Huť František v Sázavě

Huť František v Sázavě přibližuje fascinující proces výroby skla

Navštívíte-li Centrum sklářského umění v Sázavě, můžete všemi smysly vnímat magickou křehkou krásu skla a pozorovat fascinující proces jeho výroby.

Z

ajímá vás cesta, kterou musí urazit obyčejné zrnko písku, než se promění v křehkou pavučinu? Kolik úsilí musí vynaložit sklář, než kousek beztvaré hmoty promění v jedinečnou ozdobu? Toužíte si něco z toho sami vyzkoušet? Pokud ano, neměli byste otálet s návštěvou Centra sklářského umění v Sázavě, které je svým zaměřením jediné v České republice. Můžete se zúčastnit některého z rezidenčních pobytů, kurzů a workshopů určených nejen odborníkům, ale i široké veřejnosti.

V autentickém prostředí historického areálu v Sázavě prezentují autorské sklo v kolekci skleněných plastik českých i světových výtvarníků. Všemi smysly můžete vnímat magickou křehkou krásu a pozorovat fascinující proces její výroby, který je nevšedním svědectvím o řemeslném důvtipu, vynalézavosti a zručnosti. 

Dalším cílem Centra sklářského umění je také poskytovat inspiraci a zdroj znalostí o sklářských technikách a postupech laické i odborné veřejnosti formou expozice soudobého sklářského umění. 

Historie Sklářské huti František
V roce 1835 manželé František a Antonie Kavalírovi koupili mlýn Na Kácku, tehdy vzdálený asi dva kilometry proti proudu řeky od městečka Sázava. O dva roky později u mlýna postavili Svatoprokopskou sklářskou huť, kolem níž vznikla svébytná samostatná sklářská osada, obdobná těm u lesních hutí, která se zachovala v téměř nezměněné podobě do dnešních dnů, s výjimkou první hutě.

V roce 1882 syn manželů Kavalírových Josef postavil ve sklářské osadě Na Kácku druhou sklářskou huť František, nejprve s pánvovou lesní pecí přímo vytápěnou dřevem. S tavením skla na této peci byly problémy a konzervativní Josef se nakonec nechal přesvědčit svým mladým synem Vladimírem, který byl na zkušené v německých hutích, a tak v roce 1883 postavil u hutě František generátor na zplyňování dřeva a původní pec vyměnil za pec „gázovnou“, tedy za moderní regenerativně plynem vytápěnou pec podle nedávného Siemensova vynálezu. 

Moderní pec umožnila zlepšení kvality zde taveného laboratorního skla. Nejstarší sklo KS (Kavalier-Sázava) nahradila skla s obchodním názvem UNEXCELLED (nepřekonatelné) a INFUSIBLE (netavitelné). Na původní peci s přímým otopem se tato skla velmi špatně čeřila, takže pozůstalé bublinky přijímali zahraniční zákazníci jako charakteristický znak a důkaz kvality ohnivzdornosti. Když se po roce 1884 na huti František podařilo zvýšit tavící teploty a utavit sklo bez bublin, vzbuzovalo toto kvalitnější sklo delší dobu nedůvěru zákazníků, kteří se dožadovali původního bublinatého skla.

Životnost lesních sklářských hutí trvala zpravidla 30 až 40 let. Sklářská pec spotřebovala za tu dobu palivo z celého okolí v dosahu ekonomické dopravy. Nezbylo než huť opustit, huť i sklářská osada zchátraly, zanikly a zůstal po nich jen místní název: V Hutích, Stará Huť, Nové Hutě, Huťský les, Hutisko atd. Takový osud však huť František naštěstí nečekal. Dřeva měla navždy dost díky jeho hospodárné dopravě po řece vory ze šternberského panství.
Huť František postavená ve stylu a způsobem původních lesních hutí se zachovala v původní podobě, stejně jako sklářská osada Na Kácku, jejíž je součástí. Nejzanedbanější část města Sázavy se díky projektu města „Revitalizace brownfieldu bývalé sklářské osady Na Kácku“ podpořenému z ROP, dokončenému v říjnu 2009 a projektu „Centrum sklářského umění Huť František v Sázavě“ proměnila v kultivované autentické místo dokumentující českou sklářskou tradici. 

Více informací včetně aktuálních akcí, provozní doby i cen vstupného najdete na webu Hutě František.