Židovské muzeum v Praze

Židovské muzeum v Praze seznamuje s historií českých a moravských Židů

Židovské muzeum v Praze návštěvníkům nabízí mimo jiné stálé expozice, prostřednictvím kterých se seznámí s osudy Židů v českých zemích od josefínských reforem v 80. letech 18. století do poválečného období či se základními prameny judaismu - hebrejskou biblí (Tanachem) a Talmudem.

Expozice Židovského muzea v Praze jsou umístěny ve čtyřech historických synagogách (synagoga Maiselova, Klausová s Obřadní síní, Pinkasova a Španělská), do prohlídkového okruhu muzea dále patří Starý židovský hřbitov a Galerie Roberta Guttmanna. 

Maiselova synagoga
Maiselova synagoga byla postavena v letech 1590 až 1592 na základě privilegia císaře Rudolfa II. Jejím zakladatelem byl primas pražského Židovského města Mordechaj Maisel.

Na svou dobu neobvyklý trojlodní chrám v renesančním stylu zbudovali stavitel Juda Coref Herz a Josef Wahl.

Roku 1689 synagoga při požáru ghetta vyhořela a následně byla několikrát přestavěna. Do současné novogotické podoby byla obnovena podle projektu prof. A. Grotta v letech 1893 až 1905.

Stálá expozice
Židé v českých zemích, 10.-18. století
Návštěvníci si v expozici mohou prohlédnout audiovizuální 2D projekci, díky níž se ocitnou přímo v uličkách starého Židovského Města, jak je ztvárňuje slavný Langweilův model Prahy.

Kromě bohatství vzácných sbírkových předmětů v novém uspořádání a významovém kontextu si zájemci mohou na dotykových obrazovkách prolistovat staré hebrejské rukopisy, nahlédnout do historických plánů židovských sídlišť nebo vyhledávat v databázi významných židovských osobností. 

Španělská synagoga
Španělská synagoga je nejmladší synagogou pražského Židovského Města. Byla postavena roku 1868 jako chrám Spolku reformovaného kultu na místě Staré školy – nejstarší modlitebny ghetta z 12. století. Své jméno získala díky působivé vnitřní výzdobě v maurském stylu, inspirované slavnou španělskou Alhambrou. Autorem projektu byl architekt Josef Niklas a Jan Bělský, pozoruhodná vnitřní výzdoba byla provedena v letech 1882 až 1883 firmou Antonín Baum a Bedřich Münzberger. V letech 1836 až 1845 zde, ještě ve Staré škole, působil jako varhaník František Škroup, skladatel české národní hymny.

Stálá expozice
Dějiny Židů v Čechách a na Moravě v 19.-20. století
Expozice sleduje osudy Židů v českých zemích od josefínských reforem v 80. letech 18. století do poválečného období. Seznamuje s postupným zrovnoprávněním a emancipací Židů v Rakousku-Uhersku, vznikem českožidovského a sionistického hnutí, nejvýznamnějšími podnikateli, vědci, spisovateli, hudebníky a umělci (mimo jiné Franzem Kafkou, Sigmundem Freudem, Gustavem Mahlerem). Přibližuje rovněž přestavbu pražského Židovského Města, židovské památky Čech a Moravy a historii Židovského muzea v Praze.

Zvláštní pozornost je věnována holocaustu českých a moravských Židů v letech 1939 až 1945 a ghettu Terezín.

Stříbro českých synagog
Stálá expozice v 1. patře synagogy nabízí reprezentativní výběr více než 200 nejcennějších stříbrných předmětů ze sbírek muzea.

Největší prostor je věnována ozdobám Tóry – štítům, ukazovátkám, nástavcům a korunám. Expozice dále představuje synagogální a spolkové pokladničky, levitské soupravy k omývání rukou, šabatové kořenky, poháry na kiduš, chanukové a sobotní svícny a almužnice na milodary.

Klausová synagoga
Klausová synagoga je největší synagogou pražského Židovského Města. Na jejím místě stávaly od 16. století tři menší stavby, nazývané „klausy“ – mimo jiné ješiva, židovská škola pro studium Talmudu, kterou založil proslulý rabi Löw. Po požáru ghetta roku 1689 vyrostl na stejném místě roku 1694 v raně barokním slohu jediný chrám.

Klausová synagoga byla druhou hlavní synagogou pražské židovské obce a působila zde řada jejích významných rabínů, sloužila také jako modlitebna pražského Pohřebního bratrstva.

Stálá expozice
Židovské tradice a zvyky I
Expozice nejprve seznamuje se základními prameny judaismu - hebrejskou biblí (Tanachem) a Talmudem, umožňuje prohlédnout si rozvinutý svitek Tóry včetně jeho ozdob – ručičky k ukazování v textu, povijanu, pláštíku, štítu a nástavců.

Výstava dále představuje synagogu, její význam a vnitřní vybavení. Přibližuje také židovskou bohoslužbu, věnuje se šabatu a dalším židovským svátkům a náboženským slavnostem.

Část na galerii zachycuje každodenní život židovské rodiny. Ukazuje zvyklosti spojené s narozením, obřízkou, slavností bar micva, svatebním obřadem i rozvodem. Dává dále nahlédnout do židovské domácnosti i kuchyně s jejími typickými předměty.  

Obřadní síň
U Starého hřbitova 3a , 110 00 Praha 1
Obřadní síň u Starého židovského hřbitova byla zbudována na místě starší budovy pražského Pohřebního bratrstva (Chevra kadiša) v letech 1906 až 1908 v novorománském slohu. V prvním patře budovy byla místnost pro rituální očistu zemřelých, v druhém patře spolková místnost Pohřebního bratrstva. Svému účelu budova sloužila do konce první světové války. V roce 1926 se stala součástí židovského muzea.

Stálá expozice
Židovské tradice a zvyky II
Expozice je věnována historii a činnosti významné náboženské a sociální instituci ghetta – pražskému Pohřebnímu bratrstvu, které bylo založeno roku 1564 rabínem Eliezerem Aškenazim. Zhlédnout je možno unikátní patnáctidílný obrazový cyklus ze 70. let 18. století, podrobně zachycující zvyky a obřady spojené se smrtí a pohřbíváním, stejně jako související stříbrné rituální předměty.

Jedinečnou památkou jsou fragmenty nejstarších pražských náhrobních kamenů ze 14. století. Vystaveny jsou též vzpomínkové modlitby za zesnulé a mapa dochovaných židovských hřbitovů v českých zemích.

Expozice ve 2. patře je věnována samotné organizaci, vnitřnímu životu a vnější reprezentaci pražského Pohřebního bratrstva. 

Pinkasova synagoga
Pinkasova synagoga je druhá nejstarší dochovaná synagoga v Praze. Synagogu nechal roku 1535 postavit v pozdně gotickém slohu jeden z významných členů pražské židovské obce Aron Mešulam Horovic. Podle jeho vnuka, rabína Pinkase Horovice, pak patrně získala své jméno – Pinkasova škola. Stavba sloužila jako soukromá rodinná modlitebna a v její blízkosti byla zřízena rituální lázeň (mikve). Do své původní podoby byla synagoga obnovena v letech 1950 až 1954.

Památník obětí šoa z českých zemí
Pinkasova synagoga byla v letech 1955 až 1960 přeměněna na Památník téměř 80 000 českých a moravských Židů, kteří se stali oběťmi šoa. Autory jednoho z nejstarších památníků svého druhu v Evropě jsou malíři Václav Boštík a Jiří John. Po sovětské invazi roku 1968 byl památník na více než 20 let uzavřen. Plně zrekonstruován a zpřístupněn byl až roku 1995.

Stálá expozice
Dětské kresby z Terezína
Expozice v 1. patře přibližuje osudy židovských dětí, vězněných za druhé světové války v ghettu Terezín. Je založena na dnes již světoznámých dětských kresbách, vytvořených v letech 1942 až 1944 v terezínském ghettu pod vedením malířky Friedl Dicker-Brandeisové.

Emotivně působivé kresby vypovídají o persekuci Židů za nacistické okupace českých zemí v letech 1939 až 1945. Zachycují transporty do Terezína i všední život v ghettu stejně jako sny o návratu domů či životě v židovské domovině v Palestině. Naprostá většina dětí byla zavražděna v plynových komorách vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka. 

Starý židovský hřbitov
Starý židovský hřbitov patří k nejstarším židovským pohřebištím na světě a spolu se Staronovou synagogou je nejvýznamnější památkou pražského Židovského Města. Cestovatelský magazín National Geographic jej řadí mezi deset turisticky nejzajímavějších hřbitovů světa.

Byl založen v první polovině 15. století. Nejstarší náhrobek pochází z roku 1439, poslední pohřeb se konal o 348 roků později. Areál hřbitova byl během staletí vícekrát rozšiřován, ale jeho plocha přesto nestačila potřebám Židovského Města. Zesnulí tak byli ukládáni do země v až deseti vrstvách nad sebou.

Na hřbitově se nachází na 12 000 náhrobních kamenů, mnohé s poutavou zvířecí i rostlinnou symbolikou. 

Galerie Roberta Guttmanna
Galerie, pojmenovaná po známém pražském naivním malíři Robertu Guttmannovi (1880-1942), byla otevřena v roce 2001.

Výstavní prostor o rozloze více než 80 m2 splňuje veškeré požadavky na moderní prezentaci uměleckých a muzejních sbírek. Kvalitní regulovatelné zastínění oken a vstup přes dvojí zádveří zabraňují přímému vlivu vnějšího prostředí a umožňují udržení stabilních optimálních klimatických podmínek galerie, která může být použita i pro prezentaci nejcitlivějších materiálů (pergamen, staré tisky, sbírka historického textilu). Osvětlení umožňuje rovněž prezentaci historických materiálů, extrémně citlivých na světelné záření.

Galerie přináší výstavy zaměřené na prezentace ze sbírek a fondů muzea, události židovského života, pronásledování českých a moravských Židů za druhé světové války, židovské památky v Čechách a na Moravě a židovskou přítomnost v současném vizuálním umění. 

Více informací včetně aktuálních akcí, provozní době a cen vstupného najdete na webu Židovského muzea v Praze.