Muzeum milevských maškar

Muzeum milevských maškar se věnuje tradici sahající až k lidovým hrám a středověkým slavnostem

Muzeum milevských maškar se věnuje tradici, sahající až k lidovým hrám a středověkým městským slavnostem. Přímým předchůdcem milevských maškar byl masopustní průvod, který končil pohřbem Bakuse, symbolu končícího období mezi dvěma postními dobami, adventním a velikonočním.

Bakus dostal jméno podle antického boha Bakcha/Dionýsa, boha vína, plodnosti a posvátného vytržení. Jako alegorická postava se objevoval v žákovských hrách a kostýmních představeních pro aristokratickou společnost v období renesance. V milevském podání je Bakus tlustý a opilý pantáta, který se svým průvodem obchází město, než je pohřben, a symbolicky tak ukončuje období před velikonočním půstem.

Podle sběratele lidových tradic Štěpána Dvořáka existovaly dva Bakusovy průvody, podomní ("žebravý") a pouliční. Pouliční Bakus chodil s pohřebním průvodem na popeleční středu odpoledne. Pochován byl do sněhu u rybníka vedle kláštera. Při podomní obchůzce v pondělí a úterý obcházel Bakusův průvod milevské hospody, kde dostával pohoštění a finanční dary. Po ranní mši na popeleční středu byl Bakus pochován do sněhu v zamrzlém potoce na náměstí. Led se s ním nezřídka prolomil a Bakus skončil za všeobecného veselí ve vodě.

V roce 1864 prý došlo při podomním Bakusovi k tragické události. Představitel Bakuse zůstal příliš dlouho ve vodě a na následky toho zemřel. Úřady, které se dívaly na hry parodující vážný církevní obřad nelibě, využily této události k zákazu Bakusova průvodu. Zůstaly jen samotné maškary bez Bakuse, který se do maškarního průvodu vrátil až po několika letech v upravené podobě.

V maskách zpočátku směli chodit pouze milevští měšťané. O účastnících rozhodovalo maškarní komité. Ráz her často reagoval na aktuální události, podoby masek se měnily podle módy a populárních kulturních symbolů dané doby (husité, Spejbl s Hurvínkem, indiáni, kovbojové...).

Tradici milevských maškar přerušila první světová válka a po ní úřední zákaz. Obnoveny byly až v roce 1933 a poté se konaly každý rok kromě druhé světové války a let 1954, 1956 a 1963 - 1969.

V roce 2016 byly milevské maškary zařazeny na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Jihočeského kraje. V roce 2016 se město Milevsko rozhodlo jedné z nejcharakterističtějších tradic města zřídit stálou expozici.

Více informací včetně otevírací doby a cen vstupného najdete na webu muzea.