Muzeum Mlejn

Muzeum Mlejn návštěvníky seznámí s historií mlynářství v Ostravě

Pokud zavítáte do Muzea Mlejn, seznámíte se s historií mlýnů, které v minulosti stály na území Ostravy. Navíc na vlastní kůži pocítíte, jak to ve mlýně vypadalo. Muzeum totiž sídlí v prostorách bývalého mlýna.

Muzeum Mlejn se nachází v budově bývalého krupného mlýna: Samuely, Wechsberg v Moravské Ostravě na Banhofstrasse, dnes Nádražní č.138 A. Pokud muzeum navštívíte, dozvíte se i o ostatních ostravských mlýnech a mlýnech v blízkém okolí a jejich historii, způsobech mletí a podobně. V muzeu si můžete prohlédnout dobové exponáty. Muzeum nabízí zpracovaná data rovněž na CD, které je k dostání v muzeu. 

Krupný mlýn - Samuely & Wechsberg
Tento nejmladší ostravský mlýn na výrobu krup a krupice postavila v roce 1886 firma Samuely, Wechsberg & Co. Mlýn byl postaven mezi Valchařskou strouhou, která protékala po Banhofstrasse (dnes Nádražní) a Mlýnským náhonem, který protékal přibližně uprostřed mezi Sokolstrasse (dnes Sokolská ul.) a Banhofstrasse.

I když byl mlýn postaven mezi dvěma vodními toky na parcele 662 (dnešní vymezení mezi ulicemi Suchardova a Myslbekova), pohon tohoto mlýna byl od prvopočátku parní. V době, kdy se pánové Samuely a Wechsberg rozhodli pro vybudování mlýna na kroupy a krupici, nemohli již za stávající situace spoléhat na vodní pohon, ale museli, pokud chtěli konkurovat ostatním sedmi ostravským mlýnům, vsadit na moderní a výkonný pohon tohoto mlýna. Parní stroj, který měl mnohonásobně větší výkon, než klasická vodní kola, přenášel sílu prostřednictvím transmise a kožených řemenů po celém mlýně ke všem strojům. Mlýn na kroupy a krupici s parním pohonem byl evidován pod č. 795.

V přízemí objektu se nalézaly: úplně vlevo od Nádražní ulice - Správní budova, levé křídlo "Mlejna" - zásobníky, střední křídlo - čištění, pravé křídlo - vlastní mlýn. Parní stroj byl umístěn úplně vpravo (dnes kuchyně, a kotelna vedle parního stroje. Dle schematické dokumentace se pravděpodobně jednalo o jednoválcový parní stroj. Pohon všech strojů ve mlýně byl přenášen transmisí, která procházela přes všechna křídla budovy.)

První patro kopírovalo přízemí. Na tomto patře byly základní stroje na výrobu krup a krupice - krupníky (holendry), ale pravděpodobněji již modernější loupačky případně i válcovací stolice na výrobu krupice a mouky. 

Vedle hlavního traktu mlýna, v přízemní budově byl umístěn parní stroj a vedle něj byla kotelna s komínem. Zbytky komína byly zbourány v roce 1996 až 1997 při stavebních úpravách objektu. 

V roce 1917 dle dokumentace Franze Smolky přestavuje areál nový vlastník - Vídeňská továrna na výrobu likérů a vín. Hlavní objekt a správní budova včetně křídla se strojovnou a kotelnou zůstávají zachovány. V hlavní budově je ve středu vybudováno centrální schodiště a výtah. Likérka působí v areálu do 40. let 19. století. V období II. světové války se zde vystřídá několik majitelů a nájemců. Po válce se snaží areál oživit Jan Karlíček se svým záměrem výroby a velkoobchodu likérů. Nová doba však zastavila jeho snahu a majetek je převeden pod státní správu Technomatu. V roce 1995 nabývá část areálu od restituentů současný vlastník - Moravská hypoteční agentura, spol. s r.o.  

Něco o mlynářství v Ostravě
Až do počátku těžby uhlí, a ještě i dlouho poté, měla Ostrava zemědělský ráz. V okolí se nacházely mimořádně vhodné podmínky pro rybníkářství a zemědělství zejména pěstování obilí.

Moravskou Ostravou a Přívozem protékal po staletí mlýnský náhon, jehož proud poháněl několik mlýnů. Zhruba v místech dnešního nádraží Ostrava-střed, se Mlýnský náhon dělil na Mlýnský potok a Valchařskou strouhu. Ta se pak na Fifejdách, poblíž dnešní Nemocniční ulice, dělila ještě na horní rameno, které zásobovalo vodou rybníky (zhruba v místech dnešní železniční trati do Přívozu), a dolní rameno - vlastní Valchařskou strouhu. Ta pokračovala v místech dnešní železniční trati. Mlýnský potok obtékal opevněné město na západě a vedl k přívozským mlýnům paralelně s Nádražní třídou. Z Mlýnského potoka ještě před hradbami odbočoval hradní příkop, který byl později zasypán. 

Na Mlýnském potoku a Valchařské strouze stávalo v Moravské Ostravě a Přívoze 8 mlýnů. Z toho v Moravské Ostravě bylo 5 mlýnů

Horní mlýn stával na vítkovickém předměstí, než ho na sklonku 19. století koupil Salomon Rotschild, takže zanikl při stavbě koksovny Karolina.

Bližní mlýn - Posledním majitelem byl Josef Brauner. V roce 1898 mlýn vyhořel. Stával zhruba v místech dnešního hotelu Imperial.

Valchovní mlýn byl na dnešní Mlýnské ulici (v místě, kde stojí budova Telecomu). Valchovní mlýn, který je v městských knihách zmiňován už v roce 1547 a byl třetí nejstarší ve městě, vydržel vůbec nejdéle, jeho zbytky byly zbourány teprve v roce 1912. Stejně jako Horní mlýn, který je zmiňován v městských zápisech už v roce 1396, vlastnil po mnoho generací i Valchovní mlýn rod Švarců. V majetku tohoto rodu bylo i několik měšťanských domů. S Valchovním mlýnem byla spojena i právovarečná výsada (jeho majitel směl vařit pivo). Švarcové údajně vařili jedno z nejlepších piv v širokém okolí. Byli to zřejmě schopní a všestranní lidé, jeden z rodiny Švarců nejen mlel obilí a vařil pivo, ale byl také pozoruhodně zručným zlatníkem, navíc snad i vyučeným, protože měl složit tovaryšské zkoušky "na pečeť a prsten" ve Vratislavi. Po rodu Švarců byl Valchovní mlýn v držení neméně slavného mlynářského rodu Qasigrochů. 

Polní mlýn byl nejmenším ostravským mlýnem na Valchařské strouze. V roce 1847 se z něj stala továrna na výrobu cukru ze třtiny. V sousedství se nacházela šachta Jindřich. Když vyhořel, stala se ze zbytků cukrovaru továrna na parafin a petrolej. Později se zde vyráběla lepenka - firma W. Reimann. 

Parní mlýn Samuely, Wechsberg & Co. je posledním ostravským mlýnem a byl postaven v roce 1886. Mlýn vyráběl kroupy a krupici. Pracoval až do první světové války, pak objekt zakoupila Vídeňská likérka. Budova zůstala bez zásadních změn do dnešní doby. 

V Přívoze stály 3 mlýny:
Horní mlýn byl největší z přívozských mlýnů. Josef Neuser byl poslední mlynář na Horním mlýně a prodal tento mlýn včetně zemědělských usedlostí opavské firmě Tlach a Keil-válcovna zinku v roce 1853. 

Faldynovský mlýn - Tento nejmenší z mlýnů v Přívoze stával na Valchařské strouze pod Nakvarovským rybníkem v místech, kde se Valchařská strouha slévala s Mlýnským potokem. Zánik mlýna je datován kolem roku 1926. 

Dolní mlýn (Hechtrův) od roku 1916 je majitelem firma Ostravské mlýny, která rovněž vlastní mlýn v Třebovicích. V roce 1923 se mlýn prodává Marku Shoeferovi, obchodníku se starým železem, jako bývalý mlýn. 

Více informací najdete na webu Muzea Mlejn.