Areál Fojtství v Kozlovicích a Obecná škola

Živý skanzen přiblíží, v jakých podmínkách se kdysi učilo

Navštívíte-li historické stavby kozlovického fojtství, objevíte nejen svět valašských vojvodů – vrchních správců salaší – kteří zde přebývali a úřadovali. Součástí areálu je totiž i živý skanzen Obecné školy a drobná expozice věnovaná historii malebné obce Kozlovice u Frýdku-Místku.

Umístění v centru Kozlovic předurčuje budovu k dlouhodobému významnému postavení. V prostorách původní dřevěné chalupy byla v roce 1785 zřízena první triviální škola v Kozlovicích se třemi základními vyučovacími předměty: psaním, počítáním a náboženstvím. Později byla kozlovická škola přemístěna do novějších prostor a na místě bylo vybudováno zděné fojtství, které však postupem času chátralo.

Nový smysl této stavbě dala až aktivita ostravského podnikatele Pavla Šmíry, který se rozhodl zachránit tento významný historický objekt a navrátit mu alespoň částečně důstojnost.

Levé křídlo budovy je věnováno především expozici staré školy s kabinetem a bytem řídícího učitele. Nejde ani tak o klasické muzeum, jako spíše o živý skanzen, který by měl v odborně vedených hodinách názorně ukázat, jak na konci 19. století probíhala školní výuka.

V zadním traktu budovy je situováno informační centrum, ve kterém je ke shlédnutí malá ukázka vývoje školních vysvědčení, prvních papírových platidel a dalších historických artefaktů, včetně fojtské, ručně kované truhlice. Za zmínku stojí také vystavený soubor literárních děl J. A. Komenského a jeho následovníka Karla Amerlinga z 18.-19. století a dobové didaktické pomůcky, mezi nimiž zvláště vyniká mluvnice, jejíž vlastnictví je připisováno mladému Mikoláši Alšovi.

Ve vstupní chodbě jsou ve vitrínách instalovány tematické okruhy vývoje jednotlivých učebnic v průběhu 19. a 20.století. Zvláštní pozornost zasluhuje expozice určená pro nejmenší školáky, v níž se nachází osobní slabikář české přední ilustrátorky Marie Fischerové-Kvěchové, i její pozdější dílo, na kterém je zřetelně vidět ovlivnění další malířčiny tvorby původními ilustracemi slabikáře.

Pravý trakt budovy začíná vstupem do stáje vybavené artefakty vztahujícími se k zemědělskému způsobu života našich předků. V mezipatře budovy je umístěna drobná expozice zachycující vztah hudebního skladatele Leoše Janáčka k této valašské dědině, jejím písním a tanečním tradicím. Zvláštní pozornost zasluhuje soška frýdecké Madony. Za obdiv stojí také původní zdobné krojové prvky Valachů a drobné předměty provázející naše předky každodenním životem.