Regionální muzeum K. A. Polánka v Žatci

Regionální muzeum v Žatci nabízí sedm stálých expozic

Jaké tajemství skrývá Žatecká historie? A kdo to byl Hans Joachim Egertaal? Nechte se vtáhnout do interaktivní expozice plné historických fotografií Žatce. V současnosti Regionální muzeum K. A. Polánka v Žatci návštěvníkům nabízí mimo jiné sedm stálých expozic. Pyšní se také největší veřejnou sbírkou chmelových známek na světě.

Menhir „Zakletá panna“
Odedávna jitřil fantazii obyvatel Lounska velký křemencový kámen vztyčený při polní cestě z Března do Malnic. Venkované jej nazývali „Zakletá panna" a běda prý tomu, kdo by se pokusil o jeho přemístění či poničení. Však se také jeden sedlák, podle pověsti asi před sto padesáti lety se zlou potázal! Dvěma páry nejsilnějších koní odtáhl kámen před svůj dům, kde si z něj udělal sedátko. Jeho hanebný čin nezůstal bez odplaty. Od toho okamžiku začaly jeho krávy dojit krev místo mléka a po několik nocí se kolem kamene sbíhali z širokého okolí psi a žalostně vyli. Pod tlakem těchto neblahých znamení se hospodář nakonec rozhodl vrátit kámen na původní místo. Sám byl velmi udiven, že k transportu nazpět mu bohatě postačilo již jen jediné koňské spřežení...

Dnes už „Zakletou pannu", mnohými považovanou za menhir, budete na původním místě hledat marně. Při rozšiřování silnice v roce 1985 jí hrozila zkáza, a tak, navzdory kletbě, byla přemístěna podruhé. Tentokrát však nikoliv párem koní, ale pomocí jeřábu, který kamenný monolit odvezl do zahrady žateckého muzea. Později došlo i na jeho slavnostní vztyčení. Iniciátorem celé akce byl Jaroslav Helšus z Loun, který se tehdy „megalitickými památkami" intenzivně zabýval. Kupodivu, dávná hrozba se nevyplnila a muzeum nepostihlo nic neblahého, co by bylo možno dávat za vinu přemístěnému kameni. Kromě výše zmíněné pověsti však už o tomto podivuhodném exponátu nelze říci takřka nic. Kdysi se kolem kamene kopalo, ale v jaké době byl do země usazen, se zjistit nepodařilo.

Ačkoliv už roku 1926 napsal archeolog Albín Stocký, že „Pravých megalitů v Čechách není!", přichází do žateckého muzea za „Zakletou pannou" stále mnoho těch, kteří jsou přesvědčeni o opaku badatelova tvrzení.

Na požádání si můžete menhir prohlédnout v zahradě muzea. 

Žatecký stroj času
Jaké tajemství skrývá Žatecká historie? A kdo to byl Hans Joachim Egertaal?

Nechte se vtáhnout do interaktivní expozice plné historických fotografií Žatce. Tablet s připravenou hrou o Žateckém stroji času vás provede městem v průběhu 19. a 20. století.

Pro úspěšný průchod napínavou hrou jste jako návštěvník vybízeni hledat indicie na panelech a dalších částech expozice. Největším exponátem je replika mapy Žatce z roku 1843, na kterou je potřeba dosadit fotografie významných městských objektů. Kromě toho je v místnosti i záhadná truhla, obsahující historické informace důležité pro rozluštění příběhu.

Všechny fotografie jsou doplněny QR kódy, které vedou na unikátní online encyklopedii žatecké historie a umožňují návštěvníkům dozvědět se víc pouhým načtením. 

Nechte se vtáhnout do příběhu a poznejte Žatec jinak. Po úspěšném ukončení hry získáte malou odměnu! 

Hodinový stroj
Hodinový stroj z dílny královské hodinářské rodiny Lontenspergerů odpočítává čas od 16. září 2006 v žateckém muzeu, kde byl po celkovém zrestaurování a zprovoznění slavnostně zpřístupněn veřejnosti. Ovšem neméně slavnostní muselo být i jeho první představení se v Žatci. Původně byl totiž objednán pro věž radnice na rynku. Sem jej kolem roku 1768 instaloval pražský hodinářský mistr Ferdinand Lontensperger, nejspíše syn královského dvorního hodináře Sebastiana Londenspergera (Lontenspergera), orlojníka u Svatého Víta v Praze. Vyrobil jej na zakázku městské rady poté, co při velkém požáru města v roce 1767 vyhořela radniční věž, v níž vzaly zasvé i původní staré hodiny, údajně darované městu samotným otcem vlasti císařem Karlem IV.

První větší opravu zažil Lontenspergerův hodinový stroj v roce 1837, to už však byl jeho tvůrce 26 let mrtev. O opraváři z této doby mnoho nevíme, zato na pásnicích rámu hodin jsou na věčnou paměť zaznamenána jména těch, kteří se o opravu zasloužili – starosty Žatce Josefa Hoffmanna, krajského komisaře Julia von Schönau a dalších jedenácti radních a zastupitelů města. Druhou velkou opravu prodělal stroj v roce 1858 péčí hodináře Eisnera, jehož signatura je vyryta na krokovém ozubeném kole. Poslední velká porucha stroje byla pravděpodobně důvodem k jeho vyřazení. Místní historik Adolf Seifert píše, že nové věžní hodiny byly pořízeny v letech 1861 – 1870. Toto časové určení však není zcela jisté, protože současné hodiny na radnici pocházejí až z 90. let 19. století. Jak vysvětlit tuto časovou disproporci? Těžko by Žatečtí byli více než dvacet let bez funkčních hodin! Lze tedy předpokládat, že Lontenspergerovy hodiny sloužily až do doby této poslední výměny. Potom se, jak dokládají dobové fotografie z konce 30. let 20. století, pravděpodobně dostaly do muzea, kde byly umístěny v expozici. Při její reinstalaci po druhé světové válce byly odloženy na muzejní půdu a zde na své opětovné vzkříšení čekaly až do roku 2004. Po dvouletém pobytu v restaurátorské dílně se do muzea vrátily jako další zajímavý a zcela funkční exponát, který znovu odměřuje neúprosně běžící čas s přesností dvou vteřin denní odchylky! Hodinový stroj restaurovala v letech 2005 - 2006 Alena Kavková. 

Žatecké obrázky
Expozice žatecké ikonografie přibližuje historický vzhled města a dnes již neexistujících ulic a staveb v unikátní kolekci fotografií, obrazů a pohlednic. 

Historický a urbanistický vývoj města Žatce
Nejstarší písemná zmínka o Žatci je datována k roku 1004. Kronikář Dětmar z Merserburku popisuje tehdejší boje o český knížecí stolec, v nichž hrál Žatec významnou roli coby jedno z předních center přemyslovského státu. Na tuto bouřlivou dobu odkazuje i tzv. žatecký poklad (šperky, mince, stříbrné hřivny). Časem se přemyslovské hradiště stalo významným královským městem. Žatec patřil k největším městům v zemi. V husitské době se stal Žatec jedním z center husitství. Víru zdejších obyvatel a sílu městských hradeb prověřila 2. křížová výprava v roce 1421. Obrovská přesila křižáků nebyla schopna po několik týdnů dobýt městské hradby, a byla tak nucena odtáhnout s nepořízenou. Žatec ovšem nebyl jen mocenským centrem. Své místo tu měla i kultura. V Žatci jako městský písař působil Jan ze Žatce, autor slavného díla Oráč a smrt považovaného za jedno z nejdůležitějších literárních děl 15. století. Kromě toho na Žatecku působil i Václav Hájek z Libočan, autor známé Kroniky české, která sloužila dlouhou dobu jako základní dílo o české historii. Její ukázku můžete naleznout ve zdejší expozici.
K Žatci patří neodmyslitelně chmel. Na tradici s tím spojenou ukazují dobové fotografie a zemědělské náčiní, které je s jeho pěstováním spojeno. 

Pravěk středního Poohří
Archeologie je tradičním tématem žateckého muzea již od 1. poloviny 20. století. Jedná se o jednu z nejucelenějších výstav o pravěku v severozápadních Čechách. Expozice je členěna do jednotlivých období od starší doby kamenné až do raného středověku. Každé období je bohatě doprovázeno nálezy, které byly v minulosti objeveny při četných archeologických výzkumech. Objevíte tu nejrůznější stopy lidské činnosti. K nejstarším patří unikátní rytina ryby na mamutím žebru stará několik desítek tisíc let. Kromě toho si můžete prohlédnout rozličné sekeromlaty a nejrůznější typy nádob sloužících k uchování potravin.
Mezi velmi zajímavé exponáty patří ukázky hrobů např. hrob muže pocházející z pozdní doby kamenné. Jedinec byl uložen do hrobu ve skrčené poloze. Hrob prezentuje obvyklý způsob pohřbívání tehdejší společnosti. Atraktivní je pak ukázka hrobu pocházejícího z mladší doby římské. Bohatě vybavený hrob germánské ženy je vystaven ve stejné podobě, jak byl objeven při vykopávkách.

Kabinet chmelových známek
Kabinet chmelových známek byl zpřístupněn veřejnosti v květnu roku 2002. Jde o největší vystavovaný soubor účelových známek v České republice. Co se týče známek chmelových, je naše expozice bezesporu nejobsáhlejší veřejnou sbírkou tohoto druhu na evropském kontinentě.

V deseti vitrínách je zdokumentován vývoj chmelové známky v Čechách od nejstarších svépomocí zhotovených známek z konce devatenáctého století přes odborně vyrobené chmelové známky první poloviny století dvacátého až po plastové a papírové známky z doby kolektivního hospodaření na českém venkově (od padesátých do osmdesátých let 20. století). Více než 1 200 druhů vystavených známek, z nichž většina je zastoupena dvěma exempláři umožňujícími pohled na obě strany známek, je řazeno abecedně podle místa, kde se známky užívaly. V současnosti jsou v expozici představeny ražby ze 177 obcí okresů Louny, Rakovník, Chomutov a Litoměřice, na jejichž vydání se podílelo tři sta šedesát vydavatelů. Vystavený soubor tak poměrně dobře vypovídá o teritoriálním rozšíření ale i obrazové rozmanitosti českých chmelových známek. Největší počet vystavených exemplářů tvoří známky vyrobené v žatecké ražebně Rudolf Lässig. K dokreslení produkce této firmy jsou na okraji expozice prezentovány i další druhy účelových ražeb, jakými jsou známky na pivo, chléb...

Snahou muzea je expozici doplňovat především známkami ze žateckého regionu a dalšími produkty žatecké ražebny. Zároveň, u co možno největšího počtu známek zastoupených pouze lícní stranou, doplnit i druhý exemplář. Sbírka je proto neustále rozšiřována a expozice doplňována novými přírůstky.

Dále vám muzeum představuje seriál věnovaný těmto známkám. Přináší detailnější pohledy na určité skupiny chmelových známek příbuzných na základě nějakého společného vnějšího či vnitřního znaku. Jsou představeny ražby jednotlivých výrobců, známky určitých skupin vydavatelů, známky se zvláštním postavením v tomto numismatickém materiálu, ať už v důsledku uvedení neobvyklé nominální hodnoty či obrazu ražby nebo abnormality legendy. Nechybí ani historický úvod objasňující vznik a vývoj chmelové známky v Čechách, její postavení v numismatice a přehled literatury věnované chmelovým známkám. 

Více informací včetně aktuálních akcí, provozní doby a cen vstupného najdete na webu Regionálního muzea K. A. Polánka v Žatci.