Národní památník na Vítkově

Národní památník na Vítkově je jednou z dominant moderní Prahy

Národní památník na Vítkově je jednou z dominant moderní Prahy. Nedílnou součástí Památníku je také největší jezdecká plastika ve střední Evropě Jan Žižka z Trocnova sochaře Bohumila Kafky.

Národní památník na Vítkově je jednou z dominant moderní Prahy a národní kulturní památkou. Je situován těsně nad strmými svahy vrchu Žižkova. Nedílnou součástí Památníku je také největší jezdecká plastika ve střední Evropě Jan Žižka z Trocnova sochaře Bohumila Kafky.

V Národním památníku na Vítkově naleznete stálou expozici Křižovatky české a československé státnosti, Slavnostní síň, hrob Neznámého vojína a expozici Laboratoř moci (zázemí mauzolea Klementa Gottwalda). Interiér Památníku je vyzdoben souborem mozaik Maxe Švabinského, tzv. Apotheosa vlasti, či plastikou Jana Štursy Raněný v Kapli padlých.

Expozice Křižovatky české a československé státnosti zachycuje významné zlomy v našich dějinách 20. století. Tvoří ji pět důležitých mezníků: vznik ČSR v roce 1918, období Mnichova v roce 1938 a zánik Československa v roce 1939, jeho obnovení v roce 1945 a komunistický převrat o tři roky později, vznik československé federace v roce 1968 a pád komunismu v roce 1989. Nedílnou součástí Památníku je střešní terasa s úchvatným výhledem na Prahu a její okolí a také příjemná kavárna s panoramatickým výhledem na Žižkov a Karlín.

Kulturní nabídka Památníku je velmi pestrá, vedle přednášek věnujících se různým oblastem dějin 20. století nabízí divadelní představení v majestátním prostoru Slavnostní síně a koncerty nejen současné, ale také klasické hudby díky varhanám, které byly mezi prvními v Československu poháněny na elektrický motor. Prostor Čestného dvora s hrobem Neznámého vojína je pravidelně využíván při státních návštěvách i pietních aktech spojených s památnými dny a svátky České republiky. 

Křižovatky české a československé státnosti
Expozice s názvem „Křižovatky české a československé státnosti“ zachycuje významné zlomy v našich dějinách 20. století, kdy se výrazným způsobem měnila státnost a ideové pojetí státu.

Vzhledem k prostoru, který není příliš rozsáhlý, bylo vybráno pět důležitých mezníků:
- vznik ČSR v roce 1918
- období Mnichova v roce 1938 a zánik Československa v roce 1939
- obnovení Československa v roce 1945 a komunistický převrat o tři roky později
- vznik československé federace v roce 1968
- pád komunismu v roce 1989

Architektonicky je expozice řešena tak, aby co nejlépe zapadla do historického prostoru Památníku.

Vznik Československa se odehrává v prostoru tzv. Ústřední síně a nenásilně do svého středu včleňuje Pokorného reliéfy československých legionářů a Síň padlých italských legionářů. Ostatní křižovatky se odehrávají ve vestavbě – „kaabě“, která svými proporcemi plně respektuje architekturu Památníku.

Celkové vyznění pak doplňuje jednoduchá grafika a výběr sbírkových předmětů, které charakterizují téma a zobrazují některé osobnosti, které se určitým způsobem na vývoji státnosti podílely nebo jí byly postiženy. V souvislosti s tím mohou návštěvníci spatřit poslední dopisy Milady Horákové a Heliodora Píky, osobní předměty spjaté s Janem Palachem nebo významné státní vyznamenání a řády, prezidentskou standartu, první československou ústavu apod.

Expozice využívá i některé další části Památníku, jako např. Kolumbárium, Síň Rudé armády nebo podzemí Památníku, kde je do kulis Gottwaldova mauzolea včleněna nová expozice Laboratoř moci. 

Laboratoř moci
Expozice v podzemních prostorách Národního památníku na Vítkově, které byly vybudovány v 50. letech 20. století jako zázemí pro péči o mumifikované tělo Klementa Gottwalda, připomíná nejen samotnou osobu Klementa Gottwalda, deformaci Památníku na mauzoleum, ale i komunistickou propagandu a období režimu 50. let ve svých nejhorších totalitních projevech.

Národní muzeum Národní Památník na Vítkově rehabilitovalo, vrátilo mu původní účel symbolu demokratické republiky, Památníku čs. legií, vybudovalo v něm expozici o křižovatkách naší moderní státnosti. Expozice Laboratoř moci pak představí stinnou stránku existence Památníku, který byl zneužit komunistickou propagandou. 

Historie budovy
Národní památník na Vítkově v sobě odráží dějinnou zkušenost našeho státu. Jeho počátky spadají do období po první světové válce, kdy vznikla myšlenka postavit na Vítkově památník československým legionářům. V roce 1928 byl položen základní kámen Památníku národního osvobození, autorem architektonického návrhu byl Jan Zázvorka. Slavnostního otevření, plánovaného na výročí založení státu v roce 1938, se však Památník nedočkal. V období Protektorátu Čechy a Morava byl obsazen Němci, kteří zde vytvořili sklad wehrmachtu.

Po ukončení druhé světové války byl přenesen hrob Neznámého vojína do Památníku. V současné době se zde nacházejí ostatky neznámého vojína od Zborova, Dukly a také hrob generála A. Eliáše a jeho manželky.

Nedílnou součástí Památníku je také největší jezdecká plastika ve střední Evropě Jan Žižka z Trocnova sochaře Bohumila Kafky. Model sochy dokončil Kafka již v roce 1941, ale ke slavnostnímu odhalení došlo až na výročí bitvy na Vítkově 14. července 1950.

V roce 1948 byl Památník předán do rukou státu. Náplň původní funkce se však změnila a od roku 1951 zde byli pohřbíváni významní představitelé Komunistické strany Československa. O dva roky později zde bylo vybudováno mauzoleum prvního „dělnického“ prezidenta Klementa Gottwalda. Mauzoleum K. Gottwalda bylo dostupné do roku 1962, poté bylo balzamované tělo zpopelněno.

Po roce 1989 byly veškeré ostatky vráceny rodinám zesnulých, či uloženy do společného hrobu Komunistické strany na Olšanském hřbitově v Praze. V roce 2000 se Národní památník na Vítkově stal součástí programu o rehabilitace památek spjatých s dějinami 20. století, o rok později se stal součástí Národního muzea a od října 2009 po několikaleté rekonstrukci je opět otevřen pro veřejnost. 

Více informací včetně aktuálních akcí, provozní doby a cen vstupného najdete na webu Národního muzea.