Muzeum silnic ve Vikýřovicích u Šumperka

Muzeum silnic ve Vikýřovicích vás seznámí s historií budování cest

Muzeum silnic ve Vikýřovicích vás seznámí s historií budování cest. Tu dokumentují mapy, grafické listy a fotografie. Pohyb po cestách připomínají silniční sáně, bryčka a unikátní „kololis“. Nejstarším exponátem je pískovcový klenák kamenného mostu z Prostějova z roku 1752.

Muzeum silnic ve Vikýřovicích se nachází v objektu tzv. Krenišovského dvora. Jde o muzeum s celorepublikovou působností, jeho akviziční, prezentační i vědeckovýzkumná činnost je zaměřena na celou Českou republiku. Ve sbírkovém fondu muzea je evidováno více jak 1 500 sbírkových předmětů, muzejní knihovna má již na 500 publikací se silniční tématikou. Zájemcům o silniční historii je celoročně zpřístupněna muzejní badatelna. Vedle stálých expozic jsou ve dvou výstavních sálech instalovány tematické výstavy, v novém přednáškovém sále se konají přednášky. 

Via est vita – silnice je život
Stálá muzejní expozice je věnovaná historii cest a silnic, práci cestářů a silničářů. Vystavena je zde řada unikátních exponátů. Cestářské řemeslo představují mj. dobové nástroje, dokumenty, služební odznaky cestářů a cestmistrů. Historii budování cest dokumentují mapy, grafické listy a fotografie. Pohyb po cestách připomínají silniční sáně, bryčka a unikátní „kololis“. První dopravní značení zastupuje jak „čuba“, tak i první opravdové dopravní značky z 30. let – 60. let 20. století.

Poválečnou i nedávnou historii silniční výstavby dokumentuje řada kronik, dobových silničních odznáčků, pamětní medaile, slavnostní pásky a kladívka z otevření či rekonstrukce silnic a mostů. Na vývoj silničních mechanismů upozorňují modely a hračky. Patroni silničářů i těch, kteří se po cestách, silnicích a mostech pohybují, jsou zastoupeni plastikami sv. Kryštofa, sv. Jana Křtitele a sv. Jana Nepomuckého. 

Venkovní expozice mechanismů a mostů
Na nádvoří muzea jsou vystaveny renovované silniční mechanismy (traktorová sněhová fréza, nakladač „jůza“ a další). Mezi ukázkami různých způsobů dláždění byla instalována dřevěná socha sv. Kryštofa, patrona všech, kdo se pohybují po cestách a silnicích. Další stroje, které na renovaci ještě čekají, se nacházejí na dvoře, stejně jako vyřazené mostní konstrukce Sobotínsko-štěpánovských železáren.  

Z historie a současnosti našich silničních mostů
Expozice v úvodu představuje mosty nejen jako spojnici cest a silnic, ale na řadě mincí, bankovek a poštovních známek také jako symbolický spojovací článek lidských osudů. Stavební vývoj našich silničních mostů je rozdělen podle používaného stavebního materiálu, nejvýznamnější ukázky jednotlivých kategorií jsou prezentovány řadou sbírkových pohlednic, fotografií, výtvarných děl, mostních stavebních prvků (např. ložisek a pilot). Vystaveny jsou i modely ze sbírek Národního technického muzea v Praze, Moravského zemského muzea v Brně a Muzea v Litovli. Nejstarším exponátem je pískovcový klenák kamenného mostu z Prostějova z roku 1752, nejtěžším předmětem je dvojice ozdobných pseudogotických věžiček z mostu v Obříství u Mělníka (každá z nich váží 2,5 tuny). Nejrozměrnějším je pak tzv. Bailey Bridge, provizorní mostní konstrukce používaná od 2. světové války až do dnešních dob. Současnost výstavby našich silničních mostů je dokumentována prezentací mostů, které získaly ocenění Mostní dílo roku, které každoročně uděluje ministr dopravy v rámci mezinárodních sympozií „Mosty“. 

Po stopách bratří Kleinů
Expozice se věnuje životu a dílu bratří Kleinů. Od prvních podnikatelských krůčků v 1. polovině 19. století, přes úpravy zámeckého parku v Lednici až ke stavbám řady státních a zemských silnic, byla jejich činnost od poloviny 19. století zaměřena hlavně na stavbu železničních tratí. Pracovali mj. na stavbě Ferdinandovy Severní dráhy (část tratě z Vídně do Brna a úsek z Břeclavi do Přerova a Olomouce) i na výstavbě Severní státní dráhy z Brna a Olomouce do Prahy a k saské hranici. Na horské trati přes Semmeringský průsmyk na Jižní dráze z Vídně do Terstu stavěli dva nejobtížnější úseky včetně vrcholového tunelu.

S koupí vízmberského panství roku 1844 získali nejen zámky Vízmberk a Sobotín, ale také železárny v Sobotíně a Rejhoticích. Vybudovali závody v Petrově a ve Štěpánově u Olomouce – produkce jejich železářských podniků v 60. letech 19. století byla druhou největší na Moravě, ve výrobě kolejnic pak byly jejich železárny třetí v monarchii. Od 70. let 19. století byl výrobní sortiment zaměřen na výrobu železničních a silničních mostů, dodávky technologických zařízení dolů, hutí, strojíren a dalších průmyslových podniků i výrobu parních strojů a kotlů. Vyráběly se zde také kamna, nářadí, stroje, užitková i umělecká litina.

Koncem 19. století nastal pro železárny úpadek, který s výkyvy pokračoval až do úplného ukončení výroby před první světovou válkou. 

Více informací včetně aktuálních akcí, provozní doby a cen vstupného najdete na webu muzea.