Muzeum a galerie Hranice

Hranice

Muzeum a galerie Hranice se nachází ve třech různých budovách, umístěných v centru Hranic. Naleznete v nich řadu výstavních a muzejních prostor, které nabízejí řadu expozic a bohatý výstavní program.

Výstup na radniční věž
S nápadem zpřístupnit věž Staré radnice jako vyhlídkové místo přišla v roce 2006 skupina studentů hranického gymnázia v rámci aktivity Projekt občan, jejímž prostřednictvím se žáci mají seznámit s tím, že „vedle demokracie zastupitelské existuje také demokracie participativní“.

Součástí úkolu byl sběr historických informací, přehled obdobně zpřístupněných věží v České republice, anketa, reportáž z exkurze do věže a také předběžný rozpočet akce. Poté studenti s projektem RADNIČNÍ SCHODY (SKORO) DO NEBE seznámili městské zastupitelstvo, které uvolnilo prostředky na zpracování podrobného projektu.

V roce 2009 byla radniční věž zpřístupněna jako součást projektu ZA KRÁSAMI MĚSTSKÉ PAMÁTKOVÉ ZÓNY HRANICE, který byl z větší části financován z prostředků Evropské unie.

Vstup:
pouze s průvodcem – max. 5 osob + průvodce
pro děti pouze starší 8 let
děti od 8 do 15 let v doprovodu rodičů na vlastní nebezpečí

Výška věže: 38 metrů
Počet schodů: 122 schodů
Schodiště: kombinace beton a dřevo – převaha dřevo
Věž: betonový ochoz s dřevěným zábradlím

Expozice truhel
Používaly se místo kufrů, trezorů, skříní, pro parádu, ale i jako tajné záchody. Řeč je o nejstarším kousku nábytku – o truhlách.

Truhly v nejrůznějších podobách mohou vidět návštěvníci, kteří vystupují na věž Staré radnice. V přístupové dvacetimetrové chodbě je umístěna expozice truhel ze sbírek muzea. K vidění jsou truhly z různých období, z různých materiálů – ze dřeva i z kovu, truhly strohé, bohatě vyřezávané, ale také malované. Některé uvnitř skrývají prastaré nápisy, které dokumentují tehdejší dobu. Návštěvníci uvidí cechovní truhly, svatební truhly, moučnice a další druhy.

Raritou je například nenápadná, menší truhla, která sloužila jako měšťanský záchod. Významnou kapitolou jsou cechovní truhly, které patřily hranickým cechům – obuvnickému, provaznickému, soukenickému a dalším.

Expozice je přístupná při výstupu na radniční věž.

Truhly v průběhu času
Truhla patří k nejstarším druhům nábytku, který měl primárně úložnou funkci, ale také sloužil jako místo k sezení nebo přespání. Truhla má obvykle obdélníkovou konstrukci se čtyřmi stěnami a zvedacím víkem. Ve středověku nesměla chybět v žádné domácnosti. V městském prostředí byla nahrazena barokní komodou, naproti tomu na venkově byla využívána až do 20. století.

STAROVĚK
Objevují se první truhly dlabané z jednoho kusu dřeva, k němuž se přidělalo víko – tzv. starogermánské trogy či kadluby. Sloužily především jako zásobny obilí. V antice se vyráběly truhlice se sedlovým víkem bohatě zdobeným řezbou, slonovinou, perletí a kovem. Kov měl chránit obsah a zároveň zakrýt nedostatky konstrukce a opracování.

ROMÁNSKÉ OBDOBÍ
Truhla je ve středověku nejdůležitějším kusem nábytku, neboť se do ní ukládal nejcennější majetek. Proto bývala často vybavena dvěma uchy, aby byla stále připravena k rychlému útěku. Truhly byly vyráběny z prken pobitých železnými pláty a se sedlovým střechovým víkem. Vlhké prostředí kamenných staveb si brzo vynutilo připevňovat k truhlám první plošné, deskové nohy. Významnými truhlami byly tzv. relikviáře, které se používaly k obřadním účelům a byly zdobeny drahými kameny a zlacením.

GOTIKA
Truhla si udržuje hlavní postavení v zařízení obydlí, ale již ne jako trezor, ale stává se zdobným předmětem, který slouží nejen k ukládání předmětů, ale i k sezení, spaní. Železné pláty jsou postupně nahrazovány řezbou povrchu vrubořezem a plochým reliéfem. Sedlové víko ustupuje a je nahrazováno zdobeným rovinným víkem. Významné truhly byly zevnitř polepeny plátnem, pro čistotu vnitřního prostoru.

RENESANCE
Truhla zde dosahuje vrcholu dokonalosti a obliby, ale zároveň je to poslední období její slávy. V rané renesanci se truhla stala cestovním zavazadlem. To si vyžádalo důmyslnější řešení a odlehčené materiály. Velmi oblíbené byly italské truhly sarkofágového tvaru zdobené bohatou řezbou a podepřené lvími tlapami.

BAROKO
Truhla je v baroku postupně nahrazována komodou, nízkou skříňkou se zásuvkami. Truhly zde měly obvykle kulové nohy. Ty plnily funkci ochrany proti myším, které nemohly přes kulovou nohu proniknout do truhel a ohrozit zásoby nebo oděv.

DALŠÍ OBDOBÍ
Neměnný základní tvar truhly neumožňoval, aby jej truhláři uzpůsobovali slohovému vývoji a tak až do konce 19. století má truhla víceméně gotické a renesanční tvarosloví, kterému se vymyká pouze podnoží a malba výplní čtvercových polí. Dochází k přizpůsobování truhel do formy prádelníků a klasická truhla se mění v zásuvkovou komodu, v běžný zařizovací předmět měšťanstva. Lidové vrstvy však tuto novinku nepřijímají a pouze dekorativními prvky a malbou truhly předstírají zásuvky a jiné konstrukční prvky. Truhla je na venkově hojně využívána až do 20. století.

Co ukrývaly truhly?
CECHOVNÍ TRUHLICE
Sloužily k uchování cechovních písemností, předmětů a finanční hotovosti. Byly bohatě vyzdobeny, často na nich byly zobrazeny symboly řemesla a rok vzniku cechu. Výroba cechovní truhly byla většinou kouzelným majstrštykem mistra truhláře. Někdy byly opatřeny více zámky a klíč vlastnilo více mistrů, kteří tak truhlu mohli otevřít vždy jen společně. Truhlice hrála významnou roli i při úředním jednání a při ceremoniích. Při zasedáních cechů představovalo otvírání truhly slavnostní zahájení schůze, uzavření truhlice pak znamenalo její přerušení nebo ukončení.

LIDOVÉ TRUHLICE
Truhly užívané prostými lidmi, byly skromnější a jejich konstrukce a zdobení napodobovala nábytek bohatých. Byly převážně malované. Měly široké uplatnění, kromě ukládání oděvů a vzácných předmětů sloužily i jako sýpky k uchování zemědělských produktů, obilí, mouky a jiných sypkých potravin. Nazývaly se často moučnice a bývaly často bývaly členěny na několik polí, aby se jednotlivé druhy mouky nesmíchaly.

SVATEBNÍ TRUHLICE
Sloužily pro uložení výbavy nevěsty a byly symbolem jejího bohatství. Truhla byla veřejně vystavována, byla bohatě zdobená malbou s náměty antické milostné mytologie, doplňována kruhovými medailony s reliéfy snoubenců. Ženy v nich uchovávaly šperky, později i snubní prsteny, milostné dopisy, drobné ozdoby a vzácné části krojové výbavy. V den svatby se obvykle převážela do ženichova domu.

KRÁDELNÍČEK
Truhly měly zpravidla vlevo nahoře přítruhlík, kam se ukládaly drobné předměty, například růžence, knížečky nebo šperky. Pod přítruhlíkem se nacházel tzv. krádelníček, který měl dvojité dno s vlastním uzávěrem na kolíček. Plnil funkci tajné schránky na nejcennější předměty.

VYUŽITÍ TRUHEL
- jako trezor na cennosti
- jako pokladnice
- ke skladování šatstva, prádla, textilií
- jako zásobna k uchování obilí, mouky, potravin
- k obřadním účelům
- jako cechovní truhla
- jako svatební truhla
- jako cestovní zavazadlo
- k sezení jako lavičky
- jako stůl, psací stůl
- ke spaní
- jako záchod

Hranické muzeum připravuje doprovodné programy pro školy, školky i veřejnost. Programy se vztahují k probíhajícím výstavám. Připravuje výtvarné ateliéry, přednášky, soutěže, komentované prohlídky, besedy. Bližší informace o volných termínech sdělí kurátor muzea.

Více informací včetně aktuálních akcí, otevírací doby a cen vstupného najdete na webu Muzea a galerie Hranice.