Brno

Nejslavnější liška na operním jevišti je přece ta brněnská od Janáčka! Podmanivá, laskavá, plná dětí a jejich hraček, které hravě proměňujících Revírníkův dům v les a sebe v lesní zvířata.

Každá Janáčkova opera je solitér a Příhody lišky Bystroušky, kde sena jevišti prolíná svět lidský se světem zvířecím, nemá v operním žánru obdobu. Janáček hledal téma, které by odráželo jeho pohled na svět a na věčný koloběh života, a proto jeho Bystrouška umírá rukou pytláka Harašty. Ale je tu další malá Bystrouška… život pokračuje dál. Tak to má být a říká to i Janáčkova hudba, lyrická a melodická, kde orchestr hýří barvami bílovických lesů a té havěti v nich žijící. Vše tu jiskří humorem, trochu po janáčkovsku ježatým, ale vlastně laskavým.

Autor literární předlohy Rudolf Těsnohlídek je zakladatelem krásné tradice vánočního stromu republiky a nalezení malé Lidušky v lese v čase předvánočním se stalo jednou z inspirací k liščímu příběhu i Leoši Janáčkovi. To se odrazilo i v podobě inscenace režiséra Jiřího Heřmana: „Inspirace vzešla z Těsnohlídkovy velké myšlenky postavit Dětský dům Dagmar, kam jsme naší inscenaci umístili. Děj Lišky rozehráváme očima dětí.“