„Někteří lidé, v touze se tu či onam vrátit, vhodí do studny či kašny minci. Já po světě rozmisťuji ,krabičky‘, camery obscury, které mi za použití fotografického papíru a Slunce umožní zůstat. Zůstat s lidmi, s místy i s časem, který neodvratně běží, a zároveň se zaznamená v podobě sluneční dráhy na snímku. Týden, rok, desítky let a vlastně i celý život. I ten by se dal zobrazit na jednom snímku. Od narození až do smrti. Zároveň možnost, jak se seznamovat a komunikovat s lidmi. A tak píšu na různá místa, čekám a těším se. Že krabička odolala (třeba na Lomnickém sedle nejen času, ale také větru, sněhu a ledu) a že se mi vrátí spolu s novými přáteli.“ (z textu autora).