První část expozice je věnována sbírkám z doby gotiky. Nejcennějším exponátem je dřevěná skulptura Znojemské madony, kterou ve třicátých letech 14. století zhotovil Mistr michelské madony; její vznik se váže ke dvorskému prostředí královny Elišky Rejčky. Nejstarším vystaveným předmětem je hlava královny, tzv. Znojemské Libuše, z poslední třetiny 13. století. Soubor gotických Madon, vytvářených od poloviny 14. do poloviny 16. století charakterizuje zdejší příznivé umělecké zázemí, ovlivněné v řadě případů Podunajím.

Rovněž druhá část, věnovaná baroknímu umění, má své těžiště v sochařských dílech. K pozoruhodným patří práce význačného sochaře 1. poloviny 18. století Jiřího Antonína Heinze i tvorba Josefa Leonarda Webera, podílejícího se na výzdobě kostelů celé jihozápadní Moravy. Pozdně barokní sochařství je představeno plastikami Josefa Winterhaldera staršího.

Mince Zemí Koruny české
Unikátní systematickou sbírku českých mincí a medailí shromáždil Josef Květoň ve druhé polovině 19. a počátkem 20. století. Jihomoravské muzeum ve Znojmě ji získalo v roce 1948 darem od Boženy Velebové, dcery Josefa Květoňě. Díky její nezištnosti a vlastenectví může dnes obdivovat, studovat a v nové expozici prezentovat tento unikátní soubor.

Medailér Jan Tomáš Fischer
Komorní expozice medailéra Jana Tomáše Fischera je umístěna v bývalé rodinné kapli měšťanského paláce. Prezentuje tvorbu znojemského rodáka, který se natrvalo zapsal do kulturního podvědomí svého rodného města stejně jako do dějin moderní poválečné medaile.

Vystavené medaile J. T. Fischera, absolventa pražské Akademie výtvarných umění u profesora Otakara Španiela, jsou z větší části svým námětem vázány ke Znojmu. Vynikají mezi nimi ražené medaile na 500. výročí postavení radniční věže a dokončení obnovy románské hradní kaple Panny Marie a sv. Kateřiny ve Znojmě, stejně jako medaile k 250. výročí narození vynálezce bleskosvodu Prokopa Diviše a 200. výročí jeho vynálezu.

Z historie Domu umění
Dům umění - Slavíkovský palác sídlí v jedné z nejkrásnějších renesančních budov města. Prvním historicky známým majitelem domu k roku 1363 byl měšťan a sládek Šimon. Jeho dům na náměstí byl tehdy menší než dnes, přesto jak prokázaly výsledky výzkumu Otto Boudy, výměra domovní parcely již byla s dnešním stavem shodná. Prostor totiž zaujímal s největší pravděpodobností Šimonův pivovar, tehdy největší ve městě, výnosnější než pivovar Hostanův na Dolní České ulici. V letech 1397 – 1406 dům vlastnil Haymann z Jaroměřic. V této době se již pivo vařilo patrně z protipožárních důvodů před městskými branami. Po husitských válkách, v éře poděbradské, korvínské a jagellonské dům střídal majitele i živnosti, zmínit můžeme krejčího Ondřeje Schneidera.

Velká renesanční přestavba a rozšíření domu během jediného roku 1549 jsou spojeny s měšťanskou rodinou "auf der Leiten" („Nastráňských“). Ambrož z druhé generace rodu k tomu využil nastřádané prostředky a navíc ještě půjčku 200 kop grošů. Rozšířen byl tehdy i sklep na víno. Po Ambrožově synu Šimonovi dům roku 1560 koupil Hanuš Lëmermayer, který nechal dostavět zadní trakt směrem do Dolní České a propojil jej krásným arkádovým dvorem. Nad vstupem na ochoz je také vytesán rodový znak Lëmermayerů – dvě jehňata s praporci. Tato rodina vlastnila dům přes padesát let.

Více informací včetně aktuálních akcí, provozní doby a cen vstupného najdete na webu muzea.