Divadlo Spejbla a Hurvínka

Divadlo Spejbla a Hurvínka doposud hostovalo v 34 zemích. Baví ale hlavně české děti

Divadlo Spejbla a Hurvínka doposud hostovalo v 34 zemích čtyř kontinentů. Představilo se už například v USA, Kanadě, Japonsku, na Tchaj-wanu, v Číně, Indii či Egyptě. Baví však především české děti.

Divadlo Spejbla a Hurvínka založil jako první profesionální loutkovou scénu nového typu v Československu prof. Josef Skupa (1892–1957) v Plzni roku 1930. S hlavními protagonisty divadla – Spejblem (1920) a Hurvínkem (1926) už předtím úspěšně působil na amatérské scéně Loutkového divadla Feriálních osad v oblíbených kabaretních pořadech. Divadlo do roku 1943 hrálo jako zájezdová scéna se sídlem v Plzni. V lednu 1944 byl ale prof. Skupa zatčen gestapem, odsouzen a divadlo bylo nacistickými úřady zavřeno. V únoru 1945 se prof. Skupovi podařilo uprchnout z hořícího vězení v Drážďanech a po skončení války, v říjnu 1945, otevřel stálou scénu Divadla Spejbla a Hurvínka v Praze.

Po Skupově smrti převzal role obou protagonistů, Spejbla a Hurvínka, jeho žák Miloš Kirschner (1927–1996), který s ním již za jeho života obě titulní postavy alternoval. Prof. Skupa jej na sklonku svého života veřejnou listinou jmenoval svým nástupcem. Divadlo tak úspěšně pokračovalo v uměleckém úsilí o jevištní zobrazení groteskně humorného a satiricky viděného světa. Miloš Kirschner hrál s oběma loutkami dokonce o 13 let déle než prof. Josef Skupa, byl také autorem her, režisérem a ředitelem divadla. Zavedl tradici cizojazyčných představení. Hry jsou uváděny vždy v jazyce té země, kde divadlo právě hostuje. 

Hlavními postavami všech inscenací jsou Spejbl a Hurvínek – otec a syn – každý z nich zastupující jednu generaci a její pohled na svět. Jsou hlavními aktéry civilních i fantastických příběhů a revuí, pořadů složených z krátkých výstupů. Jsou komentátory, kteří s nadhledem filozofují o základních životních otázkách. Jejich už tradičním protihráčem je jim podobný ženský pár, Hurvínkova nerozlučná kamarádka Mánička (1930) a její pedagogicky zaměřená „bábinka“, paní Kateřina Hovorková (1971). Tuto základní čtveřici protagonistů doplňuje Spejblův a Hurvínkův pes Žeryk (1930) a občas i další postavy.

Spejbla a Hurvínka mluví tradičně jeden herec, střídající hluboký hlas otce Spejbla s Hurvínkovou komickou dětskou fistulkou. Tuto tradici založil už ve 20. letech 20. století prof. Skupa, pokračoval v ní více než 40 let Miloš Kirschner a navázal na ni i Martin Klásek (1957), který se – vybrán a připravován Kirschnerem – poprvé představil dětskému obecenstvu v rolích Spejbla a Hurvínka v roce 1974 a od roku 1982 s M. Kirschnerem pravidelně alternoval. Po smrti Miloše Kirschnera se stal třetím otcem Spejbla a Hurvínka. Stejně jako Josef Skupa a Miloš Kirschner, tak i Martin Klásek píše texty her a inscenace režíruje. Divadlo převážně hraje na domácí scéně, ale několikrát během sezóny podniká krátké i dlouhodobé zahraniční zájezdy. 

Divadlo Spejbla a Hurvínka doposud hostovalo v 34 zemích čtyř kontinentů, mimo jiné v Německu, USA, Kanadě, Japonsku, na Tchaj-wanu, v Číně, Indii, Egyptě, Jordánsku, Mexiku, Španělsku, Vietnamu ad. Spejbl a Hurvínek v interpretaci Miloše Kirschnera odehráli svá představení v osmnácti jazycích, v podání Martina Kláska v patnácti. Spejbl a Hurvínek doposud mluvili celkem 22 různými jazyky. Stejně tak i hlas Máničky a paní Kateřiny patří tradičně jedné herečce. Její první interpretkou byla Anna Kreuzmannová (1899 – 1994), následovaná Boženou Welekovou (1910 – 1979), zásadní vliv na postavu Máničky, měla její třetí interpretka Helena Štáchová (1944 – 2017) díky které se Mánička proměnila v moderní holčičku, Hurvínkovu rovnocennou kamarádku. Helena Štáchová byla také ředitelkou, autorkou a režisérkou Divadla Spejbla a Hurvínka. Přímo pro ni byla v roce 1971 vytvořena i další kmenová postava divadla – Kateřina Hovorková alias bábinka. Rok 2017 byl v mnoha ohledech pro Divadlo Spejbla a Hurvínka zlomový. Divákům se poprvé představila již čtvrtá generace interpretů. V rolích Spejbla a Hurvínka začal s Martinem Kláskem alternovat Ondřej Lážnovský (1975), který je činný také autorsky a režijně a interpretaci Máničky a bábinky převzala po Heleně Štáchové Marie Šimsová (1980). V roli Žeryka se poprvé představil Tomáš Slepánek (1979). Tito hlavní protagonisté, mají řadu znamenitých spolupracovníků, kteří loutky rovněž mluví a vodí. Jedná se o hru s marionetami na nitích (nikoli na drátě, jak bývá obvyklé), což je velmi náročná disciplína, ve které jsou ale vodiči Divadla Spejbla a Hurvínka mistry. 23. března 2013 byla Spejblovi a Hurvínkovi udělena zvláštní cena Thálie 2012 za celoživotní mistrovství v oboru loutkového divadla. 

Více informací o Divadle Spejbla a Hurvínka najdete na webu Divadla Spejbla a Hurvínka.