nýbrž historiků a křesťanských teologů. Na dva tisíce roků staré události se prostě nemůže dívat optikou moderního člověka. A to je možná na Vánoční hvězdě to úplně nejkrásnější.