Muzeum Vysočiny Pelhřimov

Muzeum seznámí s Pelhřimovskem ve středověku i mučírnou

Muzeum Vysočiny Pelhřimov návštěvníkům nabízí prohlédnout si čtyři stálé expozice. Jejich prostřednictvím se seznámíte s Pelhřimovskem ve středověku, společenským životem v 19. století nebo mučírnou, ve které nechybí přesná a věrohodná kopie mučícího nástroje – skřipce.

Poté, co byla pro okresní soud postavena samostatná budova, bylo pro zámek v Pelhřimově hledáno nové uplatnění a městská rada jej od roku 1908 propůjčila Muzejnímu spolku k umístění sbírek. Na činnost Muzejního spolku navázalo po převratu 1948 Vlastivědné muzeum, později Okresní muzeum, a nyní zde sídlí Muzeum Vysočiny Pelhřimov. 
V dolních klenutých prostorách zámku bývala konírna, později obecní váha, hasičská zbrojnice, konzervátorská dílna a dnes jsou tyto místnosti využívány jako výstavní síň. Nejvýznamnější a nejkrásnější prostorou zámku je freskový sál, původně tabulnice pánů z Říčan. 

Historická expozice
Pelhřimovsko ve středověku
V této části expozice si mohou návštěvníci prohlédnout nejstarší předměty ze sbírek muzea, jedná se o Pelhřimovský graduál z konce 15. století, pozdně gotickou sochu Madony z Červené Řečice a městské pokladnice z konce 18. století.

Společenský život v Pelhřimově v 19. století
V této tematický nainstalované místnosti si mohou návštěvníci muzea prohlédnout téměř 135 let starý dort, zbraně, devocionálie, porcelán, sklo, keramiku a rozměrný obraz „Zachránění Romula a Rema“. Z místnosti lze také nahlédnout do stylizovaného pokoje, který je vybaven v moderním měšťanském stylu 19. století.

Freskový sál 
Stěny a strop tohoto sálu, který sloužil jako jídelna, radní a soudní síň, jsou pokryty freskami, jejich autorem je Jan Jakub Quirin Jahn (1739–1802). Na stěnách jsou zobrazeny dva biblické výjevy – příběh Josefa Egyptského a Šalamounův soud. Postranní fresky vyobrazují čtyři teologické a čtyři světské ctnosti: víra, naděje, láska a nevinnost, spravedlnost, prozíravost, udatnost a umírněnost. 

Expozice "Josef a Zdeněk Šejnostovi"
Muzeum Vysočiny Pelhřimov spravuje rozsáhlou sbírku medailí, plaket, plastik, modelů a kreseb z dílny významného českého sochaře-medailéra Josefa Šejnosta (rodáka z Těšenova pod Křemešníkem). Po získání podstatné části pozůstalosti akademického sochaře Josefa Šejnosta a jeho syna akademického sochaře Zdeňka Šejnosta Muzeum Vysočiny Pelhřimov vybudovalo v roce 2005 nové a skutečně reprezentativní expozice těchto umělců. Podle vypracovaného plánu a rozpočtu této expozice bylo přistoupeno k postupné realizaci expozice ve třech místnostech zámku Říčanských z Říčan.  

Expozice "Městská šatlava"
Tato expozice je koncipována jako historická, kdy se vycházelo z autenticity místa a bohatého pramenného materiálu. Městská věznice je v těchto místech doložena od 16. století (její nejstarší část v bývalé baště-věži). V čísle popisném 11, tedy bývalé městské šatlavě, je zpřístupněno nádvoří, cela, mučírna a vězeňská kaple. Ústředním místem "šatlavy" je mučírna v bývalé baště, zařízená přesnými a věrohodnými kopiemi mučícího nástroje - skřipce a pulpitu (stolku pro písaře). Unikátní je bývalá vězeňská kaple, zařízená prostým oltářem, krucifixem a liturgickými artefakty. Vlastní "loď" kaple má instalovánu malou expozici liturgických potřeb a textilií. Výstavba této expozice bude pokračovat pořízením přesných replik dalších mučících nástrojů. 

Domeček F. B. Vaňka
V roce 1907 se stal pelhřimovským děkanem František B. Vaněk, velký příznivec umění, který se znal s řadou uměleckých osobností. Vaněk začal systematicky obnovovat a zkrášlovat dosud zanedbávanou zahradu, ze které postupně vytvořil zelenou oázu uprostřed města a která se stala jeho velkou chloubou.

K obnovení zahradního domku došlo až v roce 1932. Vaněk nechtěl stavbou zatěžovat obec, a protože mu tato povinnost byla stále připomínána z českobudějovického biskupství, rozhodl se prodat děkanské pole za městským špýcharem a z výtěžku prodeje financovat stavbu.

Stavba nového domku byla zadána architektu Karlu Pecánkovi z památkového úřadu. Úřední kolaudace nové stavby v děkanské zahradě proběhla 27. února 1934 za účasti zástupců města i přifařených obcí. Děkan Vaněk přítomným oznámil, že náklady na stavbu převzal sám, jakož i náklady s další údržbou stavby. Pelhřimovský starosta Josef Hrubant poděkoval děkanu Vaňkovi za velkorysost, se kterou ušetřil městu náklady. Monsignor František Bernard Vaněk z domku a překrásně pěstěné zahrady vybudoval klidné zázemí pro svou duchovní i publicistickou činnost. Zde vznikal jeho slavný román Na krásné samotě, zde připravoval jednotlivá čísla časopisu pro duchovenstvo Kazatelna. V horním patře domku, které je opatřeno dřevěným ochozem, zařídil světničku s lidovým nábytkem a předměty lidového výtvarného umění (Vaněk byl známý jako sběratel lidového umění). 1. dubna 1943 zemřel vlastenecký kněz F. B. Vaněk v německém koncentračním táboře Dachau a po skončení 2. světové války přešla Děkanská zahrada i s domkem do majetku státu a později města Pelhřimova. 

Za účasti zástupců města Pelhřimova a Kraje Vysočina byl 15. října 2008 slavnostně otevřen zrekonstruovaný „domeček“ F. B. Vaňka v děkanské zahradě.  

Více informací včetně aktuálních akcí, provozní doby a cen vstupného najdete na webu Muzea Vysočiny Pelhřimov.