Zámek Bílovec

Bílovec

Krásný bílovecký zámek, vytvářející dominantu města, patří k hodnotným renesančním architekturám 16. století. Písemností dokumentujících jeho rozvoj a každodenní život v průběhu minulých staletí se dochovalo do dnešních dnů málo. Podléhal válečným běsům, četným požárům, ale také lidské lhostejnosti, nekulturnosti a barbarství.

Město Bílovec bylo vysazeno s největší pravděpodobností v první čtvrtině 14. století. Leželo na křižovatce obchodních cest a existenci tvrze se strážní funkcí zde můžeme předpokládat již od počátků města. Roku 1383 Beneš z Kravař dal městu právo na odúmrť a odpustil placení poplatků po dobu tří let. Takto získané prostředky měly být využity na výstavbu opevnění. Otázka městského opevnění není zcela vyjasněna, podle uvedených písemných pramenů se počítalo s jeho budováním, ale kdy skutečně došlo k výstavbě hradeb, přesně nevíme. Pramenem se značně spornou vypovídací hodnotou je v tomto případě veduta Bílovce z počátku 19. století, na níž se město jeví jako obklopeno pouze palisádou a branami. Ovšem dochovaly se zbytky městského opevnění, později využité jako ohradní zeď zámku, které lze charakterizovat jako středověké, tedy kamenné, zpevněné masivními opěráky a s otvory po zapuštěném lešení.

V roce 1464 se ujal panství Mikuláš z Vladěnína a dá se předpokládat, že jen upravoval již existující tvrz. Výstavba nového sídla v tak krátkém čase, co držel panství, je méně pravděpodobná. Ze středověkých částí, které lze pro nedostatek charakteristických výzdobných prvků, těžko přesněji datovat, se dochovala s největší pravděpodobností rozlehlá klenutá prostora v suterénu dnešního severního křídla zámku, dnešní kotelna. Pro její archaický původ svědčí okolnost, že byla celá, včetně klenby, vyzděna z lomového kamene na maltu písčito – vápenitou. 

Středověké relikty zapojené do stavby bíloveckého zámku ovšem nejsou stejného stáří. Jistě i středověká stavba prošla vývojem, jehož jednotlivé fáze nejsou dnes již pro nedostatek pramenů čitelné, jako nejstarší se ovšem jeví masivní zdivo, jako pozůstatek zřejmě věžovitého útvaru, zapojeného do severního křídla.

V inventáři jsou uváděny mimo jiné dveře a vrata s vnějšími závěsy, z nichž se na zámku dochoval jen jeden exemplář, vrata uzavírající ze severu průjezd v severním křídle. Přesněji do dnešní doby se už dochovalo jen kování, sekundárně použité na novém dřevě.

Ještě ve 30. letech 19. století inventář uvádí komorové topení z chodby, bez udání, zda ještě fungovalo. V zámku se již uplatnil i progresivnější způsob vytápění kachlovými kamny. Žádný exemplář se ovšem nedochoval. V pokoji přibližně uprostřed severního křídla se dochovaly relikty vytápění nepřímého i topení pomocí kachlových kamen, zřejmě již s přikládáním z vytápěné místnosti. V západní stěně místnosti je situována topná komora a v jihozápadním rohu čtvrtkulovou konchou klenutá nika pro kachlová kamna.

---

Více informací včetně aktuálních akcí, provozní doby a cen vstupného najdete na webu zámku.