Muzeum staré Vltavy

Expozice dokumentuje podmínky života a způsoby, jakými si obyvatelé vltavských břehů opatřovali živobytí

Expozice muzea na modelech, fotografiích a kresbách věrně dokumentuje podmínky života a způsoby, jakými si obyvatelé vltavských břehů opatřovali své živobytí. Ústřední motiv expozice tvoří model Vltavy v úseku od Zvírotic po Svatojánské proudy, představující podobu řeky a jejího okolí před vzdutím hladiny Slapského jezera. Panely podél modelu přibližují historii života na řece, osudy zaniklých míst i osobnosti jakkoli spjaté svou prací či osudem s řekou Vltavou. 

Rekonstrukcí starých hospodářských budov v Chotilsku vznikly v roce 2010 prostory pro umístění exponátů muzea staré Vltavy v okolí Chotilska. 

Expozice muzea na modelech, fotografiích a kresbách věrně dokumentuje podmínky života a způsoby, jakými si obyvatelé vltavských břehů opatřovali své živobytí. K těm, vedle tradičního zemědělství a běžných řemesel, patřily hlavně činnosti využívající síly vodního toku k pohonu mlýnů, pil či drtiček kamene, dobývaného v okolních lomech, ale také provozování mnoha přívozů, obsluha lodí převážejících ku Praze náklady soli či stavebního kamene a zejména pak, z dnešního pohledu až exotikou zavánějící, doprava dřeva plavením vorů. Připomenuto je zde také báňské podnikání ve zlatorudním revíru Psí hory.

Dávnou historii připomínají vystavené archeologické nálezy z doby keltského osídlení, zapůjčené Hornickým muzeem Příbram.

---

Více informací včetně aktuálních akcí, provozní doby a cen vstupného najdete na webu muzea.

---

Něco z historie
Od roku 1617 stála na Živohošti Rákosníkova hospoda - typická povltavská plavecká hospoda. Hostem zde býval Alois Jirásek a často také přítel šenkýřovy rodiny skladatel Josef Suk. Pro svoji historickou hodnotu byla Rákosníkova hospoda před zatopením vodami Slapské přehrady rozebrána, avšak jediným dochovaným stavebním prvkem je trám opatřený letopočtem 1617, který byl původně nade dveřmi. Trám, který je zde jedním z mnoha autentických exponátů, byl zapůjčen ze sbírek benešovského muzea. Svatojánské proudy, kdysi nejobávanější úsek Vltavy pro plavce a nejmalebnější část krajiny pro ctitele přírody. K ukončení splavňovacích prací na Vltavě zde na skále Sedlo jejich organizátor opat Kryšpín Fuk v roce 1643 vztyčil památník v podobě tzv. Ferdinandova sloupu, předního symbolu Svatojánských proudů. Takto se ale místo započalo nazývat teprve od roku 1722, kdy zde přibyla socha sv. Jana Nepomuckého. O původní dravost zde řeka přišla až vzdutím hladiny Štěchovickou přehradou v r. 1943. Svatojánské proudy jsou také úzce spjaty s dějinami skautingu a počátky českého trampingu. Zde vznikla první značená turistická trasa u nás a zde byla v roce 1918 založena první trampská osada Ztracená naděje, známá Ztracenka.

Na soutoku Vltavy a říčky Mastník, na mohutném skalisku s dnes již jen s nepatrnými zbytky hradních fortifikací a obléhacích prací, stával hrad Ostromeč. Pevnost se od roku 1424 stala opěrným bodem husitů v akcích proti nepřátelům kalicha. V letech 1432-1434 zde sepsal Jan z Prahy tak zvanou Padařovskou bibli – vzácný iluminovaný rukopis, dnes uložený v univerzitní knihovně ve Vídni. V roce 1435 byl hrad rozbořen a v roce 1450 opět opraven. V roce 1471 posádka hradu odolala obléhání vedeného z rozhodnutí zemského sněmu a v roce 1542 je zmiňován již jako pustý.